Rekordní parní auto

Rekordní parní auto | foto: Autoblog.com

Rekord parovozu se dočkal pokoření až po víc než 100 letech

  • 12
Ještě před několika dny platil oficiální rychlostní rekord parního vozu podle FIA v hodnotě 127,659 mil za hodinu. Americký automobilový závodník Fred Marriot ho vytvořil v Daytona Beach roku 1906 na upraveném voze úspěšné britské značky Stanley Steamer. Teď ho ale pokořil jiný Brit, opět na americkém kontinentu.

Po více než desetiletých přípravách pod vedením projektových manažerů Matta Candyho a Pama Swanstona vznikl plně provozuschopný parní vůz. Dovezli ho do USA a po několika dnech tam v úterý 25. srpna 2009 v 8:19 místního času zajel nový rychlostní rekord na měřenou míli v hodnotě 139,843 mil za hodinu (225,007 km/h). Tedy průměr ze dvou pokusů v opačných směrech (136,103 a 151,085 m/h), následujících po sobě za méně než hodinu.

Za volantem v tu chvíli seděl Charles Burnet III., který těsně po úspěšném pokusu nešetřil chválou na perfektně fungující vůz i vynikající souhru celého týmu. Pro úplnost je třeba dodat, že o čtyřiadvacet let dřív rozjel za stejných podmínek svůj speciál poháněný Learovou turbínou Bob Barber na solném jezeře Bonneville až na 145,607 m/h. Ovšem při tomto pokusu nebyli komisaři FIA a proto nebyl uznán oficiálně. Charles Burnet III. už takovou chybu neudělal.

Rekordy bez komisařů neplatí

Aby rekordů nebylo málo, tak hned druhý den v 8:22 ráno se stejným vozidlem pokořil týmový zkušební jezdec Don Wales měřený kilometr rychlostí 148,308 m/h (238,628 km/h), přičemž během jednoho z pokusů se parovůz rozjel až na neuvěřitelných 155 m/h (249 km/h).

Podmínky pro uznání rychlostního rekordu podle FIA se ustanovily v roce 1910, dosud platný rekord byl tedy zaznamenán ještě podle starých regulí. Nyní musí vůz projet měřenou míli oběma směry a výsledkem je průměr z obou dosažených časů. Prostor pro rozjezd a brzdění podmínky neudávají, tým měl v obou případech k dispozici 2,5 míle. Na přípravu vozu k druhému pokusu mají mechanici pouhých šedesát minut, kteroužto hranici Britové splnili s velkou rezervou.

Co obnáší parovůz

Třítunové vozidlo o rozměrech 7,663 x 1,7 x 1,7 metru má poháněná zadní kola přes převod 5 : 1 dvoustupňovou turbínou o jmenovitých otáčkách 13 000 min-1. Udávaný výkon 268 kW i maximální rychlost 274 km/h by neudělaly ostudu ani konvenčnímu sportovnímu vozu. Dvanáct kotlů je zahříváno 1 500 propan-butanovými hořáky o celkovém výkonu 3 MW a ty vyrobí 40 litrů přehřívané páry o teplotě 400 ºC za minutu s přetlakem 40 barů.

Výroba páry je kontrolována počítačem a voda je z nádrží vytlačována plynem o tlaku 300 bar. Vozidlo spočívá v ocelovém prostorovém rámu se všemi koly nezávisle zavěšenými na dvojitých příčných ramenech. Přední část karoserie je karbonová, zadní hliníková.

Řízena jsou přední kola pomocí hřebenového řízení, pneumatiky Goodyear Speed Eagles mají rozměr 23 x 15, resp. 28 x 15. Kotoučové brzdy na všech kolech doplňuje brzdicí padák. Nádrže na destilovanou vodu pojmou 140 l, zásobníky kapalného propan-butanu pak 60 litrů. Napájení obstarávají akumulátory o kapacitě 4 x 90 Ah.