Obdobná situace se může přihodit i nám v okamžiku, kdy nás policisté zastavují na silnici. Často se opakuje totéž: policista stojí v jízdní dráze přijíždějícího vozidla do poslední chvíle, až auto nebo motocykl zastaví téměř svým tělem.
Služební předpis mluví jasně
Chování dopravních policistů při stavění řidičů v silničním provozu jednoznačně upravuje Závazný pokyn č. 22/2003. Podle něho při zastavování vozidla policista stojí v polovině jízdního pruhu zastavovaného směru, čelem k přijíždějícím vozidlům. Znamení k zastavení pak policista dává zastavovacím terčem, jen výjimečně vztyčenou paží nebo dlaní namířenou proti zastavovanému vozidlu.
Současně s pokynem k zastavení ukazuje druhou rukou místo, kde má řidič zastavit. Během tohoto úkonu ustupuje k okraji vozovky, aby zastavovaným vozidlem nebyl ohrožen.
Čtvrtý odstavec tohoto článku pak upřesňuje: „Znamení k zastavení dává policista zřetelně a včas, aby řidič zastavovaného vozidla mohl bezpečně zastavit s ohledem na stav pozemní komunikace, povětrnostní podmínky, viditelnost, rychlost vozidla a situaci v silničním provozu.“ To je zcela jednoznačné: místo k zastavování zvolí policisté podle citovaného služebního pokynu tam, „kde nebude ohrožena bezpečnost silničního provozu a plynulost bude co nejméně omezena. V nočních hodinách hlídka zvolí stanoviště pokud možno na osvětlené pozemní komunikaci a v uzavřené obci.“
Jen pro služební potřebu?
Je třeba jen litovat, že tak důležitý předpis, který upravuje chování při silniční kontrole, je veřejnosti utajen: slouží jen služební potřebě. I silniční kontrola má totiž svá pravidla a obě strany by je měly znát.
Chování občana vůči policistovi se neučí v žádné škole ani v autoškole. Ke škodě všech. A tak můžeme jen litovat, že policisté při výkonu své služby mnohdy nehledí na ochranu svého zdraví a života. V době, kdy je zastavované vozidlo blízko, nesmí být již policista v jeho jízdní dráze. To říká služební předpis, který má chránit život a zdraví policistů. Především na nich je, aby jej dodržovali. Ve svém zájmu.
Ale nejen v něm. Vystavují totiž řidiče postihu, a to ne ledajakému: takové jednání může totiž být za jistých okolností pojato i jako útok na veřejného činitele. Což je závažný a nebezpečný trestný čin. Kdo ovšem policistům nezastaví, sotva se může dopustit útoku na veřejného činitele, pokud nemění úmyslně směr své jízdy.
Pokud policista zachycený stavěným vozidlem nerespektuje závazný pokyn policejního prezidenta, nepostupoval předepsaným způsobem. Přitom policista nikdy neví, zda se k němu ve vozidle blíží opilec, šílenec či někdo, kdo má dobrý důvod nezastavit.
Kdo měl příležitost dát se zastavit policejní hlídkou v USA, mi dá za pravdu, že nic podobného tam nepřipadá v úvahu. Dřív, než k vám vůbec policista po zastavení vozu přijde, zjistí si v databázi, co jste zač, kolik dlužíte na pokutách a daních, a pak teprve se přiblíží, aby vás zkontroloval.
Řidičovy ruce pěkně na volantu a žádné sahání do kapsy pro řidičák. „Dobrý den, pane Vitásku, je nám líto, že jste tak krátce v USA a už vás musíme stavět.“ A pak se to v klidu všechno vyřídí. Samozřejmě to stojí dost peněz. Čeští policisté naproti tomu stále riskují své zdraví i život.
 DOBRÝ PŘÍKLAD Tak takhle nějak to má vypadat - policista stojí až v odstavném pruhu, ani za snížené viditelnosti není ohrožen |
