Karl Benz tehdy pracoval už na třetí verzi své trojkolky poháněné jednoválcovým benzinovým motorem. Patent na svůj "Patentwagen" měl několik let v kapse, ale jeho sen vyrábět plně použitelný, a tedy prodejný automobil, narážel na nedůvěru případných zákazníků. Ti na něj pohlíželi spíš jako na technickou zajímavost než reálně použitelný dopravní prostředek. Navíc příliš precizní Karl sám trpěl hrůzou, že jeho stroj stále není dost dokonalý, aby přesvědčil.
Až paní Berta pochopila, co jedině pomůže: účinná propagace. O manželově práci věděla hodně. Nejenže už před svatbou zachránila svým věnem jeho dílnu před bankrotem, ale to, co v ní kutil, ji zajímalo a zdatně mu nahlížela pod ruce.
9. září 2010 |
A tak za jednoho srpnového svítání, když Karl ještě spal, vytlačila se svými syny, čtrnáctiletým Richardem a patnáctiletým Eugenem (doma zůstávají dvě dcery), motorovou trojkolku (byla to ta druhá verze) na ulici a vyrazila na víc než stokilometrovou cestu, která měla spolehlivost vozidla dokázat. Doma na stole nechala stručný vzkaz: "Jedeme za babičkou do Pforzheimu."
Pravda, akce to byla kolektivní, Bertha věděla leccos o konstrukci auta, ale neuměla řídit. S tím, jak zacházet s pákou řízení (volant vymysleli až šest let poté), a dalšími ovládacími prvky, ji naštěstí poučili znalejší synové. I tak nouzi o drama neměli.
Pumpy s benzinem pochopitelně neexistovaly, prodával se jen v lékárnách jako čisticí prostředek. A protože auto mělo jen malinkou nádrž a 4,5 litru benzinu v karburátoru rychle mizelo, trasu museli vést přes města, kde byly apatyky. Premiéru zažila dodnes fungující lékárna ve Weislochu a dodnes se honosí nápisem "1. čerpací stanice na světě".
Problémy tím nekončily. Přetržený řetěz musel spravit jakýsi kovář. Když vyjedou z rovinatého Porýní do kopců, projeví se další problém. Malý výkon čtyřtaktního jednoválce, který rozjede auto nejvýš tak na 15 kilometrů v hodině, a pouhé dvě rychlosti převodovky si s prudkými stoupáními neumí poradit. Posádka tak občas musí motorwagen do kopce tlačit.
Podle Benzových měření měl motor výkon dvě třetiny koňské síly při 250 otáčkách za minutu. Při pozdějším měření na Technické univerzitě ve Stuttgartu naměřili 0,9 koně při 400 otáčkách.
Jestli se ovšem jízda do kopce mění ve fyzickou zátěž s několika kapkami potu, znamenají sjezdy bouři adrenalinu. Auto váží 360 kilogramů a brzdí ho třecí špalíková brzda s diskutabilním účinkem. Kožený potah brzdového špalíku se velmi rychle opotřebovává, je tedy třeba často navštěvovat ševce.
Ucpávala se tryska karburátoru, ale tu paní Bertha operativně protáhla jehlicí do klobouku. A když se propálila izolace kabelů zapalování, zachránila to gumovým podvazkem.
Dalším zádrhelem se ukázalo ztrátové odpařovací chlazení. Systém s uzavřeným oběhem vody vymyslí až v roce 1901 Wilhelm Maybach. Při každé příležitosti tedy posádka doplňuje vodu. Spotřebu poté spočítají na 150 litrů vody na 100 kilometrů jízdy.
Benzovy naštěstí netrápí defekty kol. Přední má kovovou obruč, zadní plné pneumatiky.
Aby o ně neměl otec strach, rozhodnou se v Bruschalu poslat domů telegram: "Vyrazili jsme autem a dorazili v pořádku do Bruschalu".
Špinaví a unavení dorazí po 106 kilometrech do Pforzheimu s večerem. Auto nemá světla, rozhodnou se tedy přespat v hotelu "Zur Post" a k babičce dorazit až ráno. Otci dorazí ten den ještě jeden telegram: "Dojeli jsme šťastně a bez úhony."
První dálková cesta tedy dopadla na výbornou. Před zpáteční cestou paní Bertha naordinuje autu servis. Obavy vzbuzují především poháněcí řetězy, které měly původně sloužit pouze k předváděcím jízdám na výstavě strojů a pracovní techniky v Mnichově. Nechá je tedy vymontovat a pošle do Mannheimu. Po několika dnech dorazí nové a trojice vyrazí domů.
Zpáteční cesta je kratší, cestovatelé si vezou hromadu novin, popisujících jejich netradiční výlet. Nástrah automobilismu již znalí harcovníci opět bez újmy na zdraví i technice dorazí zpět domů.
Šokovaný Karl se brzy zklidnil, navíc mu paní Bertha předala pár technických zkušeností. Díky ní například přidal další rychlostní stupeň pro stoupání. Záhy se ukázalo, že propagační a vlastně vůbec první dálková jízda dosáhla svého. O neuvěřitelném motorwagenu se začalo mluvit jako o senzaci a Karl Benz mohl jako první na světě rozjet jeho hromadnou výrobu, za což děkoval i své ženě. Ta svou jízdou prokázala, že automobil má budoucnost.
Na oslavu odvážného činu paní Benzové se od pátku 9. do neděle 11. srpna pojede po stejné trase, kterou před 125 lety projela, závod pravidelnosti historických aut.
Paní Benzová se dožila vysokého věku a svého muže přežila o 15 let. Zemřela 5. května 1944, dva dny po 95. narozeninách v Ladenburgu, kde sídlila Benzova první dílna.
Karl Benz a jeho cesta k automobiluV roce 1870 se tehdy dvacetiletá Cecilie Bertha Ringerová seznámila s o pět let starším Karlem Friedrichem Benzem. V té době jistě netušila, jak velkou roli sehraje v jeho životě a v historii automobilismu. V roce 1871 obětovala své věno, aby snoubenec mohl vyplatit společníka ze strojírenské dílny-firmy Karl Benz und August Ritter, Mechanische Werkstätte se sídlem v Mannheimu. V červenci 1872 byli Karl Benz a Bertha Ringerová sezdáni a přestěhovali se do Mannheimu. Rok nato se narodil první syn Eugen, v roce 1874 pak Richard. Po dalších třech letech se rodina rozrostla o dceru Claru a konečně v roce 1882 spatřila světlo světa Tilda. Geniální vynálezce neměl příliš štěstí v obchodě a roku 1877 se opět ocitl ve finančních problémech. Benz se tedy zaměřil na výrobu stacionárních plynových motorů, po kterých byl v té době velký hlad. Benzovy motory byly úspěšné a on se mohl věnovat svému životnímu snu: vývoji samohybného stroje, poháněného spalovacím motorem. Pro pořádek je třeba poznamenat, že patent na čtyřdobý motor drží od roku 1877 Nikolaus August Otto. V roce 1886 je auto vyrobeno, ale funguje vůbec? Je třeba jej řádně vyzkoušet. A zde vstupuje do hry paní Benzová. Rázná žena, bez které by firma Benz und Cie neexistovala. Po zkušenostech sesbíraných při manželčiných "jízdních testech" vybavuje Benz svůj Patent Motorwagen Model 3 dalším rychlostním stupněm a účinnější brzdou. Paní Benzová hned na prvním autě prokázala nutnost a nezastupitelnost jízdních testů aut v reálném provozu. V letech 1886 až 1894 bylo vzniklo 25 exemplářů motorwagenu s motory o výkonech 1,5 - 3 koně, polokapotovaných s nouzovým sedadlem, nebo sedadlem pro dítě. V roce 1893 pak představí Karl Benz auto se čtyřmi koly - Benz Vittoria, které se pochlubí dalšími vylepšeními.  Bertha a Karl Benzovi |
