Bylo. Jen s tím rozdílem, že zamlada jsem na ta auta, která jsem chtěl, neměl peníze. Ale dobrá auta jsem se snažil mít vždycky, pokud to jen trochu šlo.
Takže jak to bývá běžné - vozy z druhé ruky?
Ano. Myslím, že od roku 1978 jsem měl pořád bavoráky. Ale vždy ojeté. Jedno od francouzského velvyslance, druhé od ministra zdravotnictví, který sbíral bavoráky. Prvního skutečně nového bavoráka jsem si pořídil, až když jsem v devadesátých letech začal podnikat.
Jaký konkrétně byl?
Z pětkové řady a pak jsem samozřejmě stoupal výš, na sedmičkovou řadu.
Tedy hodně vysoko...
Já jsem prostě na auta. Mám doma i trabanta. Dostal jsem ho k šedesátinám. Je to růžový kabriolet s křidýlky a na něm velký nápis cadillac.
Skutečného cadillaka tedy nemáte?
Ne, to nemám. Vždyť už by se mi to nikam nevešlo (smích). Víte, co zaberou ta auta místa Mazda 323, Toyota RAV, BMW 7 a k tomu tohle...
A právě tohle nás zajímá nejvíc. Co to přesně je?
Ferrari 360 Modena F, přičemž to F znamená, že tam je sekvenční efjedničková převodovka s řazením na volantu, jako mají formule.
Dá se tedy říci, že jste si udělal radost.
To máte přesně pravdu, na stará kolena jsem si udělal radost, protože jinak je to velmi nepraktické auto, které se nedá na nic moc použít. Jenom právě na tu radost.
Jak často si s ferrari radost děláte? Jezdíte s ním do práce?
Ježiš, to ne! To se nedá, vyjedu opravdu jen tak pro radost, kvůli svezení, a to ještě spíš na nějakou akci značky. Tak desetkrát za půl roku. Není čas. Rád bych jezdil víc, ale taky musím pracovat.
S takovým autem se ovšem musí zažít leccos...
To ano. Kam přijede, způsobí rozruch. A víte, kde největší?
V Itálii. Tam jsou z něj chlapi úplně hotoví.
 Pavel Sedláček |
 Ferrari Modena |
