Byly to pro motocyklistu Pavla Ryse, milovníka rychlé jízdy za řídítky motocyklu, těžké chvíle, když mu německý policista udělil pokutu 350 marek za překročení dovolené rychlosti. Neměl totiž peníze v hotovosti u sebe, ale po 15 letech prožitých ve Švýcarsku a Německu věděl, že si s policií a následně s úřady vymáhajícími pokutu není radno zahrávat. Proto se raději sebral a šel dva kilometry pěšky k bankomatu. Tam vybral peníze na zaplacení pokuty a šel opět po svých zpátky k policistům. "Především mně bylo jasné, že se v Německu s policistou zásadně nesmlouvá. Ale to platí i jinde, jen ne v Česku. Německý policista má tak velkou autoritu, že to vůbec nepřipadá v úvahu. A je nekompromisní. To se stalo i v mém případě - policisté mně z ruky sundali hodinky do zástavy a vrátili mně je až po zaplacení pokuty. Pak jsem mohl jet dál," vzpomíná Pavel Rys. Motocyklista přiznává, že na vlastní kůži poznal i větší pokuty, které dosáhly až k jeho měsíčnímu platu. "Překročil jsem ve Švýcarsku dovolenou rychlost ve dvě ráno mimo obec. Jel jsem hodně rychle a dostal jsem pokutu tři a půl tisíce švýcarských franků. Zaplatil jsem hned dopoledne. S tamními úřady by totiž mohl být problém a ten nikdo nechce. V Česku se zatím nic podobného neděje. Lidé si z nezaplacených pokut nic nedělají," doplnil Pavel Rys.
- středa 20. března 2002
