Proč někoho nepřibrat, když je v autě místo?
Pro cizince je nepochopitelná situace v Praze, kde funguje hromadná doprava, a přesto spousta řidičů sedí sama v autě uprostřed dopravní zácpy. »Nechápu to, pocházím z Düsseldorfu, kde už i manažeři neváhají každé ráno sednout do vlaku nebo autobusu. Je to totiž rychlejší,« říká Filip Rotgeri. »V A ustrálii jsou pro auta obsazená nejméně třemi pasažéry vyhrazeny speciální pruhy,« popisuje situaci na vzdáleném kontinentu Petr Matoušek. »Už několikrát se mi stalo, že jsem čekal na autobus, když zastavilo auto a řidič nebo řidička mi nabídli svezení do města. Chyběl totiž třetí do počtu. Hodně to ale souvisí s tamním způsobem života. Jednou mne třeba takhle svezla Kanaďanka, která přiznala, že by to doma v Kanadě nikdy neudělala,« připomíná Petr Matoušek nízkou kriminalitu v A ustrálii. Přesvědčit lidi, aby přestoupili z aut do vlaků a autobusů, však není jednoduché. »Vidím to tady v Americe. Když se nějaký zvyk silně zakoření, stane se přirozeností a může trvat celé generace, než se něco změní,« myslí si Slávka Sieberová. »Tady si kdekdo radši docouvá k poštovní schránce,než aby ušel pár metrů, a potom běhá desítky kilometrů a šlape dlouhé hodiny na rotopedu.« I dopravní značení má při pohledu ze zahraničí své mezery. »Když jsem žil v Německu, nikdy jsem nepochyboval o tom, jestli jsem správně zaparkoval. V Česku si nejsem dodnes jistý a už vůbec nechápu, jak cizinci přelouskají složitě organizované parkování ve městech,« říká Petr Zahraj, který v současné době žije v Praze. »Dodnes jsem nepochopil barevné zóny v Praze,« přidává se Čechoněmec Filip Rotgeri a pokračuje: »Po celém Německu můžu jezdit bez mapy, tady se bez ní neobejdu. Například: Jedete-li z Brna do Ostravy, jen na málo místech po trase je Ostrava na cedulích vyvedená velkými písmeny. «
Semafor před křižovatkou? Jak nepraktick é!
Severoameričané si zase stěžují na světelné značení, které je v Česku umístěné před křižovatkami. »U nás visí semafory pro každý směr až na protilehlé straně křižovatky. Odpadá couvání a vyvracení hlav, naše semafory jsou také dvakrát větší než evropské,« říká Kanaďan Bill Durward. »Nebezpečné jsou podle mne neoznačené křižovatky. Už se do mne jednou takto trefil mladík v Sieře, ale neměl jsme mu to za zlé, i když jsem měl přednost. Jeho pocit, že je na hlavní silnici, jsem s ním sdílel. Proč nemáte na takových křižovatkách značku All W ay Stop (všichni m usí zastavit)? Všechna auta před touto značkou zastaví a rozjedou se v pořadí podle toho, jak přijela,« říká Bill Durward. S ním souhlasí Pavel Slováček, který již několik let žije v Brazílii. »V Sao Paulu se všichni navzájem pouštějí do pruhů. Pokud se sbíhají v jeden, řadí se auta střídavě za sebou.« Z třetího nejlidnatějšího města na světě má Pavel Slováček i jinou zajímavou zkušenost. »Značky a jízdní pruhy v Sao Paulu moc nejsou. Brazilci si v autě zanadávají, pobrečí, ale vyřeší to sami podle sebe. V Sao Paulu žije sedmnáct milionů lidí a prý tu jezdí asi sedm milionů aut. Když tu před půl rokem nějaká evropská pravidla zavedli, doprava zkolabovala. Po dvou měsících se vše vrátilo do původního stavu.
 Cizinci to s parkováním u nás nemají lehké, prý nerozumí systému parkování ve městech. |
