Hledali jsme dostupný kabriolet a nechali si poradit odborníkem, na co všechno si máme dát pozor. Úskalí je spousta, ale za opojný pocit z jízdy bez střechy trocha pátrání určitě stojí.
Je to vůbec dobrý nápad? O tom jsme uvažovali jen chvíli, touha byla silnější. Rozpočet ovšem ne – zjistili jsme, že dáme dohromady nějakých sedmdesát tisíc. A z toho bychom si ještě rádi něco nechali na servis.
Pěkný úkol jsme si nadělili. Najít v Česku pěkný kabriolet za dobrou cenu není úplně lehké: naše končiny nejsou kvůli proměnlivému počasí zrovna rájem aut bez střechy. A když se nějaké objeví, bývá docela rychle pryč – nebo se ukáže, že ani není na prodej, jako se to stalo nám.
Ale abychom v tom hledání nebyli sami, rozhodli jsme se do party přibrat někoho, kdo dokáže poradit při kontrole technického stavu, na němž u kabrioletu obzvlášť záleží.
Chtěli jsme vyzkoušet nějakou novou službu – neustále nějaké vznikají a zanikají, například náš oblíbený Autotým úplně zavřel krám. Čistě náhodným výběrem jsme tedy oslovili Autobezobav.cz a vybrali jednoho ze třinácti dostupných techniků – a protože první námi vytipované auto bylo v Plzni, zvolili jsme i mechanika odtamtud, čistě kvůli logistice. Nakonec ovšem bylo stejně všechno úplně jinak…
Barvu, prosím!
Řekli jsme si, že naši akci využijeme zároveň coby příležitost, abychom na příkladu konkrétního auta popsali úskalí, na něž natrefí zájemce o jízdu s větrem ve vlasech při výběru vhodného stroje. A divte se, nejtěžší je najít kousek, který by odpovídal představám.
Na jedné věci jsme se okamžitě shodli. Na barvě záleží! Stříbrná je hodně nudná, u auta pro zábavu chceme něco pastelového: modrou, červenou, zelenou. Tím jsme si hodně ztížili hledání – stříbrných aut je totiž překvapivě nejvíc.
Jasnou volbou byl benzinový motor – považujeme ho obecně za servisně nejrozumnější volbu, natož u auta, s nímž se bude jezdit jen občas. A také plátěná střecha – ta je pro nás synonymem pravého kabria: plechová origami, skládající se do kufru, nás nelákají. Tím jsme z výběru vyloučili všechny takzvané kupé – kabriolety označované CC. A že jich je – od Peugeotů 206, 307 přes Renault Mégane po třeba Opel Astra, Ford Focus nebo i Mitsubishi Colt či Nissan Micra (ty by už ale byly asi nad cenovým limitem).
Levné kabriolety
Orientační ceny nejčastěji nabízených levných kabrioletů na českém trhu. Auta v průměrném technickém stavu, provozuschopná, cena od. Ceny z inzerce ke konci července 2021. |
Ne, zkrátka jsme museli mít plátno. A podpořil nás i expert - technik Martin Landgráf z Autobezobav.cz. „Lidé častěji hledají cécéčka, protože jsou praktičtější, dají se provozovat i v zimě. Já je ale rád nemám – mají těžký zadek, horší vyvážení, a navíc, plátno prostě ke kabriu patří jak k velbloudovi hrby,“ mínil.
Pověřili jsme tedy Martina, aby začal tipovat vhodná auta. Našel několik kandidátů, my jsme se samozřejmě také pobrouzdali internetem a přispěli několika kousky. Nakonec se nám vylouply tři modely splňující naše představy: Opel Astra G, Peugeot 306 a poněkud exotičtější Chrysler Stratus.
Nejkrásnějším kandidátem byla astra v jedinečné barevné kombinaci vínového laku a rudé střechy. Naše návštěva v Brně byla domluvená, večer před ní nám však majitel napsal, že se rozhodl nechat si auto pro syna. Zasténali jsme zklamáním. A protože další astra v pořadí – černá – nám v porovnání s tou uniknuvší připadla nezajímavá, vydali jsme se ráno na opačný konec republiky do Děčína prozkoumat modrého chryslera.
Na místě se od majitele bazaru Pavla Tafiho dozvídáme, že za poslední roky přivezl už dvacet stratusů bez střechy, a tak s nimi má docela dost zkušeností. Jsme rádi – rozhodně je to lepší než bazaristé, kteří přivezou kabrio jednou za pět let a nevědí o něm vůbec nic. A že jich je…
Střecha dělá auto
Není nic ošklivějšího než kabrio s potrhanou plátěnou střechou. „Na starších střechách se často vidí materiál zvaný vinyl, střecha vypadá jako pogumovaná. Což může působit jako výhoda, ale postupem času pogumované střechy ztrácejí pružnost, lámou se a praskají. Plátěné mají při dobré údržbě lepší životnost,“ říká Martin. U starších aut bývaly střechy jednovrstvé, u novějších jsou z několika vrstev, většinou zateplené.
Chrysler má třívrstvou střechu z plátna – a vypadá dobře. Jen na jednom místě, v ohybu nad dveřmi, je malinko natržená. Nic, co by nespravila nažehlovací záplata.
„U levných kabrií budete stav střechy docela řešit, ve skvělém stavu je málokterá. A taky je nutné se o ni starat. Je to vlastně stan na kolech, a je třeba jej impregnovat a čistit. Na internetu jsou mraky návodů, seženete tam i čisticí a impregnační spreje a nátěry. Počítejte, že kvalitní jednorázové ošetření celé střechy vyjde zhruba na tisícikorunu,“ říká Martin.
Pokud by došlo na nejhorší a dospěli byste k názoru, že je třeba nechat ušít střechu novou, připravte si nejméně 25 tisíc korun u nejmenších aut typu VW Golf, na takového chryslera to bude kolem 40. Čalouník – v Česku se jich střechám věnuje zhruba desítka – ji vyrobí přesně podle té původní: cena bude záležet i na kvalitě materiálu.
„U střechy je nejdůležitější kontrola, zda dovnitř nezatéká, což se pozná podle map na jejím čalounění nebo na sloupcích. Vezměte auto před koupí do myčky a prověřte ji pořádně wapkou, to je ideální,“ říká Martin Landgráf, podle nějž bývají často problematická zadní okna.
„Plastová časem slepnou, skleněná jsou těžší a často se vypárávají z látky. Zadní stahovací okénka musejí taky dobře těsnit, a nezapomeňte přitáhnout střechu páčkami k přednímu oknu – musí to jít snadno, nesmí být nikde zkřížená,“ říká.
Kromě toho je nutné si pohlídat funkčnost elektrohydraulického systému stahování střechy. Někdy bývá unavený motorek, jindy může prasknout některá z hadic. Hydraulika je nejdražší. Řešili jsme třeba prasklou hadici u Peugeotu 306, přestože by šla vyměnit jen jedna, v Peugeotu prodávají jen celek s motorem za 28 tisíc. Takže lepší je to řešit z vrakovišť, tam přijde na pár korun,“ přidává zkušenost Pavel Tafi.
Také u stratusu bude lepší poohlédnout se případně po českých vrakáčích – na ebay se sice dá sehnat vše, počítejte však s cenou kolem deseti tisíc za použité písty a hadice. Před letní sezonou je také dobré nechat promazat stahovací mechanismus střechy, byť je velmi robustní a poruchy ho netrápí. A to i když v praxi dostává docela zabrat. Z vlastních zkušeností víme, že nestahujete jednou denně, ale klidně desetkrát. Jdete nakoupit, na oběd, přijde přeháňka, najedete na dálnici, začne příliš pálit slunce…
Dobrá zpráva je, že i kdyby vás potkala závada hydrauliky, dá se v případě nouze střecha zavřít mechanicky. „Není to problém. Jen musíte být dva, střecha se trochu kříží. Peugeot 306 má dokonce v kufru šroub a klikou se dá střecha ručně stáhnout,“ přidává Pavel Tafi.
Martin Langdráf pak zjišťuje, jestli náš chrysler má takzvaný větrný štít (často se používá německý termín windschott). Ale bohužel chybí. „Je super, když ho auto má, díky němu vám při vyšších rychlostech nefouká za krk. Dá se dokoupit, na astru stojí kolem pěti tisíc korun, na chryslera už asi 7,5. Existuje víc verzí – buď se uchytí jen za opěrky, nebo zakrývají zadní sedačky, což není ideální, když vzadu vezete děti.“
Podvozek je nejdůležitější
Stav střechy každý řeší u kabrioletu jako první. Ještě podstatnější ovšem je, aby auto nerozhlodala rez. „Zásadní jsou prahy, u kabria vždy pořádně vyztužené a zpevněné. Musejí zabránit kroucení karoserie, která je bez střechy na pevnost skeletu mimořádně citlivá. A pokud tam už řádí koroze, může auto poslat do šrotu. Vše se dá opravit, ale nosný základ jen s velkými obtížemi a draze,“ říká Martin Landgráf a dodává: „Naštěstí většina kabrií jezdila jen v létě a ideálně v suchu, takže je posypová sůl nepotrápila. Přesto, na spodek by měl směřovat vás první pohled.“
Autobezobav.czPři prověřování kabrioletu jsme vyzkoušeli jednu z nových českých služeb. Funguje to jednoduše: na internetových stránkách si vyberete jednoho z techniků, který je nejblíže vašemu bydlišti, a do formuláře vyplníte, jaké auto hledáte, klidně i s odkazem na inzerát. Dodáte kontakt na sebe, technik se obratem ozve – u nás to bylo hned druhý den ráno. Může vám vyhledat další podobná auta, první konzultace je většinou zdarma. Platí se až výjezd ke konkrétnímu autu. Každý technik má trochu jiné sazby, v našem případě to bylo 2 990 korun za prohlídku, plus osm korun za kilometr mimo Plzeň. Technikova práce se velmi často zaplatí v tom, že „uhádá“ s prodejcem slevu, v každém případě často odhalí závady, které by budoucího majitele mohly přijít draho. |
Velmi důležitá je proto i kontrola, zda auto nebylo bourané – jakákoli oprava zhorší tuhost karoserie. Martin obchází stratus s měrkou tloušťky laku a zjišťuje, že žádný z plechů není měněný, nikde se nesvařovalo. Jen víko kufru – plastové – už bylo lakované. „To je typická bolest stratusů, lak na kufru se začne vypalovat, tvořit bouličky a odprýská. Tady už to majitel řešil laickým nástřikem, moc hezky to nevypadá,“ připouští Pavel Tafi. Stratusy podle něj trpívají na reznoucí lemy zadních blatníků, u tohoto kousku je vše v pořádku.
A tvrdí, že zespoda nehnijí. „Je to poctivá kovařina, vše je neuvěřitelně bytelné. Pojďte se podívat, mám tady pět let rozebraný stratus na dešti, a vypadá to pořád skvěle,“ vede nás k červenému autu, abychom si prohlédli výztuhy prahů a nárazníků nebo třeba vanu v kufru zcela bez rzi. Nechce se nám věřit, ale auto skutečně vypadá, jako by stálo v garáži – s výjimkou střechy, která dostala zabrat. Inu, americká ocel…
Podvozek bude časem chtít investice, hlásí zpod auta technik Martin. „Zadní pružiny jsou nové, ale tlumiče původní. Budou chtít vyměnit zteřelé silentbloky ramen a zadní tlumič výfuku. Zato brzdy jsou úplně nové, německý majitel je měnil těsně před prodejem. To se v Česku neuvidí,“ říká Martin. Velmi pěkné jsou i pneumatiky, samozřejmě jen letní.
Motor vydrží půlmilion
Prozatím vypadá všechno dobře: koroze, jíž jsme se báli nejvíc, se nekoná. Říkáme si, že asi máme vybráno, za 65 tisíc korun – včetně dovozové STK a přihlášení – se nám auto líbí. Ani nastartování motoru neukáže nic dramatického, čtyřválec krásně vrní zcela vyrovnaným chodem. „Tyhle dvoulitrové benziny jsou celkem držáky, měl jsem tu jednoho se 412 tisíci na tachometru. Známý, který je servisuje, tvrdí, že vydrží přes půl milionu, pak odcházejí šály na klikové hřídeli,“ říká Pavel Tafi.
Náš technik prohlíží motor, který je malinko „oslintaný“ od oleje. „Trochu sákne zpod ventilového víka, je vidět, že už se měnilo těsnění,“ říká Martin. Majitel bazaru si pak vzpomene, že nové víko dostal od německého majitele k autu. Oprava tak nebude drahá, v podstatě jen práce. Horší je, že začíná zlobit posilovač řízení, jak technik zjišťuje při zkušební jízdě. „Je to slyšet i cítit, servo je na výměnu,“ konstatuje.
Voláme tedy našemu specialistovi na značku Jeep a Chrysler Pavlu Podškubkovi, který zjišťuje, že repasovaný díl prodává Auto Kelly za 5 300 korun – a to není nijak závratná cena. Třeba na Opel Astra stojí zhruba stejně.
Uvědomujeme si, že kabrio je až na střechu stejné jako každé jiné auto včetně nákladů na údržbu. Tušíme, že nás čeká výměna rozvodového řemene a olejové náplně, ideálně i s propláchnutím a výměnou náplně převodovky. A že to všechno bude stát podle našeho servismana zhruba 8,5 tisíce korun. Ale opět – neleká nás to, předběžně jsme si zjistili, že třeba na astru to bude částka srovnatelná.
Zadní tlumič výfuku, který taky čeká časem výměna, stojí 2,5 tisíce, a to je maličko více, opět ale nic likvidačního. Servisman Pavel to potvrzuje. „Základní díly se dají bez problémů sehnat, většinou jsou skladem v Evropě. Amerika není servisně drahá, když víte, kde hledat, a máte někoho, kdo se vyzná,“ říká.
Sbohem a šáteček
A na adresu stratusu dodává: „Jsou to velmi příjemná a bytelná auta. Určitě se ale pořádně projeďte, protože podle mých zkušeností je dvoulitr slabý, doporučil bych 2.5 s automatem. To je motor od Mitsubishi, spojený vždy s neprůstřelným čtyřstupňovým automatem od Chrysleru. Však uvidíte.“
A vidíme. Možná nás nahlodal, ale stratusu se skutečně do kopců kolem Děčína moc nechce – jedeme na dvojku s plynem na podlaze. Přece jen, s těžkým vozem má dvoulitr hodně práce, řazení je kostrbaté: ne, takhle si vysněné kabrio nepředstavujeme. Ale kdyby mělo silnější motor a nemuseli bychom řadit, byla by to paráda.
Jízdu s větrem v zádech si pořád chceme užít. Je nám líto, že tady to nevyšlo. Budeme hledat dál!
