"Když někdo přiveze staré nebo havarované auto, může si být jist, že za něj dostane zaplaceno," říká Petr Henych, majitel velkého pražského vrakoviště. "Záleží na typu auta, jeho stáří a poškození, ale dá se říct, že vykoupíme skoro všechno. Auto kompletně rozebereme a rozprodáme na náhradní díly." K likvidaci ojetých pneumatik, plastů, nefunkčních akumulátorů, starých olejů a jiných provozních náplní se Petr Henych moc vyjadřovat nechce. "Likvidujeme je jako odpad, víc vám k tomu neřeknu." Je však veřejným tajemstvím, že neprodejné věci končí na veřejných nebo černých skládkách. Přistavení kontejneru a vývoz na skládku totiž přijde přibližně na tisíc korun.
"Právě autovrakoviště by měla být noční můrou ekologů," varuje Ondřej Sýkora z pražského Kovošrotu. "Dřív fungovaly v republice tři linky, kde automobily procházely ekologickou likvidací, a ty fungovaly naplno. Nyní mají všechny problémy s tím, aby se vůbec uživily, protože všechno spolknou vrakoviště." Jen pražský Kovošrot v letech 1993 až 1995 bezplatně zlikvidoval na šestnáct tisíc autovraků, nyní je to jen zlomek tohoto čísla. Málokterý řidič totiž auto k likvidaci přistaví, na sešrotování se tak dostanou jen ta auta, které jsou odtažena z ulic a veřejných prostranství.
Správná ekologická likvidace by měla vypadat tak, že by se z vozu měly vypustit všechny kapaliny, odstranit plasty a pryže, karoserie by měla být rozdrcena. "Tak to funguje třeba v Německu, které může jít v oblasti likvidace automobilů příkladem," tvrdí ekolog Jiří Plešička z Brna. "Kapaliny projdou chemickou úpravou nebo se za vysokých teplot spálí, plasty, pryže, pneumatiky, skla se rozemelou na prášek, který se většinou používá k výrobě tepelných a zvukových izolací. Vybrané plasty se někdy zpracovávají samostatně. Sešrotované kovy procházejí tepelnou úpravou a pak jsou opět využity."
Podle Jiřího Plešičky nejen Německo připravuje zákony, podle kterých se budou muset automobily likvidovat. Automobilka bude odpovědná za ekologickou výrobu vozu, motorista za jeho ekologický provoz a oba společně pak za jeho ekologickou likvidaci. V praxi to bude vypadat tak, že pro odhlášení vozidla z provozu bude muset mít motorista v ruce doklad o tom, že nechal automobil recyklovat.
V tuzemsku zatím žádná podobná nařízení neexistují. Samo odhlášení automobilu z provozu je jednoduché, majiteli auta stačí dojít na dopravní inspektorát, odevzdat malý a velký technický průkaz, státní poznávací značky a ústřižek složenky o zaplaceném povinném ručení. Nikdo se o automobil dál nestará, doklady o likvidaci či dalším prodeji vozu nikoho nezajímají. Motorista by měl sice automobil do dvou měsíců odklidit z veřejné komunikace, když to však neudělá, nemusí se bát postihu. U auta bez značek totiž nelze zjistit majitele, obecní úřad tak může jen ve své veřejné vývěsce uveřejnit výzvu k odstranění vraku a pak nechat vrak odklidit na vlastní náklady.
"Právě autovrakoviště by měla být noční můrou ekologů," varuje Ondřej Sýkora z pražského Kovošrotu. "Dřív fungovaly v republice tři linky, kde automobily procházely ekologickou likvidací, a ty fungovaly naplno. Nyní mají všechny problémy s tím, aby se vůbec uživily, protože všechno spolknou vrakoviště." Jen pražský Kovošrot v letech 1993 až 1995 bezplatně zlikvidoval na šestnáct tisíc autovraků, nyní je to jen zlomek tohoto čísla. Málokterý řidič totiž auto k likvidaci přistaví, na sešrotování se tak dostanou jen ta auta, které jsou odtažena z ulic a veřejných prostranství.
Správná ekologická likvidace by měla vypadat tak, že by se z vozu měly vypustit všechny kapaliny, odstranit plasty a pryže, karoserie by měla být rozdrcena. "Tak to funguje třeba v Německu, které může jít v oblasti likvidace automobilů příkladem," tvrdí ekolog Jiří Plešička z Brna. "Kapaliny projdou chemickou úpravou nebo se za vysokých teplot spálí, plasty, pryže, pneumatiky, skla se rozemelou na prášek, který se většinou používá k výrobě tepelných a zvukových izolací. Vybrané plasty se někdy zpracovávají samostatně. Sešrotované kovy procházejí tepelnou úpravou a pak jsou opět využity."
Podle Jiřího Plešičky nejen Německo připravuje zákony, podle kterých se budou muset automobily likvidovat. Automobilka bude odpovědná za ekologickou výrobu vozu, motorista za jeho ekologický provoz a oba společně pak za jeho ekologickou likvidaci. V praxi to bude vypadat tak, že pro odhlášení vozidla z provozu bude muset mít motorista v ruce doklad o tom, že nechal automobil recyklovat.
V tuzemsku zatím žádná podobná nařízení neexistují. Samo odhlášení automobilu z provozu je jednoduché, majiteli auta stačí dojít na dopravní inspektorát, odevzdat malý a velký technický průkaz, státní poznávací značky a ústřižek složenky o zaplaceném povinném ručení. Nikdo se o automobil dál nestará, doklady o likvidaci či dalším prodeji vozu nikoho nezajímají. Motorista by měl sice automobil do dvou měsíců odklidit z veřejné komunikace, když to však neudělá, nemusí se bát postihu. U auta bez značek totiž nelze zjistit majitele, obecní úřad tak může jen ve své veřejné vývěsce uveřejnit výzvu k odstranění vraku a pak nechat vrak odklidit na vlastní náklady.
 Převážná část vrakovišť je totálně přeplněná. |
