Praga S5T-2-TN je prostě unikát, který překvapí i znalce. Jeho příběh se odhaluje po desítkách let, kdy se jeden zrenovovaný kus díky nadšenému sběrateli vrátil do svého rodiště.
Hledá se tahač
V padesátých letech se v Československu začalo šířeji uvažovat o zavedení návěsových (tehdy zvaných návěsných) tahačů, k čemuž ovšem soudobá tuzemská produkce nedávala příliš prostoru svou skladbou tažných vozidel, orientovaných spíše na vojenské využití.
Situace se začala měnit se zavedením Škodovky 706 RTTN s bezkapotovou budkou a rovněž těžkým a zejména terénním modelem Tatra 138 (lehčí 137 se do série nedostal). Překvapivý impuls ovšem vyšel z vývojových kanceláří podniku Praga (tehdy Automobilových závodů Klementa Gottwalda): z čistě armádního speciálu V3S vzniklo v polovině 50. let silniční provedení S5T (s pohonem 4x2), od nějž pragmaticky uvažující výrobce odvodil klasický návěsový tahač lehčí modifikace.
Realita se ukázala složitější než plány, tahač byl sice díky zmenšenému rozvoru obratný, ale hlučný, nekomfortní, primitivně vybavený a nesnesl srovnání s evropským standardem. Slepá ulička skončila hledáním kompromisu.
V té době (stále přelom 50. a 60. let) se do hry vložili představitelé exportu s požadavkem tehdejšího Sovětského svazu na dodání velkého počtu návěsových tahačů, vhodných na přepravu chladírenských návěsů po dlouhých trasách, na silnicích rozdílných kvalit a s minimem servisních nároků.
Byl tady už zmíněný „trambus“ Škoda 706 RTTN, pokrokové a komfortní vozidlo, ovšem s kapalinou chlazeným agregátem, což v místech, kde rtuť teploměru klesá o desítky stupňů, mívalo fatální následky. Předpokladem byl tedy vzduchem chlazený motor, prověřený u legendárních Tatrovek 111 (jedna z nich má dodnes v Rusku pomník).
Praga S5T-2-TN (1965)
|
I to se podařilo splnit, pragovky nakonec (v první polovině 50. let) po velkých tahanicích dostaly vzduchem chlazené šestiválce Tatra. Zbývalo tedy „obstarat“ vhodnou karosérii. Na vývoj či licenci nebyl ani čas, ani kapacity, vládní rozhodnutí přikazovalo definitivní ukončení vývoje neměnným datem.
Dnes se už těžko dovíme, kdo z vývojového štábu Pragy poukázal na elegantní kabinu, montovanou na nové škodovky v celé výrobní paletě. A tak se zrodila Praga S5T-2-TN, která měla být později vystřídaná silnějším typem S5T-3-TN, zůstává ovšem otázkou, zda k tomu vůbec došlo.
Vypůjčená kabina
Na třímetrovém rozvoru upraveného šáska běžné nákladní pětituny Praga S5T spočinula hranatá budka, na první pohled prozrazující svou mateřskou továrnu. Díky kompaktnější stavbě vzduchem chlazeného motoru mohlo být vozidlo nižší a samozřejmě i prostornější.
Při pohledu na exteriér upoutá nezvyklá a poměrně složitá architektura přídě. Pod masívním chromovaným žebrem, táhnoucím se bezmála přes celou šířku předního čela, je malý otvor, krytý síťovaným pletivem, přes nějž výrobce umístil nejdříve čtyři (u předsériových a prvních sériových modelů), později tři malá vodorovná žebra.
Eleganci přední části podtrhly dvě dvojice světlometů – dva hlavní a dva mlhové (tehdy samozřejmě žluté). Nezbytnou součástí boje se silničními nástrahami byl pevný nárazník s vlečným okem. Bohaté prosklení kabiny s dvoudílným čelním oknem zajišťovalo vynikající výhled všemi směry. Součástí kabiny byl i dvoumístný „lehátkový oddíl,“ který se na dlouhých trasách stal nezbytností.
Pragovácký vznětový šestiválec s přímým vstřikem paliva dával 110 koní a přes čtyřstupňovou mechanickou převodovku poháněl zadní kola. Praga S5T-2-TN dostala přední nápravu vlastní konstrukce, což je kromě odlišného předního čela hlavním rozpoznávacím markantem od škodováckých návěsových RTTN, jezdících na proslulých „trilexech“ Desko.
Popisovaná modelová řada vznikla na přímý popud sovětského odběratele a dodávala se v soupravách s chladírenským návěsem N7Ch z produkce choceňského Orličanu. Základní barevnou figuru tvořila bílá s bleděmodrými pruhy na karosérii tahače i návěsu a na nárazníku.
Ve stádiu prototypu proběhlo obvyklé množství funkčních zkoušek v reálném provozu, takže se s novinkou, o níž jinak nebylo příliš informací, seznámila i laická veřejnost. Tahače jezdily s několika typy návěsů, kromě lehčích a těžších chladírenských zmiňme ještě valníkové různé tonáže. Na běžném šasí silniční „espětky“ vzniklo několik specifických stěhovacích nástaveb, které však nepřišly do sériové výroby. Dostupné statistiky uvádějí, že se od počátku šedesátých let do ukončení produkce v roce 1966 vyrobilo přes 3 000 exemplářů, data ministerstva všeobecného strojírenství uvádějí 3 055 až 3 090 kusů.
Pár jich doma zůstalo, nepřežila žádná
Třebaže byla návěsová pragovka plánovaná jako vysloveně exportní řada, desítky jejich exemplářů našly domov i u československých dopravních závodů. Podle sdělení současného majitele pravděpodobně posledního funkčního exempláře je ověřeným faktem existence několika desítek vozidel, rozdělovaných tehdejšími krajskými národními výbory do jednotlivých provozoven ČSAD. Na druhou stranu výlučnost a jednorázový příděl atypických automobilů nedával šanci na jejich dlouhodobý provoz ani uchování do budoucna.
Kousek se zelenožlutobílou budkou pochází z roku 1965 a byl částí exportu chladírenských souprav do tehdejší Estonské sovětské socialistické republiky (jak se kdysi nazývalo dnes již opět samostatné Estonsko). Vozil zboží až na Krym a rozpadu bývalého impéria v roce 1991 se dočkal v estonském kolchozu jako jedna z třech identických souprav. Zachránil jej tehdejší řidič, který si pragovku oblíbil natolik, že ji neváhal uchránit před rozřezáním do šrotu a včetně původního návěsu ji uschoval doma a průběžně zrenovoval do dnešní podoby.
Současným a zřejmě navěky posledním majitelem je člověk ryzího srdce a nadšení, horující pro jakoukoliv „espětku.“ O návěsovém tahači se vědělo už dlouho, ale nikdo si nepředstavoval, že by se jednou mohl vrátit do rodné země.
Kromě Lukáše, dnešního vlastníka, samozřejmě… Loni na podzim se podařilo zpečetit dohodu a letos vzácná pragovka na návěsu opět ucítila vůni domova. A Lukáš? Milionový kluk, ctitel páry a těžkých strojů, srdcař, který by vlastním tělem kryl stroj před nepěknými zásahy, si splnil svůj životní sen.
