Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvVolhy sice nebyly žádný výkřik moderní techniky, vynikaly ale spolehlivostí a poměrně komfortním interiérem. Není divu, že ve výrobním programu vydržely od října 1956 až do 15. července 1970.
Tradice výroby aut v Nižném Novgorodu, někdejším Gorkém, sahá až do konce 20. let, kdy zde s pomocí amerického Fordu vznikla nová automobilka. První vozy typu A z jejích bran vyjely v roce 1932 a byly to kopie Fordu, podobně jako pozdější model M1. Rozvoj automobilky a zejména výroby osobních aut poznamenala druhá světová válka, kdy v Gorkovském automobilové závodě vznikala hlavně vozidla pro armádu. Na lepší časy se ale začalo blýskat už v první polovině 40. let.
Ještě za války vznikly první prototypy vozu nazvaného Poběda (rusky vítězství), který se začal vyrábět v roce 1946 a jehož motor s ventily po straně se uplatnil ještě v prvních volhách. Poněkud těžkopádné pobědy se ostatně vyráběly pod názvem Warszawa až do začátku 70. let v Polsku. Nástup modelu GAZ-21, pojmenovaného Volha po řece protékající městem, ale nebyl nejrychlejší, téměř dva roky se po spolu s ním vyráběl i osvědčený předchůdce.
sovětská kráska na vlastní kůžiJak jezdí Volha 21 čtěte ZDE |
Na podzim 1957 dostaly volhy konečně nový motor s rozvodem OHV a o pár měsíců později se stal model GAZ-21 hlavním civilním produktem továrny. Vojenskou výrobu ale nikdy neopustila a vedle osobních vozů produkovala i džípy, nákladní automobily nebo obrněné transportéry. Pro milovníky aut ovšem zůstane místem, kde se rodily elegantní "carevny", jak se typu 21 přezdívá.
Své fanoušky (patří mezi ně i ruský premiér Vladimir Putin) má tohle auto po celé Evropě, s úspěchem se totiž prodávalo i na Západě.
Volhy samozřejmě nemohly chybět ani na československých silnicích, kam se dostaly hlavně jako podnikové vozy, taxíky nebo služební automobily někdejší Veřejné bezpečnosti. První kusy se dovezly v roce 1958 a už v létě následujícího roku jich bylo v ČSR na 2 000. Automobil přitom nebyl laciný, podle ceníku z roku 1961 stála volha vybavená rozhlasovým přijímačem 55 000 korun, zatímco Warszawa z Polska přišla o 20 000 levněji a na domácí Škodu Octavia stačilo jen 28 500 korun.
Podobně jako jiné vozy se i GAZ-21 během výroby postupně měnil, motor dostal poněkud vyšší výkon a změny se dotkly i exteriéru. Změnil se třeba tvar přední mřížky, ze které navíc zmizela hvězda, a od třetí série, která přišla do prodeje v roce 1962, už na kapotě nebyla ani ozdobná soška jelena, který je ve znaku továrny. Ve stejném roce se pak ve výrobním programu Gorkovského automobilového závodu objevilo i majestátní kombi nazvané Universal.
Vzpomínky na carevnuRok za volantem Volhy 21 - čtěte ZDE |
Tvar karosérie "carevny" sice přímo vybízel k elegantnímu dvoubarevnému lakování, toho se ale dočkala jen malá část produkce. Podobně výjimečné byly i vozy vybavené samočinnou hydrodynamickou převodovkou, tu totiž dostala jen malá série vyrobená v letech 1957 a 1958. Automatickou převodovku měly i vozy určené pro sovětské bezpečnostní orgány, těm ale navíc pod kapotou burácel silnější vidlicový osmiválec o objemu 5,5 litru, který pocházel z reprezentativní limuzíny Čajka.
V roce 1968 se pak na veřejnosti objevil nástupce "carevny", hranatější model GAZ-24, který továrna začala vyrábět poté, co z výrobních pásů sjela poslední z téměř 640 000 "jednadvacítek". Také novější volhu přitom čekala dlouhá kariéra, s nejrůznějšími úpravami se vyráběla až do loňského roku.
Nyní automobilka v Nižném Novogorodě kromě dodávek a nákladních vozů vyrábí v menších počtech i model Volha Siber, což je ale pouze ruským poměrům přizpůsobený starší americký Chrysler Sebring.
