Cestování se zvířetem je zpravidla složitější než s člověkem. Ten těžko vleze pod pedály, neproletí kabinou při prudkém brzdění, nestresuje se jízdou a neleká se hluku kolemjedoucích vozidel, lépe se vyrovnává s nevolností... "Přesné statistiky sice nejsou k dispozici, ale z praxe vím, že zhruba každý třetí pes, který je nejčastějším zvířecím spolucestujícím v automobilech, mívá při převozu potíže," konstatuje šéf plzeňské veterinární kliniky Karel Böhm. A spolu s dalšími kolegy se shoduje, že jízda s nezabezpečeným a nepřipraveným zvířetem je hazard.
Prášky jako pro člověka
Veterinář Karel Böhm doporučuje k potlačení nevolnosti u psů lék, jaký při podobných problémech berou lidé - třeba známý kinedryl nebo nokinal, poslouží ale také noxyron či prochlorperazin. "Chovatelé často chybují, když prášek psovi podají až těsně před nástupem do auta," říká Karel Böhm. "Zvíře ho potřebuje alespoň dvacet minut před jízdou. Dávka účinkuje zhruba dvě hodiny, a proto radím kůru opakovat. Psovi podávám lék tak, že prášek zamáčknu do měkkého salámu nebo do slaniny." Zvíře může dostat i homeopatické léky. Plzeňský veterinář doporučuje pro třicetikilového psa stejnou dávku jako pro dospělého člověka, zatímco malým plemenům stačí úměrně menší porce. Majitelka chovné stanice retrievrů ze Starého Plzence Hana Pirnerová zná jednodušší recept proti nevolnosti: stačí psovi den před cestou ordinovat půst. "Den bez stravy mu vůbec nevadí, mám to vyzkoušené z častých cest po výstavách. Po kinedrylu bývá zvíře ospalé, což pro soutěž není nejlepší," soudí Hana Pirnerová.
První jízda napoví
Pes má podle názoru zkušených chovatelů jízdě v autě postupně přivykat. A to hned od chvíle, kdy je odstaven od feny, tedy asi od sedmi týdnů věku. Nejprve má do auta nastoupit a vydržet v něm, až pak má absolvovat kratší cesty. "Jestli má pes sklony ke zvracení, to většinou poznám už při první jízdě," prohlašuje Hana Pirnerová. "Psa vezu na klíně a z jeho reakcí vyčtu, co mě čeká v budoucnu. Pro jistotu si pod nohy připravím noviny. Když má zvíře žaludeční potíže, tak dlouho před zvracením cítím, že se jeho tělo jakoby rozpumpuje. Mám tak dost času postavit ho na noviny, kde si uleví."
Do kufru pes nepatří
S papouškem, hadem, křečkem či jiným zvířetem, které lze přepravit v kleci nebo v teráriu, je cestování jednodušší. Stačí, aby nemohli uniknout a komplikovat jízdu, aby se jejich přepravní příbytek neponičil. Naproti tomu pes má mnohem větší nároky. Chovatelé se shodují, že za jízdy nemá co dělat na předních sedadlech. Doporučují mu sedadla zadní nebo zavazadlový prostor, ale ne uzavřený automobilový kufr. "Pro psa je nejlepší zavazadlový prostor vozů kombi či s dvouprostorovou karoserií. Ideální je, když má auto také mříž, která zavazadlový prostor odděluje od přední části," uvádí Hana Pirnerová. Podle jejího názoru nemá být v takových případech pes přivázán. Pokud psi nebo kočky cestují na zadních sedadlech běžných osobních automobilů, jsou pro ně na trhu bezpečnostní pásy. Někteří chovatelé je dokonce považují nejen za nejbezpečnější a nejvhodnější, ale při cenách ve výši stovek korun také za nejlevnější řešení. Menší psi a kočky mohou cestovat rovněž v různých přepravních boxech, které stojí od několika stovek do deseti tisíc korun a umisťují se na stejná místa jako volný pes. Přepravku je dobré zajistit bezpečnostními pásy vozidla. "Jde o bezpečnost nejen zvířete, ale především cestujících. Stačí totiž rychlá změna směru jízdy při nenadálé události, a už je zvíře pod pedály, takže se auto nedá ovládat," doplňuje Hana Pirnerová. "Pokud psa učím jízdě ve voze odmalička, tak se vzadu většinou položí a jízdu klidně prospí." Může se tak dít na speciální zvířecí autodece, která je připevněna k předním sedadlům vozidla a umožňuje zvířeti nejen relativně bezpečné cestování, ale také brání znečištění interiéru. Stojí kolem tří tisíc korun a lze ji koupit spolu s dalšími vymoženostmi pro snazší cestování zvířat ve specializovaných obchodech.
Nebezpečné vedro
Psím očím a uším nesvědčí jízdy, při nichž má hlavu u otevřeného okna, či dokonce vystrčenou ven. Vždyť do oka může vlétnout nečistota, proudící vzduch způsobí záněty spojivek a ušních orgánů. "Každoročně mám v ordinaci několik takových případů," konstatuje Karel Böhm. Ještě větší nebezpečí psům hrozí v horku. "To nejhůř snášejí psi z krátkými nosy, například boxeři, buldočci nebo mopsové. V podstatě dostanou z horka úžeh a často nepřežijí. Proto je dobré dát zvířeti v autě každé dvě hodiny pořádně napít, většímu psu asi půl litru až litr vody," vysvětluje Karel Böhm. Karel Böhm dále varuje před neopatrností některých chovatelů, kteří nechají psa v autě, ve kterém může v letním parnu vzrůst teplota i na 70 až 80 stupňů Celsia, a jdou třeba za několikahodinovým nákupem. "To bývá pro zvíře téměř jistá smrt. Vloni jsme takových případů měli několik a psům či kočkám už nebylo pomoci," vzpomíná šéf veterinární kliniky. Pobyt zvířete uvnitř vozu za určitých okolností zpříjemní větrací mřížky či speciální zámky, které zajistí automobil i s pootevřenými dveřmi. Podobně nebezpečné jako letní vedro je čekání psa v autě v mrazu a třeba i v podzemních garážích, kde může být zvýšená koncentrace výfukových škodlivin. Na dlouhých cestách pes potřebuje také stravu. Odborníci doporučují buď granule, nebo trvanlivé konzervy. "Když pes nedostává granule trvale, tak by si na ně měl před jízdou zvykat," uvádí Karel Böhm. "Obvykle s tím nejsou problémy, jen některým menším plemenům granule příliš nechutnají. Ale když nic jiného nedostanou, tak nakonec snědí všechno." Během zastávky na pití a jídlo se pes také vyvenčí. "Doporučuji, aby majitel připoutal psa na vodítko dřív, než ho pustí z vozu. Pes má totiž sklon ihned běžet, což se mu při zastávce vedle frekventované silnice může stát osudným," říká Karel Böhm.
Pozor na doklady zvířete
Cestou do zahraničí musí mít zvíře patřičné doklady o zdravotním stavu. "Při přechodu hranice nesmí být potvrzení o očkování proti vzteklině starší než rok a ne mladší než měsíc. Veterinární prohlídka nemá mít datum starší tří dnů," upozorňuje plzeňský veterinář Karel Böhm a upřesňuje, že veškeré zmíněné náležitosti lze u praktického veterináře vyřídit za 300 až 500 korun. "Průkaz se ale vyplatí i při cestách v tuzemsku, hlavně při návštěvách kempů či hotelů. Někteří provozovatelé ho totiž vyžadují."
Na co pamatovat při cestě se psem
* dostatek potravy a vody s miskou
* pamlsek či zvířecí pochoutku jako pochvalu pro zvíře třeba po osamělém čekání v autě
* prášky proti nevolnosti, případně léky a vitaminy, užívá-li je pes pravidelně
* hadr nebo papír pro úklid, když bude psu špatně a kvůli okolnostem na silnici nebude možné zastavit
* vodítko a obojek se štítkem s adresou majitele pro případ, že se pes při zastávce či na výletě ztratí
* psovu oblíbenou hračku
* doklady o očkování a veterinární prohlídce zvířete a případně další potvrzení, o nichž se chovatel má informovat předem v cíli cesty
(hč)
Prášky jako pro člověka
Veterinář Karel Böhm doporučuje k potlačení nevolnosti u psů lék, jaký při podobných problémech berou lidé - třeba známý kinedryl nebo nokinal, poslouží ale také noxyron či prochlorperazin. "Chovatelé často chybují, když prášek psovi podají až těsně před nástupem do auta," říká Karel Böhm. "Zvíře ho potřebuje alespoň dvacet minut před jízdou. Dávka účinkuje zhruba dvě hodiny, a proto radím kůru opakovat. Psovi podávám lék tak, že prášek zamáčknu do měkkého salámu nebo do slaniny." Zvíře může dostat i homeopatické léky. Plzeňský veterinář doporučuje pro třicetikilového psa stejnou dávku jako pro dospělého člověka, zatímco malým plemenům stačí úměrně menší porce. Majitelka chovné stanice retrievrů ze Starého Plzence Hana Pirnerová zná jednodušší recept proti nevolnosti: stačí psovi den před cestou ordinovat půst. "Den bez stravy mu vůbec nevadí, mám to vyzkoušené z častých cest po výstavách. Po kinedrylu bývá zvíře ospalé, což pro soutěž není nejlepší," soudí Hana Pirnerová.
První jízda napoví
Pes má podle názoru zkušených chovatelů jízdě v autě postupně přivykat. A to hned od chvíle, kdy je odstaven od feny, tedy asi od sedmi týdnů věku. Nejprve má do auta nastoupit a vydržet v něm, až pak má absolvovat kratší cesty. "Jestli má pes sklony ke zvracení, to většinou poznám už při první jízdě," prohlašuje Hana Pirnerová. "Psa vezu na klíně a z jeho reakcí vyčtu, co mě čeká v budoucnu. Pro jistotu si pod nohy připravím noviny. Když má zvíře žaludeční potíže, tak dlouho před zvracením cítím, že se jeho tělo jakoby rozpumpuje. Mám tak dost času postavit ho na noviny, kde si uleví."
Do kufru pes nepatří
S papouškem, hadem, křečkem či jiným zvířetem, které lze přepravit v kleci nebo v teráriu, je cestování jednodušší. Stačí, aby nemohli uniknout a komplikovat jízdu, aby se jejich přepravní příbytek neponičil. Naproti tomu pes má mnohem větší nároky. Chovatelé se shodují, že za jízdy nemá co dělat na předních sedadlech. Doporučují mu sedadla zadní nebo zavazadlový prostor, ale ne uzavřený automobilový kufr. "Pro psa je nejlepší zavazadlový prostor vozů kombi či s dvouprostorovou karoserií. Ideální je, když má auto také mříž, která zavazadlový prostor odděluje od přední části," uvádí Hana Pirnerová. Podle jejího názoru nemá být v takových případech pes přivázán. Pokud psi nebo kočky cestují na zadních sedadlech běžných osobních automobilů, jsou pro ně na trhu bezpečnostní pásy. Někteří chovatelé je dokonce považují nejen za nejbezpečnější a nejvhodnější, ale při cenách ve výši stovek korun také za nejlevnější řešení. Menší psi a kočky mohou cestovat rovněž v různých přepravních boxech, které stojí od několika stovek do deseti tisíc korun a umisťují se na stejná místa jako volný pes. Přepravku je dobré zajistit bezpečnostními pásy vozidla. "Jde o bezpečnost nejen zvířete, ale především cestujících. Stačí totiž rychlá změna směru jízdy při nenadálé události, a už je zvíře pod pedály, takže se auto nedá ovládat," doplňuje Hana Pirnerová. "Pokud psa učím jízdě ve voze odmalička, tak se vzadu většinou položí a jízdu klidně prospí." Může se tak dít na speciální zvířecí autodece, která je připevněna k předním sedadlům vozidla a umožňuje zvířeti nejen relativně bezpečné cestování, ale také brání znečištění interiéru. Stojí kolem tří tisíc korun a lze ji koupit spolu s dalšími vymoženostmi pro snazší cestování zvířat ve specializovaných obchodech.
Nebezpečné vedro
Psím očím a uším nesvědčí jízdy, při nichž má hlavu u otevřeného okna, či dokonce vystrčenou ven. Vždyť do oka může vlétnout nečistota, proudící vzduch způsobí záněty spojivek a ušních orgánů. "Každoročně mám v ordinaci několik takových případů," konstatuje Karel Böhm. Ještě větší nebezpečí psům hrozí v horku. "To nejhůř snášejí psi z krátkými nosy, například boxeři, buldočci nebo mopsové. V podstatě dostanou z horka úžeh a často nepřežijí. Proto je dobré dát zvířeti v autě každé dvě hodiny pořádně napít, většímu psu asi půl litru až litr vody," vysvětluje Karel Böhm. Karel Böhm dále varuje před neopatrností některých chovatelů, kteří nechají psa v autě, ve kterém může v letním parnu vzrůst teplota i na 70 až 80 stupňů Celsia, a jdou třeba za několikahodinovým nákupem. "To bývá pro zvíře téměř jistá smrt. Vloni jsme takových případů měli několik a psům či kočkám už nebylo pomoci," vzpomíná šéf veterinární kliniky. Pobyt zvířete uvnitř vozu za určitých okolností zpříjemní větrací mřížky či speciální zámky, které zajistí automobil i s pootevřenými dveřmi. Podobně nebezpečné jako letní vedro je čekání psa v autě v mrazu a třeba i v podzemních garážích, kde může být zvýšená koncentrace výfukových škodlivin. Na dlouhých cestách pes potřebuje také stravu. Odborníci doporučují buď granule, nebo trvanlivé konzervy. "Když pes nedostává granule trvale, tak by si na ně měl před jízdou zvykat," uvádí Karel Böhm. "Obvykle s tím nejsou problémy, jen některým menším plemenům granule příliš nechutnají. Ale když nic jiného nedostanou, tak nakonec snědí všechno." Během zastávky na pití a jídlo se pes také vyvenčí. "Doporučuji, aby majitel připoutal psa na vodítko dřív, než ho pustí z vozu. Pes má totiž sklon ihned běžet, což se mu při zastávce vedle frekventované silnice může stát osudným," říká Karel Böhm.
Pozor na doklady zvířete
Cestou do zahraničí musí mít zvíře patřičné doklady o zdravotním stavu. "Při přechodu hranice nesmí být potvrzení o očkování proti vzteklině starší než rok a ne mladší než měsíc. Veterinární prohlídka nemá mít datum starší tří dnů," upozorňuje plzeňský veterinář Karel Böhm a upřesňuje, že veškeré zmíněné náležitosti lze u praktického veterináře vyřídit za 300 až 500 korun. "Průkaz se ale vyplatí i při cestách v tuzemsku, hlavně při návštěvách kempů či hotelů. Někteří provozovatelé ho totiž vyžadují."
Na co pamatovat při cestě se psem
* dostatek potravy a vody s miskou
* pamlsek či zvířecí pochoutku jako pochvalu pro zvíře třeba po osamělém čekání v autě
* prášky proti nevolnosti, případně léky a vitaminy, užívá-li je pes pravidelně
* hadr nebo papír pro úklid, když bude psu špatně a kvůli okolnostem na silnici nebude možné zastavit
* vodítko a obojek se štítkem s adresou majitele pro případ, že se pes při zastávce či na výletě ztratí
* psovu oblíbenou hračku
* doklady o očkování a veterinární prohlídce zvířete a případně další potvrzení, o nichž se chovatel má informovat předem v cíli cesty
(hč)
 Mnozí řidiči si neuvědomují rizika, která pro silniční provoz představují nezajištění psi v autě. |
