Pokuta může skončit až u Ústavního soudu

Cítíte se ukřivděni? Nesouhlasíte s pokutou? Žádejte tiskopis! Ale připravte se na martýrium, které může trvat i dost dlouho... a výsledek je nejistý. Většinou to končí jenom vztekem, který časem vyprchá. Pokutovaný řidič si někdy sám přizná, že přece jen udělal chybu. Jindy pocit křivdy zůstane do konce života. A jen občas jde spor o pokutu k soudu, už zcela výjimečně k Ústavnímu soudu.

Když před čtyřmi roky policejní hlídka požádala Alfréda Losseho před jeho domem v Jeseníku, aby se jako řidič podrobil kontrole na alkohol, a on odmítl, začala právě letitá tahanice o pokutu. Pan Losse tvrdil, že neřídil, a policisté trvali na tom, že za jeho autem jeli už od benzinové pumpy. První kroky byly úplně stejné jako u situací, kterých jsou týdně na českých silnicích stovky: policisté pana Losseho předvedli na stanici a znovu ho vyzvali k testu.

Odmítl s tím, že k tomu nevidí důvod. Krátce nato bylo jeho jednání v přestupkovém řízení ohodnoceno patnáctitisícovou pokutou a rokem bez řidičského průkazu. Pan Losse tvrdil, že policie pochybila, a začal se soudit. Obecně platí, že přistižený řidič, který si myslí, že se policista při posuzování přestupku spletl, má možnost úředně protestovat: požádat o vypsání tzv. oznámení o dopravním přestupku. "Oznámení je běžný formulář. Hlídky jej mají mít u sebe. Je na něm i místo pro vyjádření řidiče," vysvětluje podpraporčík Ladislav Bernášek.

Často se prý protestující řidiči odmítnou na tiskopis nejen sami vyjádřit, ale i podepsat. "Dělají to, myslím, v domnění, že později jim nebudeme moci dokázat, že na místě skutečně byli," usmívá se Bernášek. Doklad má však plnou platnost i bez parafy řidiče. Častou fintou, o kterou se řidiči také pokoušejí, je požadavek, aby jim policista ukázal záznam z radaru - fotku a podobně. To je však považováno za důkazní materiál, který policie není povinna na místě spáchání přestupku předkládat.

Jaké výmluvy na policisty neplatí

Řidič: Je to můj první přestupek.
Policista: Přejde mlčením.

Řidič: Jedu do nemocnice za manželkou!
Policista: Když je v nemocnici, tak je o ni dobře postaráno...

Řidič: Už to nikdy neudělám!
Policista: úsměv

Řidič: Nemohu zaplatit tak vysokou pokutu, nemám s sebou dost peněz!
Policista: Napíšeme složenku.

Je určen až pro pozdější, tzv. správní řízení. Formulář putuje služební cestou na místní okresní úřad ke správnímu řízení. "Řidiče předvoláváme jako na běžícím pásu. Stejně tak dokola posloucháme vlastně tytéž výmluvy. Ale prakticky vždy to dopadne stejně: vinen. A navíc - nižší pokutu, než chtěl uložil policajt na ulici, my ze zásady neukládáme," popisuje praxi pracovník pražského magistrátu, který tyto případy zpracovává, ale kvůli obavě z nařčení z neobjektivity nechce zveřejnit své jméno. Advokát Michal Dlabola, který se na problematiku dopravních přestupků a následků havárií specializuje, říká, že pokud se řidič domnívá, že policista není při udělování pokuty v právu, neměl by zásadně na místě žádné peníze platit! "Zaplacení se v podstatě rovná přiznání, že jsem přestupek udělal," vysvětluje advokát.

Varuje ale před hrozbou vyšších pokut udělovaných vyšší instancí. Po dvou letech se pan Alfréd Losse dostal se svou kauzou až k Ústavnímu soudu. To když mu okresní soud odmítl pro nedodržení jakési lhůty žalobu na policii projednat. Uspěl. Věc se vrátila. Následovalo další kolo. "Nakonec to skončilo tím, že věc je neprokazatelná, takže pokuta ani odebrání řidičáku se nekonaly," vzpomíná na rozuzlení celého sporu Josef Losse, bratr soudícího se řidiče. Dokonce má stvrzenku na 2721 korun, které zaplatil za bratra advokátovi. Dodnes je Josef z bratrova případu trochu nesvůj: "Bylo to složité... Opravdu nejednoznačné... Myslím, že možná jedno pivo bratr měl..." Alfréd Losse jen pár dní poté, co svůj spor s policií de facto vyhrál, zemřel.