Při pohledu na pražské silnice si pozorovatel může připadat jako v bláznivémfilmu, který paroduje zároveň gangsterku, příjezd státnické návštěvy ze Sovětského svazu a party květinových dětí.
Je totiž docela dobře možné, že se na jedné křižovatce setkají francouzský vůz Citroën 11, sovětská vládní čajka a hippies automobil Bedford. Všechny tři značky má Praha ve svém vozovém parku po třech kouscích.
Alespoň to vyplývá z čerstvých magistrátních čísel. Podle nich je v Praze přihlášeno na 570 tisíc aut. „V registru ale určitě bude množství mrtvých papírů, některé značky jsem na silnicích už léta neviděl,“ mírní nadšení Petr Kožíšek z odboru dopravy Technického muzea.
Zkrátka aera, pragy, jawy a waltery nevyjíždějí z garáží každý den. Větší úspěch bude mít člověk, který bude hledat supersportovní vozy.
Ačkoli si na fešáckou jízdu britského sporťáku Aston Martin bude muset jít podívat do kina na některou z bondovek, vyhlášenou závodnickou značku Ferrari může potkat v Praze až dvaapadesátkrát, a to v nejrůznějších podobách.
"Zřejmě nejoblíbenější mezi Pražany je Ferrari 430, které je přihlášeno ve dvanácti exemplářích,“ je překvapen Peter Košťál z Ústředního automotoklubu. Před patnácti lety byl větší zájem například o německá auta, ale to už dnes neplatí. "Velmi luxusní vozy se u nás prakticky neprodávají. Ojetiny se dováží z celé Evropy,“ tvrdí Pavel Tunkl, tajemník Svazu dovozců automobilů. Nová auta do českého hlavního města míří i přes moře.
Italské lahůdky a američtí drahoušci
A pražský chodec může dál snít -pět Lamborghini, pětačtyřicet Maserati a třiačtyřicet kusů americké legendy Chevrolet Corrvette, kterým podle znalců nemá smysl jezdit pomalu. O tom, že Pražané milují rychlost, vypovídá i šest vozů Dodge Viper. "Raketa na kolech, která dokáže zrychlit z klidu na sto za 3,9 sekundy,“ glosuje Košťál.
A opět je tu jedna inspirace z filmového plátna. Americký automobil DeLorean DMC 12, jehož prototyp hrál v populární fantastické trilogii Návrat do budoucnosti. Přímo z výzbroje americké armády získala Praha i tři hummery, terénní auta s více než třemi sty koní.
Ale není to jen rychlost, co Pražany láká. Desítky řidičů si dopřávají luxus a noblesu v podobě známých britských značek. "Kromě německého Mercedesu třídy S, v prodlouženém provedení 521,5 centimetru, je to jeden Bentley Continental R, sedmnáct Daimlerů a pět vozů Rolls-Royce,“ doplňuje Peter Košťál z Ústředního automotoklubu.
Oblibě se překvapivě i těší i automobily, které nabízejí i značnou míru nepohodlí. „Patří mezi ně britské značky Caterham a Morgan. Jsou obvykle dvoumístné, otevřené s minimem další výbavy, takže je ocení jen opravdoví sportsmeni,“ myslí si Košťál. Devětadvacet Pražanů jde ještě dál. Právě tolik řidičů si totiž zaregistrovalo takzvaný hadrák. Tedy vozítko Velorex, které proslavil Josef Abrahám ve filmu Vrchní, prchni!
V Praze jasně vedou škody, následují fordy, opely a francouzské vozy Renault a Peugeot. "Podle toho, kolik typů Porsche jezdí, to vypadá, že patří k dobrému image Pražana mít aspoň jedno v garáži,“ usmívá se Peter Košťál. I když za stovkou typů se skrývá "pouhých“ 377 vozidel.
***
Když se na auta stály fronty
Systém prodeje automobilů se v Česku za posledních dvacet let absolutně změnil. Zatímco před rokem 1990 vedla touha lidí vlastnit auto k tomu, že několik nocí polehávali ve spacácích před mototechnou, dnes stačí vyrazit k nejbližšímu autosalonu a za několik desítek minut už můžete odjíždět v novém voze. Mnohdy se dá auto pořídit dokonce i přes internet.
"V Praze jsou dnes desítky prodejen s automobily, které se mohou přetrhnout, aby vám auto vnutily. Ale před revolucí se na nový vůz čekalo několik měsíců i rok,“ popisuje Jaroslav Šindelář, který svůj život zasvětil právě autům. Zatímco za minulého režimu, kdy bylo auto nedostatkovým zbožím, pracoval v autodílně, dnes radí mladým dealerům, jak nejlépe vůz prodat.
Koupit auto nebylo za minulého režimu nic jednoduchého. V šedesátých letech se zákazníci neobešli bez speciálního poukazu, v sedmdesátých letech zas mototechny přišly s pořadníky. Problémy byly i s náhradními díly.
"V dílně jsme měli porouchané auto i dva měsíce, než jsme sehnali vhodnou součástku. Načerno se s nimi kšeftovalo,“ vzpomíná bývalý automechanik. Často museli zaměstnanci servisů improvizovat. Tehdejší automobilový trh nebyl tak chudý, jak by se mohlo zdát. Vedle škodovek, moskvičů, trabantů a lad se zákazníci ve frontě před mototechnou občas poprali o renaulty, fordy nebo citroëny.
A přes tuzex si zákazníci mohli objednat prakticky všechny značky vozů. Úřady jich však povolily dovézt jen několik desítek ročně.
Nejvíce byly na českých silnicích vidět škodovky z mladoboleslavské automobilky, která však nebyla jedinou českou továrnou na automobily. V Kopřivnici se vyráběly osobní vozy Tatra. "Těmi ale jezdili jen politici nebo ředitelé národních podniků,“ říká Šindelář. „Když jste měli štěstí a k němu navíc ještě vlivné známé, mohli jste před sousedy a kamarády zazářit v simce, chrysleru nebo třeba v saabu,“ dodává.
Čtěte: Pražané mají nejvíc aut v celé Evropě
Zatímco například ve Vídni vychází jedno auto na 2,5 obyvatele, v Praze jen na necelé dva místní obyvatele. V hlavním městě je zaregistrováno zhruba 570 tisíc osobních automobilů a jejich počet neustále stoupá ...více ZDE
| Praha vede |
počet obyvatel na jedno auto |
|
Praha |
1,9 |
| Mnichov |
2,1 |
| Hamburk |
2,1 |
| Paříž |
2,4 |
| Kolín nad Rýnem |
2,5 |
| Vídeň |
2,5 |
| Stockholm |
2,7 |
| Londýn |
3,0 |
| Berlín |
3,1 |
|
Zdroj: Ústav dopravního inženýrství |
|
