Petr Nedvěd a jeho Ferrari F430: Sen jsem si splnil

  • 92
O tom, že Ferrari F430 je někde blízko vás, víte ještě dřív, než ho spatříte na vlastní oči. Zvuk, který vychází z jeho motoru, totiž nelze přeslechnout. Čerstvý majitel jednoho z motoristických skvostů Petr Nedvěd si své ferrari užívá teprve pár týdnů.

Jak sám říká, na hodnocení takového auta je to příliš krátká doba. "Zatím pomalu sbírám dojmy, které jsou ve všech směrech pozitivní. Vlastně jsem ho pořádně protáhnul jen jednou," povídá hokejista, jenž v době výluky v zámořské NHL nastoupil za tým pražské Sparty.

Kam jste s ním už vyrazil?

První ostřejší cesta byla na Karlštejn. Pak jsem jel do Liberce, kam vede vynikající dálnice. Taky jsem si neodpustil silnici na Ještěd, která je pro změnu plná zatáček. No a výsledek mě samozřejmě nezklamal.

Obrovské zrychlení a podvozek, který na silnici sedí jako přibitý. Jinak zatím jezdím hlavně po Praze, což není to pravé. Jedete skoro pořád na dvojku a vlastně jen poskakujete.

Říká se, že existuje syndrom zvaný "první ferrari", podle něhož velká část majitelů, kteří si pořídí první vůz této značky, auto nezvládne a skončí mimo silnici. Nemáte z toho obavy?

Strach nemám, ale mít respekt vůči takhle silnému autu je určitě potřeba. Za volantem nejsem začátečník. Do aut jsem trošku blázen, takže naježděno mám už opravdu hodně. Navíc mám ještě Mercedes SL 55 AMG, takže na rychlé auto jsem docela zvyklý.

Každopádně musím přiznat, že se s ferrari ještě pořád učím jezdit. Ta abnormální síla vás žene a nutí být neustále ve střehu. Určitě využiju i nabídky výrobce, který mi umožnil, abych jel do Itálie na uzavřený okruh, kde vám půjčí stejné, ale jejich auto, s nímž podstoupíte odborné školení.

Chci poznat, kde má ferrari limit. V tomto směru jsem ho trošku proklepnul a do zatáček jsem vjížděl tak, jak bych si to s mercedesem netroufnul. A to auto se ani nehnulo. Jsem přesvědčený, že jsem mohl být ještě mnohem odvážnější.

Neuvažoval jste v té souvislosti o nějakém jiném, podobném autě, jako je třeba che Carrera GT, Mercedes SLR nebo Lamborghini Murciélago?

Mým snem bylo ferrari. Je jedinečné, ať už jde o zvuk, jízdní vlastnosti nebo image. O ničem jiném jsem ani nepřemýšlel. Sen jsem si splnil.

A co Ferrari Enzo?

Hrozně rád bych se v něm svezl, ale tohle auto už je za mým limitem. Jak jízdním, tak finančním. Enzo bych si nekoupil. Mít takhle drahé auto je absolutní nesmysl. Jsou ale lidi, pro které to může být sen a finanční otázku řešit nemusí. Mně stačí to, které mám.

Kolik vaše ferrari stálo?

Základní cena je 4,7 milionu korun. Já jsem si navíc objednal keramické brzdy, postranní loga, sportovní sedačky a lepší stereo. Pak se dostanete ještě o pár set tisíc výš.

I to je ovšem částka pro většinu populace nepředstavitelná.

Záleží na tom, jaké máte možnosti. Někdo si splní sen tím, že si pořídí auto za tři sta tisíc. Pokud máte možnost, tu radost si uděláte. Kdyby mě auta nezajímala, jen tak kvůli předvádění bych si ho nekoupil. Nejsem blázen.

Čtěte:

Ferrari F430: rudá střela

Nebo radejí kabriolet? F430 Spider: Schumacher jezdí také bez střechy

Výbava Ferrari F430 nabízí volbu čtyř způsobů nastavení podvozku. Už jste tuto funkci vyzkoušel?

Můžete si vybrat nastavení na normální, sportovní a závodní jízdu a k tomu ještě na sníh. Zatím jezdím hlavně s tím normálním nastavením, ale zkusil jsem i sportovní. Na sněhu jezdit nebudu a závodní nastavení už je opravdu extrémní záležitost, která má význam snad jen na okruhu.

Ve vašem autě se řadí jen páčkami pod volantem. Nechybí vám řadicí páka?

S tím problém nemám. Navíc kromě dvou páček si můžete zvolit i automatické řazení, které se hodí hlavně do města.

O jiné než červené barvě jste neuvažoval?

Vůbec ne. Jen červené ferrari je opravdové ferrari.

Oba vaše vozy jsou hodně sportovní. Neuvažujete o nějaké limuzíně?

Zatím nic podobného neřeším. Na delší cesty nám s manželkou zatím stačí "eselkáčko". Dvakrát jsme s ním jeli do Itálie a proběhlo to v pohodě. Ale až budeme mít rodinu, tak na to taky dojde. V úvahu připadá třeba Range Rover.

Půjčíte ferrari také manželce?

Půjčím. Ale nejdřív si s ní projedu nějaké kolečko, abych byl trošku klidnější.

Firma Ferrari si zakládá na tom, že své vozy neprodává každému. Na váš model se v USA musí čekat až dva roky. Jak to bylo u vás?

Já jsem ho kupoval přes Impexcar, podařilo se jim ho sehnat během dvou měsíců. Přemýšlel jsem ještě o verzi bez pevné střechy, ale na to bych musel čekat delší dobu. To už se mi nechtělo. Někdy se v tom rád svezu a uvidím. Možná časem dojde k výměně.

Kdy jste poprvé řídil?

V Kanadě jsem si řidičák udělal v sedmnácti letech.

Takže jste se vyhnul starým škodovkám a žigulíkům?

Kdepak, sice jsem emigroval v sedmnácti, ale tomuhle jsem neunikl. Když jsme s rodiči jeli na chatu, tak mě táta ten poslední kilometr vždycky nechal řídit.

Přechod do Kanady musel být v tomto ohledu docela šok...

To ano. Když jsem tam poprvé řídil sám, musel jsem vjet na pětiproudovou dálnici. Sice jsem se tam po delší chvíli dostal, ale hned jsem zase zajel ke kraji. Chvíli jsem se dával psychicky dohromady a teprve pak jsem pokračoval.

Jak se vám jezdí v Česku?

Rozhodně se mi tady jezdí líp než v Americe. Jezdit po dálnici stodesítkou je utrpení. Opravdu za mořem nerad jezdím. Tady si zajedete do Německa a bez obav z obrovské pokuty se pořádně svezete. Naprostý blázinec je to třeba v New Yorku. Kdybychom neměli tréninkovou halu za městem, vůbec bych si tam auto nepořizoval.

Jezdíte na motorce?

To jsem si taky zkusil. Jednou jsme si s bráchou na Floridě koupili Harley-Davidson. To bylo fajn. Ale nebyli jsme takoví ti praví motorkáři v kožených bundách. Kolikrát jsme se na tom jeli vykoupat oblečení jen do plavek (smích).

Spíš jsem čekal, že mi řeknete, jak jste sprintoval na silniční motorce...

Do toho bych nikdy nešel. Asi bych se na tom zabil.

Za volantem sice už dávno nejsem začátečník, ale mít respekt vůči takhle silnému autu je určitě potřeba