Jediný francouzský výrobce motocyklů, značka Voxan, patří k těm vůbec nejmenším. A u nás i k těm nejexotičtějším. První Voxan se u nás objevil letos – jeho majitelem se stal sběratel z Prahy.
Ještě předtím, než se oranžový café racer přiřadí k ducatkám, guzzinám a laverdám, dostali jsme výjimečnou možnost se na něm svézt.
 NOVÁ RUBRIKA NA IDNES.CZVše o motorkách ZDE |
Na první pohled naživo je to štíhlá nebo přesněji velmi úzká motorka. To potvrzuje i po nasednutí, subjektivně se lze téměř dotknout koleny.
Za řídítky je třeba se trochu natáhnout – výsledkem je přiměřeně sportovní, ne však únavná jezdecká pozice. Pohled padne na pěkné stylové budíky, které jsou samozřejmě analogové a mají chromový rámeček.
Moderní retro
Voxan Café Racer si trochu hraje na klasika, i když jím není. Značka samotná vznikla před necelými 12 lety. Do této doby představila 6 modelů, které sdílejí dvouválcový motor a původní trubkový rám. Potěšující je, že oba tyto komponenty nemají s hrou na retro nic společného.
Dvouválec do V s netradičním rozevřením 72 stupňů se projevuje velmi vitálně, nejlepší odezvu pak poskytuje mezi 5000 a 7000 otáčkami.
Razantní nástup krouticího momentu odspodu, typický pro motory této stavby, je uhlazen, vibrace i zvuk ze sériových remusů mají však ten správně drsný, "traktorovitý" charakter.
Nad motorem je elegantně zaklenuta dvojice trubek – rám poskytoval při testu tuhý dojem, což podpořily i velmi kvalitní podvozkové díly od firem Marzocchi a Paioli.
Sportovní naladění není přehnané do extrému, ani nekvalitní povrchy okolí Prahy namáhaným zádům a pažím neubližují, zkrátka není to žádná tvrdá koza, vedení stopy je přitom snadné a informací o povrchu se k jezdci dostane akorát pro sportovní jízdu.
Za průměrnou bych označil výkonnost brzd, které jezdce přivyklého japonským supersportům neohromí, nicméně ve své kategorii voxana ani nezahanbí. Na druhou stranu, dvouválec do V je leccos schopen odbrzdit sám, stačí jen zaklapnout plyn.
Pro městské pásky
A teď co je to vlastně za kategorii. Jako café racery jsou označovány stylové stroje bez nebo s minimem kapotáže, primárně určené pro jednodenní výlety a "páskování po city".
Kličkování v provozu skutečně voxanu nečiní problém, otravné může být jen "topení" motoru na nohy, které je však společné všem strojům tohoto charakteru.
Milým překvapením je nadprůměrné zpracování se zajímavými detaily. Dodejme, že výroba probíhá s velkým podílem ruční práce, Voxan vyrábí měsíčně kolem 50 motocyklů celkem.
Vrátíme-li se k definicím café raceru, jedním z požadavků je styl. S tím nemá francouzská představa o frajerské motorce problém, v oranžové barvě budí dostatek pozornosti i mezi laiky motocyklové zábavy.
Na motorce najdete jen věci, které jsou nezbytně nutné pro jezdecký zážitek, a tak celá stavba působí velmi čistě a efektně – příjemným vedlejším efektem je i příznivá nízká hmotnost. Kromě samotné hmotnosti je důležité i její rozložení.
Konstruktéři Voxanu použili několik netradičních řešení: zásoba oleje je umístěna v trubkovém rámu, palivová nádrž se nachází spíše pod sedlem.
Maximální jezdecké výkony nejsou u naháčů sice to nejdůležitější, ale když už je o tom řeč, ve srovnání s konkurencí si nestojí voxan vůbec špatně.
Maximální rychlost dosahuje 230 km/h, zrychlení z klidu na stovku umí pod 4 sekundy. Měření na brzdné stolici dokonce ukázalo vyší výkon, než jaký udává továrna – 109 koní při 8900 otáčkách. Na tom je příjemné už jen to, že v kraji je zvykem spíše šidit na druhou stranu…
Není lehké ho mít
Za přímou konkurenci tomuto voxanu je nutné považovat Moto Guzzi Griso, Ducati Sport Classic, Triumph Thruxton.
Cena u německých prodejců 12 399 eur je přiměřená kvalitám a exkluzivitě, horší je to s dostupností. Kromě samotné domoviny se voxan oficiálně prodává jen v několika evropských státech, Česko mezi nimi ale zatím není, a tak nejbližší značkový dealer je v Německu.
Pokud jde o další praktické momenty, nelze u takovéto motorky čekat zázraky. A skutečně se nedějí: pod sedlem je místo na trochu nářadí, plexisklo je jen tak vysoké, aby to bylo hezké, kulatá zrcátka vypadají fajn, ale zabírají jen nemnoho pixelů…
To jsou věci, které se však takovémuto exotu odpouští. Jednoduše proto, že jízda na něm je osvěžující natolik, že nějaké ekonomické rozvahy a účtování plusů a minusů tady nejsou na pořadu dne.
| Voxan Café Racer v číslech | |
|
MOTOR | |
|
typ |
4T, kapalinou chlazený 2válec do V, 72 st., DOHC |
| objem | 996 ccm |
| výkon | 100 k@8000 |
| moment | 96 Nm@6500 |
| komprese | 10,5:1 |
| vstřikování | Magneti Marelli |
| převodovka | šestistupňová |
|
PODVOZEK | |
|
rám |
ocelové trubky |
| přední pružení | obrácená vidlice Marzocchi 41 mm, zdvih 120 mm |
| zadní pružení | jednotka Paioli, zdvih 120 mm |
| přední brzdy | 2 x kotouč 320 mm, čtyřpístkové třmeny Brembo |
| zadní brzda | kotouč 245 mm, dvoupístkový třmen Brembo |
| přední pneu | 120/70 ZR17 |
| zadní pneu | 180/55 ZR17 |
|
DALŠÍ ROZMĚRY | |
|
objem nádrže/olej |
18,5/3,8 litru |
|
délka x šířka x rozvor |
2100 x 740 x 1475 mm |
| sedlo | 810 mm |
| světlost | 159 mm |
| suchá váha | 185 kg |
