Chrysler Voyager kdysi s Renaultem Espace zakládal kategorii stěhovavých autobusovitých aut pro rodinu s kupou dětí. Dnes však zapadá do šedi průměru, především díky obstarožní technice, lacinému vzhledu a nijak povzbudivým statistikám poruchovosti (mimochodem, ještě hůře si v nich vede právě Espace).
V Detroitu ovšem parkuje auto, které se také jmenuje Voyager, ale vypadá úžasně nadpozemsky a hraje si na ekologa.
Designérům voyageru protentokrát nestál modelem knedlík, ale spíš něco na způsob fazole. EcoVoyager je kulatý, hodně prosklený, má velká kola a dokonale maskované dva páry dveří (ty zadní se otevírají proti směru jízdy, chybí tedy prostřední B-sloupek). Pokud bude takto vypadat příští voyager, má na úspěch u rodinek Vesmířanů zaděláno...
Pod pohlednou 4 856 mm dlouhou, 1 915 mm širokou a 1 600 mm vysokou skořápkou je to čistokrevný koncept. Na prostor se moc nehledělo, auto odveze jen čtyři cestující, budou ale jako v bavlnce.
To nejzajímavější se ale děje v útrobách. I voyager musí být "eco"logický, pohání ho tak elektromotory a tankuje vodík.
268koňový (20 kW) agregát živený Li-ion baterií rozjede 1 300kilové auto na stokilometrovou rychlost za 8,8 sekundy. Nic moc na elektromotor nabízející maximální krouticí moment vlastně od "nulových" otáček.
Může za to management pohonu, který šetří energií, aby auto ujelo na elektrony co nejdál, v případě ecoVoyageru asi 60 kilometrů. Maximální rychlost činí 184 km/h.
Na dalších 500 kilometrů jízdy vystačí palivové články, které roztáčí další 45kilowattový elektromotor. Nádrže na vodík se schovaly mezi 2 946 milimetrů vzdálené nápravy (rozvor).
