Giulietta dělá čest svému rodu. Alfy Romeo nebyly sice nejlepší, ale rozhodně patřily k nejcharakternějším autům. Do giulietty usednete a víte, že ji postavili v Itálii (pro rýpaly: to není ironie).
Až se kronika s letopočtem 2010 v bibliotéce Alfy dopíše, budou tam samé dobré zprávy. A že jich bylo za poslední léta pohříchu málo.
K letošnímu století existence si značka nadělila nový model s asi nejuhrančivějším jménem mezi auty dneška. Zajímalo by mě, kolika alfistům se letos narodila dcera Julie...
Elektrický Romeo a vášnivá Julie
Alfa Romeo Giulietta se role záchranářky, která má vytáhnout značku z bryndy špatných prodejů, ujala hezky zostra. Kromě veselí kolem narozenin má celá automobilka velkou starost o budoucnost. Krouží kolem ní sup Ferdinand Piech z Volkswagenu.
Julie navíc vydobyla dva dny před svým svátkem (10. prosince) titul Auta roku v České republice. Hlavně ale obsadila druhé místo v renomované anketě o evropské auto roku 2011. Před ní se umístil jen elektromobil Nissan Leaf, který má k reálné každodenní použitelnosti ještě pár let daleko. Jako ostatně většina elektromobilů.
Princezna
Krasavice, atletka, aristokratka, to všechno vás při pohledu na slečnu Julii může napadat. Základní linie a siluetu s baculatým zadečkem vidíte dnes na každém druhém hatchbacku této kategorie. Ale tak výrazné detaily a grafické vychytávky žádný druhý nemá. A celé dohromady to hezky funguje. Giulietta hlavně nevypadá tuctově. Italové jsou zvyklí se otáčet za ženami a auty, na Julii to učí i ostatní.
Interiér je pohledný a chce působit hlavně luxusně a nápaditě. Strohost designéři zamítli. Co má být vidět, je výraznější a viditelnější, než byste si odvážili představit. Na ovládání všech menu si budete muset chvilku zvykat, fiatáři a alfisti ale budou hned doma.
Umí být i praktická, není to jen načančaná fintilka. Do velké kabiny se čtveřice cestujících usadí pohodlně, do žádného směru je giulietta neomezuje. Líbí se tuhá karoserie. O tom, že se konstruktéři v Arese snažili, svědčí i pětihvězdičkové hodnocení z crashtestů EuroNCAP.
Nymfomanka
Alfa vždycky uměla postavit auto, které vám dokázalo namluvit, že je rychlejší, než ve skutečnosti stopky ukazují. A v giuliettě je to stejné. Za volantem se cítíte závodníkem, silničním dravcem. Není to jen vzhled a architektura interiéru, alfa vás o tom přesvědčuje každým ujetým metrem. Zatáčky řeže jak o život a základní motor není volbou nouze.
Sto dvacet koní? U ostatních se to zdá jako průměr, jenže to, co předvádí v giuliettě, vás ohromí. Lehounký přeplňovaný motor se rád vytáčí a má hezký zvuk. Malé lehkonohé motory Italové vždycky uměli a pro giuliettu vyšlechtili ostrý, řízný motor.
Zkušenosti se slečnou Julií říkají, že právě základní jednotka je pro ni jednou z nejlepších voleb. Na rozpohybování 1 280 kilogramů stačí a nezatěžuje přední nápravu tolik jako třeba turbodiesel, s kterým je nejnovější alfa hodně nedotáčivá.
Giulietta je hlavně s benziňákem neskutečně obratná. Oblouky vykružuje jak po kolejích. Jenže pak máte přeřadit, a... ta trojka tam prostě ne a nechce. Náš testovací kousek měl hodně těžký život. Pozná se to hlavně na převodovce, kterou kdosi před námi "načal", zdravé kousky mají podle zkušeností převodovky dobré.
Miluje otáčky, stačí se jen podívat na plynový pedál a ručka otáčkoměru se žene vzhůru, doprovázená lineárním nárůstem síly. Nechává se škádlit: vytáčet (ideálně od čtyř tisíc otáček výš) a zase klesat. Motor s takovou reakcí na plyn aby dnes, v diktátu ekonorem, jeden pohledal. Pedály jsou parádně poskládané vedle sebe, takže si můžete pilovat řazení s meziplynem.
Za sedm litrů dokáže se sto dvaceti koňmi jezdit klidný řidič bez potíží. Počítejte ale s tím, že turbobenziňáky jsou hodně citlivé na jízdní styl. Když budete dračit, umí si Julie i přihnout z nádrže přes deset litrů.
Alergie na líné asfaltéry
Přesně a rychle reaguje na pohyb volantu, řízení je citlivé a má dobrou zpětnou vazbu. Parádní podvozek s McPhersonovskou přední a víceprvkovou zadní nápravou dostanou i budoucí alfy a fiaty (a možná i chryslery). Skvěle drží, nenaklání se a stále ještě zůstává komfortní. Stejně jako ostatním fiatům a alfám se ale ani giuliettě nelíbí na českých – rozuměj rozbitých – silnicích. Na neotlučené asfaltce funguje skvěle, když ji ale trápíte na tom, co natropila letošní a předchozí zimy, je jí hůř. Na nerovnostech má zadní náprava občas sklony při odlehčení trochu odskočit.
Na limitu je jako každá krátká předokolka nedotáčivá. Lehký motor nezatěžující přední nápravu ale moment, kdy začne po tečně opouštět oblouk, odsouvá za hranici, za kterou se příčetný řidič dostává jen výjimečně.
Malou páčkou u pravého kolena měníte nastavení auta. Konstruktéři to okoukali u kolegů od Ferrari, kteří ovladač s podobnými úkoly umisťují na volant a říkají mu manettino. Mění se jím nastavení motoru – reakce na sešlápnutí plynového pedálu, řízení a elektronického diferenciálu (elektronika v zatáčkách přibržďuje vnitřní kolo, kolem kterého se pak auto lépe stáčí); nabízí režimy Dynamic, Normal a All Weather a celá ta čertovina se po těch režimech jmenuje DNA.
To nejlepší předvede Julinka v dynamickém módu, který se od dalších dvou opravdu hodně odlišuje. Reakce na sešlápnutí plynu jsou říznější, řízení ztuhne, zdá se, že motor má trochu odlišný hlas. Stabilizační systém je benevolentnější a ty zpropadené směrovky vám pak budou blikat ještě častěji...
Proč mít doma Italku
Je to prostě ženská. Tvrdohlavá, vášnivá. Má své chyby, ale i přes ně se do ní dokážete zamilovat. Není tak vycizelovaná k dokonalosti, je živočišná. A kufr je stejně velký jako u etalonu kategorie – golfu, se kterým se chce srovnávat. Vejde se do něj 350 litrů.
Ušetřte za silnější verze, i základní motor nabídne víc, než by se mohlo zdát. Giulietta dokazuje že i se sto dvaceti koňmi se dá sportovat víc než dobře. Má charakter, není tak odtažitě perfektní a chladná. Je to dokonalý protipól německé sterilitě.
Základní cena 454 000 korun se zdá v porovnání s konkurencí vysoká. Jenže ceníky konkurence startují s mnohem slabšími motory a chudší výbavou. Když do nich budete chtít nahnat 120 benzinových koní a doplníte výbavu, kterou má giulietta standardně (manuální klimatizace, rádio s CD a MP3, palubní počítač, šest airbagů...), dostanete se na podobné peníze. Alfa Romeo navrch dává na giuliettu záruku pět let nebo 100 000 km.
| Alfa Romeo Gilulietta v číslech | ||||||
| motor | 1,4T 120k | |||||
| nejvyšší výkon (kW/k) | 88/120 | |||||
| max. točivý moment (Nm) | 206 | |||||
| max. rychlost (km/h) | 195 | |||||
| zrychlení 0-100 km/h (s) | 9,4 | |||||
| prům. spotřeba (l/100 km) | 6,4 | |||||
| cena (Kč) | 454 000 | |||||
| délka x šířka x výška x rozvor (mm) | 4351 x 1798 x 1465 x 2634 | |||||
| objem kufru (l) | 350 | |||||
| pohotovostní hmotnost | 1280 | |||||
| Poznámka: údaje uváděné výrobcem | ||||||
