Na první pohled se zdá cena za stařičký vůz poněkud přemrštěná. Auto sice nevypadá tuctově, ale základní Opel Rekord P1 z roku 1959 nepatří mezi výjimečné automobilové veterány, za které by se platily miliony korun. Obyčejné rekordy ve slušném stavu stojí běžně do půl milionu korun a raritní kabriolet pořídíte v Německu za zhruba 800 tisíc korun.
Jenže tento Rekord P1 z roku 1959 patří do síně automobilové historie. Tedy alespoň podle dobových zpráv a zápisu v Guinessově knize rekordů. Tento konkrétní kus se totiž v roce 1973 (tedy 14 let po vyrobení) zúčastnil soutěže o co nejnižší spotřebu, kterou pořádala společnost Shell. Soutěž probíhala na uzavřené dráze na letišti ve městě Wood River ve státě Illinois (leží poblíž St. Louis).
Podle tehdejších zpráv, kterými se následně pochlubila i společnost Shell ve svých publikacích, dokázal upravený Opel dojet na jeden galon benzinu vzdálenost 376 mil (přes 608 kilometrů). To je v přepočtu zhruba 0,63 litru paliva na 100 kilometrů. To je skutečně neuvěřitelná hodnota, a to především na tehdejší dobu. Ale i dnes je to výrazně pod úrovní eko-speciálů.
Ještě neuvěřitelnější je uvedená rekordní spotřeba při pohledu na auto. Opel Rekord P1 je typický vůz z padesátých let, žádná moderna. A hlavně nic aerodynamického, spíš naopak. Podle dochovaných dokumentů byl rekordní speciál vytvořený z verze kombi, ale úpravce odřezal část střechy, takže výsledkem je jakýsi pick-up se sníženou kabinou. Zbytek karoserie nijak výrazně upraven není.
Při podrobném pohledu na auto je patrné, že zadní kola ve výřezech blatníků chybí. Po úpravách na rekordní speciál jsou totiž těsně vedle sebe uprostřed. Zadní náprava je poháněná dvojicí řetězů a převodovka má jen dva stupně. Motor je zahalen záhadou. Má to být značně upravený čtyřválec bez bližších podrobností. Pokud by šlo o úpravu původního motoru Rekordu, tak by měl objem 1,5 litru. Autoři přestavby jsou pak uvedeni na zádi auta.
Podle dostupných informací by motor měl využívat nápadu jistého Paula M. Browna, který si jej nechal patentovat až v roce 1988 (patentová práva propadla v roce 1997). Podle něj je základem nízké spotřeby vaporizace paliva před tím, než se palivo dostane do motoru. Běžně je potřeba při vytvoření homogenní směsi paliva a vzduchu dosáhnout stechiometrického poměru, což je přesně 14,7 dílů vzduchu na 1 díl paliva. Jenže podle patentu má motor rekordního opelu spalovat extrémně chudou směs v poměru 8000:1. Takže jezdí doslova na benzinové výpary. Aby dokázal motor s takto chudou směsí fungovat, musí být zahřátý na co nejvyšší teplotu. To vysvětluje pečlivé tlusté izolování motorového prostoru, které je vidět na některých fotkách vraku.
Opel byl pravděpodobně dlouho uložen v Talladega Motor Museu u slavného okruhu. Vrak auta se následně dostal v roce 2007 k restaurátorovi aut Davu Perrymu z Alabamy (fotky vraku zde). Podle něj auto nelze používat v běžném provozu. S větším kopečkem si neporadí a nehodí se pro časté zastavování a hlavně rozjezdy. Motoru však chyběly některé podstatné díly, takže nyní od auta nelze očekávat spotřebu jako v případě dávné rekordní jízdy.
Opel je na prodej za v přepočtu 8,5 milionu korun a je prý v provozuschopném stavu. Auto je vystaveno na portálu James Edition, což je on-line obchod, či spíše inzertní server pro prodej luxusního zboží. Vedle Opelu si zde můžete koupit luxusní hodinky nebo hodně drahé nemovitosti.
