Volič osmistupňové automatické převodovky v Lexusu IS-F

Volič osmistupňové automatické převodovky v Lexusu IS-F | foto: Lexus

Proč (ne)zvolit automatickou převodovku

  • 174
Na řazení zapomeňte, jízda jen se dvěma pedály je úžasně pohodlná. U starších aut však existuje velké riziko závad.

Když sedne český řidič poprvé do vozu s automatickou převodovkou, většinou to končí nadávkami a bolestivou podlitinou od bezpečnostního pásu. Stokrát si můžete říkat, že levá noha jen tak odpočívá; na první křižovatce stejně dupne na místo, kde mají normální auta spojku.

Jenže tam je velký brzdový pedál, na nějž už šlapete pravou nohou – a výsledek je dupnutí na brzdu oběma nohama.

Po týdnu si zvyknete, za další se naučíte "řadit" ubíráním plynu, a za měsíc už po manuálním řazení ani nevzdychnete. Pokud tedy převodovka bude sloužit bez problémů. Automaty totiž mají omezenou životnost a jejich opravy a repase stojí většinou desetitisíce korun. Nová převodovka pak ještě mnohem více.
 
Pro koho je dobrá
Automatická převodovka, ať už jakéhokoli typu (o těch ještě bude řeč), se vyplatí jen vyznavačům klidné a pohodové jízdy a těm, kdo si kvůli třeba tělesnému handicapu či špatné koordinaci pohybů nerozumí s ovládáním spojky a řadicí páky.

Pokud chcete závodit, rozhodně si ji nekupujte. Většina moderních převodovek sice má mód ručního řazení (nazývaný tiptronic, sekvenční ovládání, steptronic i jinak) a umí i razantně podřadit při sešlápnutí plynu až na podlahu (tzv. kickdown), ale v dlouhodobém horizontu jí to nedělá dobře.

Ideální je zařadit při rozjezdu "déčko", tedy Drive (zapamatovat si to můžete také tak, že když zařadíte D, pojedete dopředu), a jet bez jakýchkoliv zásahů.

"Přestože se často traduje opak, není dobré vyřazovat do polohy N (neutrál) když zastavíte na semaforech, a už vůbec ne při jízdě z kopce. Špatné je taky řadit rychlosti, když auto úplně nestojí, třeba když parkujete a pojíždíte dopředu-dozadu. Řaďte vždycky, jen když vůz zcela zastavíte," radí správné zásady odborník na automatické převodovky Josef Malý.

Je dobré ještě zmínit, že ani v krizových situacích jako je smyk či aquaplaning, není nutné nijak do činnosti automatu zasahovat - vždy nechávejte zařazené D.

Klasická samočinná převodovka se nehodí spořivým šoférům, protože auto s ní má vyšší spotřebu zhruba o půl litru u malých a litr na 100 kilometrů u velkých aut, a nelze ji téměř ovlivnit stylem jízdy. To už ale neplatí o moderních převodovkách DSG, kde je spotřeba stejná, nebo i nižší než u auta s manuálem.

popisek PŘEČTĚTE SI O DSG
DVĚ SPOJKY JSOU LEPŠÍ NEŽ JEDNA  

Jedno nesporné plus však automatické převodovky mají: šetří motor. Díky společnému elektronickému řízení nedovolí převodovka motoru, aby se přetáčel – i když ho budete chtít potrápit v ručním režimu, nepovede se vám to. Výsledkem je, že hlavně motory vyšších objemů jsou i při nájezdu velkých porcí kilometrů ve výrazně lepší kondici než ty, jež výrazně ovlivňuje styl jízdy řidiče.
 
Jaké automaty existují
Chcete-li vůz, v němž nebudete muset řadit, máte více možností; převodovek je několik druhů. Nejrozšířenější a vývojově nejstarší je klasická konstrukce (zjednodušeně řečeno používá planetovou převodovku s lamelami a místo spojky hydrodynamický měnič), říkejme jí prostě "automat".

Ty bývají nejčastěji čtyř, v novějších vozech pětistupňové (objevují se už šestirychlostní, v luxusních vozech se používá sedm (Mercedes-Bez) i osm (Lexus) stupňů). Najdete je u všech značek, ale výrobců je jen několik, těmi největšími jsou japonská firma Aisin či německý koncern BorgWarner. Plusem automatů je, že se dají sehnat poměrně levně i v ojetých vozech, minusem pak omezená životnost a velké nároky na servis.

DSG a robotizované převodovky
Právě BorgWarner vyrábí i nový typ převodovek, v Česku v poslední době hodně rozšířené DSG (Direct Shift Gearbox). Do svých vozů je montuje koncern Volkswagen (včetně Škodovek), nově začíná i Ford (PowerShift) a další. - VŠE O PŘEVODOVKÁCH DSG NAJDETE ZDE

"Konstrukčně jsou velmi povedené a spolehlivé, i když s nimi ještě nemáme dlouhodobé zkušenosti. Ale kromě spojky tam není žádný rizikový díl. Výhodou je i rychlejší řazení a stejná či nižší spotřeba než u vozů s manuální převodovkou,“ říká Oldřich Očenášek, expert organizace DEKRA, která v Česku provozuje Stanice technické kontroly.

Podobně nejsou klasickými automaty ani takzvané robotizované převodovky. "To je hodně zjednodušeně řečeno normální převodovka, jen ovládaná elektronicky bez nutnosti používat spojkový pedál. Používají je třeba Opel (Easytronic) nebo moderní peugeoty a citroëny," říká Očenášek.

Naše zkušenosti coby testovacích řidičů právě se zmíněnými francouzskými systémy však není úplně dobrá, protože prodleva při řazení bývá velmi dlouhá, a jízda je tak celkově nekomfortní.

Variátory
Pod názvem variátor se skrývá převodovka bez rychlostních stupňů, takzvaná bezstupňová. Nejčastěji se označuje zkratkou CVT (Continuously variable transmission), a najdete ji v japonských vozech, třeba hondách a nissanech.

V luxusních vozech Audi se zase objevovala pod název Multitronic. "Tento systém je dobrý nápad, ale v praxi se nepodařilo vychytat konstrukční úskalí. Spolehlivost převodovky je problematická," radí Oldřich Očenášek.
 
Kolik stojí vůz s automatem
Uvažujete-li o pořízení nového auta se samočinnou převodovkou, počítejte s tím, že to nebude právě levné. Asi nejnižší příplatek chtějí u Opelu, kde je možné si vybrat automat k různým motorizacím už za 20 tisíc korun.

Třeba u Škodovky však s pouhým příplatkem nepochodíte, musíte si vybrat verzi, která automat nabízí. Bohužel to nejsou ty nejlevnější: u fabie i octavie jsou spojeny s motorem 1.6 litru. Nejlevnější fabii se šestistupňovým automatem pořídíte za 365 tisíc korun, tedy o 100 tisíc dráž než nejoblíbenější 1.2 44 kW.

Také u octavie II vytáhnete z kapsy nejméně 514 tisíc korun, o 55 tisíc více než u verze s manuální převodovkou. Existuje ještě možnost zvolit Octavii Tour (tedy první generace) se starším čtyřstupňovým automatem za 439 tisíc; rovněž ta je o 50 tisíc dražší než manuál.

Podobný systém má většina značek, takže obecně se dá říci, že automat u nového vozu je vždy dražší než manuál.
 
Automat má omezenou životnost
Jiná situace je u ojetých automobilů, kde automaty leckdy pořídíte i levněji než běžné modely, protože o ně na českém trhu není moc velký zájem. Ovšem pro ty, kdo nedají na pohodlí automatu dopustit a na nový vůz nemají, bude zřejmě zklamáním informace, že životnost tohoto zařízení není neomezená. (Mluvíme nyní o klasickém automatu, ne o dvouspojkových DSG koncernu Volkswagen či robotizovaných převodovkách). Při výběru auta je navíc třeba dávat velký pozor.

"Obecně se dá říci, že automat vydrží zhruba tak 250 tisíc kilometrů, pak potřebuje repasi nebo se musí vyměnit. Je to složité zařízení, citlivé na kvalitu oleje, na čistotu, na zacházení, které má spoustu dílů, jež se přirozeně opotřebovávají," vysvětluje Oldřich Očenášek z Dekry.

S ním souhlasí i majitel pražského specializovaného servisu Josef Malý. "U většiny aut je hranice životnosti skutečně kolem 250 tisíc km, ale třeba mercedesy zvládnou i dvojnásobek. Pozor ale na variátory, s těmi bývají problémy už třeba ve 120 tisících, nejčastěji jim odcházejí namáhaná ložiska, což časem způsobí destrukci celé převodovky. Říká se, že jsou neopravitelné, což není úplně pravda, ale například generálka variátoru v Nissanu Micra z roku 2001 přijde na 60 až 70 tisíc korun, přitom celé auto se dnes prodává za zhruba 130 tisíc."

"Moc spolehlivé nejsou ani elektromagnetické spojky variátorů, tam stojí oprava kolem 50 tisíc. Zkrátka, všichni se snažili udělat dobrý variátor, a nikomu se to nepovedlo. Zažil jsem problémy už při 80 tisících kilometrech s Multitronikem od Audi. A tahle převodovka stojí 250 tisíc korun," varuje Malý.
 
Jak tedy vybrat tu lepší z převodovek? To je téměř nemožné, protože majitel auta většinou vůbec netuší, kdo je výrobcem tohoto složitého zařízení.

"Japonské převodovky se montují i do spousty evropských aut, jako Opel či Volvo, a musím říci, že servisně jsou velmi náročné a nákladné. Kdybych měl něco doporučit, budou to automaty německých značek Volkswagen a Mercedes. Ne že by byly výrazně spolehlivější, ale dají se dobře opravit a díly na ně jsou o dost levnější než na ostatní," říká Josef Malý z Automat Cars Service na pražských Vinohradech.
 
Jak vybírat automat
Při koupi vozu s automatem je podle odborníků na místě ještě větší opatrnost než u běžného auta. "Dost lidí se takových aut zbavuje ve chvíli, kdy převodovka začne trochu zlobit, nebo jim v servisu řeknou, že ‚už to není ono‘. Osobně bych se bál automatu staršího než šest let s více než 150 tisíci kilometry," říká Josef Malý s tím, že počet ujetých kilometrů ovšem musí být skutečný, nejlépe doložený servisní knížkou.

A jak si při zkušební jízdě pohlídat stav automatické převodovky? "Přeřazování musí být zcela plynulé, nic nesmí cukat, prokluzovat. Je nutné sledovat, jestli neřadí nadvakrát, nebo tam rychlost nespadne hned, ale třeba s desetivteřinovou prodlevou. Ručička otáčkoměru musí vždycky po přeřazení klesnout, nikdy nesmí vyletět ani na chvíli vzhůru," popisuje Oldřich Očenášek z Dekry.

Josef Malý doplňuje: "Musíte ujet alespoň třicet kilometrů a nechat převodovku zahřát. Za studena se některé počínající závady nemusejí poznat."
 
Pozor na pravidelný servis
Jakmile se stanete majitelem auta s automatem, ať nového nebo ojetého, musíte víc než u jiného vozu dbát na pravidelný servis. Nejdůležitější je pravidelně měnit olej, a to i u převodovek, u nichž je uvedeno, že mají "doživotní náplň".

"U značkového dealera vám častokrát řeknou, že se olej nemění, ale to je nesmysl. Kvalita oleje v převodovce se používáním snižuje, natahuje vodu, jsou v něm nečistoty z otěru mechanických částí. Ty pak ucpou ventil či filtr a malér je na světě. Pokud chcete, aby převodovka vydržela déle než šest let, najděte si servis specializovaný na údržbu a opravy automatů a jezděte tam," radí Josef Malý.

Kontrolovat a čistit se musí i chladič převodovky – pokud se přehřívá, škodí jí to snad nejvíc. Pravidelná prohlídka s výměnou filtru by se podle typu převodovky měla provádět po 30 až 60 tisících kilometrech a přijde na zhruba tři až čtyři tisíce korun.

A co dělat, objeví-li se u automatu závada? Většinou se to pozná tak, že elektronika převodovky ji přepne do nouzového režimu; některé vám to nahlásí, jiné ne.

"Třeba volkswageny nehlásí nic a zařadí nouzovou trojku, mercedesy zase jedničku, a dá se s nimi ještě kousek dojet. To však absolutně nedoporučuju. Auto vždy ihned odstavte a nechte odvézt odtahovkou," varuje Josef Malý.

Závada může být i banální, třeba "odejde" elektrický ventil nebo čidlo na převodovce, pak stojí diagnostika a oprava kolem pěti až osmi tisíc korun.

"Jestliže je však uvnitř cokoli spáleného, musí se udělat celková repase. Ceny se pohybují asi od 30 do 120 tisíc korun, to u japonských převodovek. Určitě se to však vyplatí, oprava vyjde maximálně tak na polovinu ceny nového automatu," doplňuje Malý.

Spoustu řidičů napadne, jestli by namísto porouchaného automatu nemohli nechat namontovat manuální převodovku.

"To by po úpravách šlo u automobilů tak do roku výroby 1995, novější už jsou plné elektroniky, a ta to nedovolí. Další častý dotaz je na vrakoviště. Tam se sice dá sehnat spousta převodovek, ale téměř nikdy nefungují. Stačí, když leží půl roku v regále bez oleje, a už nebude nikdy použitelná," upozorňuje Josef Malý.

Plusy a minusy automatických převodovek
+ komfort jízdy bez nutnosti ovládat spojku a řadit – omezená životnost převodovky
+ nemožnost škodit motoru nesprávným stylem jízdy – vyšší servisní náročnost
– případné opravy jsou velmi drahé
– vyšší cena nových aut s automatem

,