Italové z Piaggia se rozhodli změnit budoucnost kultovní značky Vespa a nový model strčili do zásuvky. Vespa Elettrica má přitáhnout zcela novou skupinu zákazníků: necílí jen na ty, kteří milují pětasedmdesátiletou ikonu, retro design a nezaměnitelný styl. Nově se zaměřila i na fanoušky elektromobility, na lidi, kteří na skútr nasedají poprvé, a na ty, kteří hledají alternativní způsoby dopravy.
A tak z továrny v Pontedeře vyjíždí kráska s klasickým designem inspirovaným oblíbenou Primaverou, ovšem s elektrizujícím výkonem. Jak se bezemisní novinka povedla? A v čem je jízda na ní specifická? Novou Vespu Elettricu jsme podrobili redakčnímu testu a vyvezli jsme ji do provozu rušného velkoměsta, na okresky i kopečky mezi městy.
Elettrica na papíře
Výrobce novou Elettricu vyladil: nově nabízí maximální rychlost až sedmdesát kilometrů v hodině a v Eco režimu dojezd až sto kilometrů. Mimo Eco mód, ve kterém se budete kochat městem při rychlosti pětačtyřicet kilometrů v hodině, nabízí skútrařům ještě zpátečku Reverse a režim Power, při kterém ze sebe elektrifikovaná vespa dostane slibovanou sedmdesátku.
Displej zůstává nadále přehledný a podobný klasickým vespám. Je možné jej propojit s mobilním telefonem, takže vám ukáže zmeškaný hovor, nepřečtenou zprávu nebo nabídne hlasové ovládání telefonu a MP3 přehrávače. Mimo to se pak na telefonu dozvíte informace o vaší cestě: například dojezd nebo rychlost.
Elektromotor má maximální výkon 4 kW a točivý moment 200 Nm. Lithiové baterie s napětím 48 V a kapacitou 4,2 kW se dobíjí rekuperací i ze zásuvky, výrobce slibuje plné dobití za čtyři hodiny s životností tisíc cyklů, což odpovídá ujeté vzdálenosti 70 tisíc kilometrů. Nabíječka je integrovaná, umožňuje napájení z běžné 230V zásuvky, kabel najdete pod sedlem.
Elettrica umí rekuperovat energii ve dvou stupních: první je určený pro rovinaté tratě, druhý, účinnější pro kopcovitý terén. Jezdec se o nic nestará, rekuperace se spíná automaticky s každým uvolněním rukojeti akcelerátoru. Kinetická energie skútru se pak změní opět v elektrickou a ukládá se zpět do akumulátoru.
V barvičkách je elettrica na rozdíl od starších sester konzervativnější, avšak ladí se svým posláním: zájemci ji pořídí vždy ve stříbrné barvě a mohou si vybrat mezi žlutým, zeleným a modrým lemováním kapotáže, sedla či kol. My na testy dostali modrou krásku.
Elettrica v praxi
Technické údaje
|
Přebírám si elettricu a zkoumám rozdíly oproti klasické Italce. I když je její stříbrná barva nenápadná, rozhodně se nejedná o tuctovku. Krása je tu v detailech, laku, lemování, chromových prvcích, jako jsou zrcátka či rám kolem sedla a světel…
Spínací skříňka je umístěna klasicky na sloupku mezi koleny. Startuje se podobně jako benzinový skútr: pootočit klíčkem, zmáčknout pravou brzdu a pak podržet tlačítko startéru.
A pozor – teď přichází ten rozdíl – nic! Neslyšíte nic, žádné vespí bzučení, prostě ticho. Že je připravena vyrazit, vám tato vespa napoví jen rozsvíceným nápisem Ready.
Není to první elektroskútr, na který sedám, takže se nenechávám zaskočit a vyrážím. Hned od začátku je ale dobré myslet na okolí: při jízdě skutečně nejste slyšet, myslete proto na chodce a cyklisty, myslete na to, že ani řidiči v autech o vás nemusí tušit nebo vás zmerčí později.
Elettrica je velmi živá a rukojeť akcelerátoru je citlivá, vespa okamžitě vyráží do městského provozu. Na displeji vidíte především velkou číslici rychlosti, vlevo nahoře najdete čas, vpravo teplotu vzduchu, u číslice s rychlostí vám svítí zvolený režim, délka jízdy, po bocích pak ukazatele dojezdu a rekuperace motoru. Pokud se spojíte s mobilem, naskáčou vám v levém dolním rohu ještě ikonky případného zmeškaného hovoru či zprávy. A to je vše. Nic víc, nic míň, ideální.
S plnou kapacitou baterie odjíždíme z města, takže volím režim Power. Jízda je hladká, elettrica hbitě reaguje. Jak rozjezd, tak brzdění na světlech funguje plynule a předvídatelně. Po naskočení zelené od semaforu hbitě ujíždím – tady nemusí mít klasický skútrař přesedající na elektrický pohon žádné obavy. Slibovanou sedmdesátku elettrica skutečně dodržuje, z kopce zvládá ještě o pár kilometrů přidat. Kapacita baterie ubývá zprvu velmi pomalu, takže vím, že někam snad dojedeme.
U první zastávky zkouším i mód Reverse a pohodlně couvám v sedle, aniž bych musela vynaložit větší námahu. Ovšem pozor – poprvé se vespa hlasitě projevuje – začne pípat jako couvající kamion. Přitahujeme na sebe pozornost okolí, takže ráda režim zase přepínám a odjíždím. Na toto si budu muset příštích pár dní zvyknout.
Kopce a kostky
Elettrica příjemně překvapila. Na rozdíl od jiných elektroskútrů skutečně zvládá vyšší rychlost, a tak kromě tiché sametové jízdy nevnímám téměř žádný rozdíl… dokud nedojedeme pod strmější stoupání za obcí. Otáčím akcelerátorem do plna, prosím displej očima, aby nahodil ještě pár kilometrů rychlosti navíc, marně. Ploužíme se necelou padesátkou i v režimu Power a víc z vespy zkrátka nedostanu. Nervozní řidiči si holt musejí počkat, až serpentinovitý kopec vyjedeme a bude možnost mne předjet…
Druhá slabina se projevuje v centru Prahy plném kostkovitých silnic a kolejí. Vespy s menšími koly jsou známé tím, že u nich musíte rezignovat na maximální pohodlí na úkor krásy a designu. Ale podvozek je v tomto případě tvrdý a zkrátka si trochu zaskáčete. Vzhledem k tomu, že je Elettrica stavěná především pro města, na popojížďky v centrech a v rámci krátkých cest například do práce a zpět, je to malý handicap, který je třeba vzít v potaz.
Lze to však vzít i z jiného úhlu pohledu: přepínám na režim Eco, kde mi stačí rychlost čtyřicet pět kilometrů za hodinu, a kochám se stověžatým panoramatem.
Čas doplnit šťávu
Na cestu do práce a z práce, pár popojížděk a drobný nákup mi plně nabitá vespa vydržela, baterie stále ukazuje asi padesát procent, a tak nabíjím až večer z domova. Nabíječka je integrovaná, stočený, asi dvoumetrový kabel, najdete pod sedlem. Počítejte s tím, že je třeba mít dobrý přístup k zásuvce – buď v garáži, či na terase, nebo bude třeba přivést „šťávu“ přes prodlužovačky z obýváku. Jakmile ji zapnete do zásuvky, vespa se konečně hlasově projeví: začne hučet a na displeji můžete sledovat průběh nabíjení.
Do plna jsem skútr dobila asi za čtyři a půl hodiny. Už za dvě a půl hodiny dosáhla kapacita baterie osmdesáti procent. Vzhledem k tomu, že to mám do práce necelých dvacet kilometrů, stačilo přes den jezdit a večer nabíjet. Po nabití se kabel sám stočí zpět pod sedlo do schránky zabezpečené krytkou. Ta stlačuje mikrospínač a hlídá, abyste se nerozjeli s elettricou, která je zrovna v síti – zkrátka bez dobře uzavřené krytky neodjedete.
Přesto mě zajímalo, jak lze v praxi dobít elettricu i jinde. Projela jsem proto několik nabíjecích stanovišť, které na internetu slibovaly i dobíjení elektrokol a skútrů, ale s klasickou zásuvkou jsem bohužel nikde nepochodila. Pokud tedy chcete s elettricou vyrazit na delší výlet, počítejte s tím, že budete muset prosit o šťávu třeba v kavárně.
Pár praktických vychytávek
Pod sedadlem najdete ještě box na helmu a pár drobností k tomu. Vejde se sem i peněženka nebo třeba rukavice. Další schránku máte klasicky před koleny, je vyklápěcí a má USB port, takže si zde můžete dobít telefon nebo připojit navigaci.
Pořizovací cena bezemisní krásky Vespa Elettrica je 189 tisíc korun, což už je pořádná kupa peněz. Pokud ale denně dojíždíte do centra za prací, máte kde nabíjet a nechcete centrum města zatěžovat emisemi, bude pro vás správnou volbou. Jízda za pár korun a hodnota, kterou si vespy drží, vám navíc investici pojistí. Otázkou pro budoucí majitele je, jaká bude skutečná životnost baterie a kolik bude stát pořízení nové.
Jisté je, že Vespa Elettrica poutá pozornost. Na českých cestách je opravdu výjimečná a neotáčeli se po ní tentokrát jen fanoušci italské ikony, ale i nadšenci do elektromobility. Na nabíjecí stanici v Chuchli jí poklonu vysekl například majitel tesly, kterého novinka zaujala natolik, že si ji prý pořídí do svého elektromobilního inventáře. Za loňský rok se v Česku prodalo sedm kousků, dalších sedm našlo nové majitele letos.