Pavla Charvátová není taková, jak se na první pohled zdá.
Něžná blondýnka totiž nejezdí v nablýskaném malém autíčku, které musí mít zásadně červenou barvu.
"Nepotřebuji, aby auto vypadalo hezky. Nemám ho jako prstýnek na ruce," vysvětluje jedna z tváří televize Nova.
Geo Metro je vůz určený pro severoamerický trh.
Jak jste k němu přišla? Mám ho od tatínka. Ten ho koupil od známých, kteří opravují auta.
Na první pohled je vidět, že už nějaký ten rok pamatuje...
Mám ho asi čtyři roky a přibližně stejně dlouho s ním jezdil i táta. Navíc jsme ho nekupovali jako nové. Ty roky jsou na něm samozřejmě vidět, ale mám ho ráda a nedám na něj dopustit. Zkrátka je to moje "paštika". Takhle ho totiž nazval jeden kolega z práce, který si asi myslel, že mě tím naštve. Mně se to ale kupodivu líbí, protože je to trefné. No jen se na to auto podívejte. (smích)
Nepřemýšlíte už o jeho výměně? Já vám dám výměnu!
Tohle auto toho s naší rodinou zažilo tolik, že u nás i dožije. Skončí na chatě, kde bude vozit to, co bude zrovna potřeba.
Geo je vůz, v němž jste se učila řídit?
Vůbec ne. Úplně poprvé jsem u strýčka v Českém Těšíně řídila wartburga. Strejda byl totiž první, kdo mi svěřil auto, ačkoliv jsem ještě neměla řidičský průkaz. Ráda na to vzpomínám. "Varťas" byl na učení ideální. Problémy jsem neměla ani s řazením pod volantem. Byla jsem bez zkušeností s jinými vozy, takže jsem neřešila, jestli se pákou kvrdlá pod volantem, nebo na podlaze.
Jaká jiná auta jste ještě vyzkoušela?
Bylo jich dost. Třeba starou dacii. Ta jezdila jako drak, ale chcípala na křižovatkách, což byla její jediná velká vada. Pak jsem si díky kamarádům samozřejmě vyzkoušela favority a felicie. Taky jsem jednou měla možnost usednout za volant porsche. Ale takové auto bych nechtěla, protože do týdne bych byla synem smrti.
Svádělo by vás to k riskantní jízdě?
To ani ne. Spíš je problém v tom, že jedete sto čtyřicet za hodinu, a přitom vám to vůbec nepřipadá. Pak se podíváte na tachometr a docela se vyděsíte. V mém autíčku jedete těch sto čtyřicet sice taky, ale to už se všechno docela dost klepe. I z tohoto důvodu třeba i na dálnici jezdím podle předpisů. Jinak to ani nejde.
V autě máte automatické řazení...
... a nemohu si je vynachválit. Myslím, že automatu přichází na chuť pořád víc lidí i u nás. Na popojíždění ve městě je to ideální.
Co byste změnila na českých silnicích?
Údržbu dálnic. Cesta mezi Prahou a Brnem kvůli uzavírkám dálnici moc nepřipomíná.
Co si pořídíte, až geo doslouží?
Chci terénní auto. To je kategorie, jež naprosto splňuje to, co vyžaduji. Zdůrazňuji, že mám na mysli opravdové terénní auto. Nikoliv verze běžných modelů označovaných třeba jako all-road. Láká mě třeba Land Rover Defender nebo Nisan Patrol.
K čemu takové auto potřebujete?
Obavy, že bych ho nevyužila, rozhodně nemám. Bydlíme na venkově. Máme velkého psa, zrovna teď například potřebuji odvézt dva balíky slámy, občas je nutné z lesa přivézt dříví... Potřebuji auto do těžšího terénu, které projede lesem, přebrodí řeku nebo se prokouše blátivým polem. Chtěla bych i auto, které mi dobře poslouží i v okamžiku, kdy se rozhodnu jet na čtrnáct dnů trampovat. Pak nebudu muset řešit, jestli uvezu stan, spacák, zásoby, psa a jeho potřeby. A hlavně nechci auto plné elektroniky. Ta mě děsí. Když se mi například zasekne okénko, sundám "tapecírunk" a vyměním jedno ozubené kolečko. To není žádná věda, ale u elektroniky? To musíte hned do servisu.
Bude to auto nové, nebo znovu ojeté?
Rozhodně nejsem příznivcem kupování nových aut. Je to špatná investice. Navíc dnes už není takový problém se domluvit a vůz vyhlédnutý třeba v bazaru si nechat prohlédnout v servisu, kterému věříte.
Bourala jste někdy?
Jen lehce. Jednou jsem nedobrzdila na mokrých kostkách a jednou jsem zapomněla zatáhnout ruční brzdu a pes, který na mě čekal v autě, mi vyhodil rychlost.
 STOPOVÁNÍ MĚ NEBAVILO. Dlouho jsme čekali a pak nás někdo svezl jen kousek. Raději jsem si zaplatila vlak. |
