Jen zhruba polovina pohonných hmot prodaných v Česku pochází ze zdejších rafinerií, zbytek vyrobí v Rakousku, Německu a na Slovensku. V tuzemsku jsou tři zpracovatelé ropy,do jejichž sídel v Kralupech nad Vltavou, Litvínově a Pardubicích proudí ropa ze dvou směrů.
Od roku 1962 vede do republiky ropovod Družba, kterým teče ropa z nalezišť v bývalém SSSR. "Něco pochází z Uralu, něco ze Sibiře. Část ropy máme i z Kazachstánu," říká Miloš Podrazil z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Od roku 1996 berou rafinerie ropu i z německého Ingolstadtu, z ropovodu jménem Mero-IKL. "Do Německa ropa teče transalpinským ropovodem z přístavu Terst, jenž přijímá tankery z Asie a severní Afriky," popisuje Podrazil. V český benzin a naftu přeměněná ropa pak z rafinerií směřuje k čerpacím stanicím, a právě přeprava je nejbolavějším místem. "Ročně jsou to miliony operací s pohonnými hmotami. Při nedodržení určitých zásad hrozí vzájemné mísení a znečištění paliv," říká Vladimír Matějovský z pražského Ústavu paliv a maziv. Existují tři způsoby, jak vyrobené palivo dopravit k čerpacím stanicím. Všeobecně známé jsou autocisterny a speciální nádrže na železničních vagonech. Třetí - méně známou - možností je produktovod. Tento rourový systém prochází celou republikou. "Za socialism u patřil produktovod ke státním tajemstvím," uvádí Milan Pelcl ze společnosti Čepro, která rourový systém spravuje. "Produktovodem proteče asi osmadvacet procent v tuzemsku prodaných pohonných hmot, zbytek rozvezou z rafinerií auta a vlaky," doplňuje Pelcl.
Od roku 1962 vede do republiky ropovod Družba, kterým teče ropa z nalezišť v bývalém SSSR. "Něco pochází z Uralu, něco ze Sibiře. Část ropy máme i z Kazachstánu," říká Miloš Podrazil z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Od roku 1996 berou rafinerie ropu i z německého Ingolstadtu, z ropovodu jménem Mero-IKL. "Do Německa ropa teče transalpinským ropovodem z přístavu Terst, jenž přijímá tankery z Asie a severní Afriky," popisuje Podrazil. V český benzin a naftu přeměněná ropa pak z rafinerií směřuje k čerpacím stanicím, a právě přeprava je nejbolavějším místem. "Ročně jsou to miliony operací s pohonnými hmotami. Při nedodržení určitých zásad hrozí vzájemné mísení a znečištění paliv," říká Vladimír Matějovský z pražského Ústavu paliv a maziv. Existují tři způsoby, jak vyrobené palivo dopravit k čerpacím stanicím. Všeobecně známé jsou autocisterny a speciální nádrže na železničních vagonech. Třetí - méně známou - možností je produktovod. Tento rourový systém prochází celou republikou. "Za socialism u patřil produktovod ke státním tajemstvím," uvádí Milan Pelcl ze společnosti Čepro, která rourový systém spravuje. "Produktovodem proteče asi osmadvacet procent v tuzemsku prodaných pohonných hmot, zbytek rozvezou z rafinerií auta a vlaky," doplňuje Pelcl.
