Na sněhu, náledí, ale i v břečce a blátě je brzdná dráha několikanásobně delší oproti suché vozovce a vozidlo je po všech stránkách hůře ovladatelné.
A mnohého automobilistu to stále překvapuje.
Elektronické systémy jako ABS nebo ESP v moderních vozech sice pomáhají těžké situace zvládat, ale fyzikální zákony platí pro každého.
Přesvědčit se o tom mohlo i tuto zimu už hodně řidičů opojených tím, co vše si se svým rychlým autem mohou dovolit... Než ovšem překročili mez možností techniky a skončili ve sněhové bariéře. 6 rad od zkušených 1. Na sněhu hustíme pneumatiky asi o 0,2 baru více než v létě. 2. Skla je třeba před jízdou maximálně očistit, abyste měli bezpečný výhled. Malý vyškrábaný průzor v čelním skle není dostačující. 3. V zatáčce zůstane vůz na kluzkém povrchu řiditelný jen pokud nejsou kola zablokována. 4. Při odbočování z hlavní silnice počítejte s tím, že vedlejší bývá zpravidla hůře ošetřena. 5. Náledí se nejčastěji vytváří na mostech, ve vyjetých podélných stopách a v lese. 6. V zimě se vyplatí udržovat odstup větší než na suché vozovce. Každý metr navíc zvyšuje vaši bezpečnost. Zdroj: Aral
Řidiči se vymlouvají na silnice
Mnozí řidiči s pomuchlanými vozy svádějí své chyby na práci silničářů. "Nemůžeme být všude naráz," tvrdí Petr Erban, ředitel Krajské správy silnic Libereckého kraje. "Máme na starosti údržbu asi 2400 kilometrů silnic a k dispozici jen něco přes stovku sypačů, pluhů, traktorů, fréz.
Zákon stanovuje priority: nejdříve přicházejí na řadu komunikace první třídy, většina druhých tříd, ale i důležité místní komunikace, například k nemocnici nebo hasičům. Je prostě jasné, že na méně důležitá komunikace se dostane až později." Obecně platí, že na zimu jsou lépe připraveni obyvatelé horských oblastí, pro které je sníh samozřejmostí.
"Často si v autech vozí lopaty, používají zimní pneumatiky, sněhové řetězy, které taky umějí nasadit. Lidé z měst jsou někdy hrozně naivní a přitom umínění. Jsou přesvědčeni, že je na cestě nemůže potkat žádná komplikace, a tím zakládají na zárodky problémů," říká Petr Erban.
Kde je nejhůře?
Podle zkušenosti silničářů i policistů nastává nejhorší situace na podhorských komunikacích, které přivádějí provoz z vnitrozemí do hor -tam klesá teplota a přibývá sněhu. Nejnebezpečnější jsou výjezdy z lesů, kde vítr namete na třeba suchou nebo posypanou silnici sníh z polí, a dále mosty.
Nelze se spoléhat na zásněžky, větrolamy. Už se skoro nepoužívají. Jejich údržba je totiž pro silničáře náročná, lidé je kradou a stejně se za nimi dělají zavěje. A také se dost změnily parametry dnešních komunikací - jsou mnohem širší.
Zima přináší i další rizika, která si mnohdy neuvědomujeme. Zvláště za slunečného počasí odráží zasněžená krajina mnohem více světla. Při delší jízdě je proto třeba počítat s vyšší únavou zraku i s horší adaptací vidění na tmavších úsecích trasy nebo po setmění.
Nosič lyží pořádně upevnit!
Stará dobrá zásada říká, že se nemá vyjíždět s vozem se zamrzlými okny. Pomůže speciální fólie, která se běžně prodává. Napnutá zvenku mezi zavřenými dveřmi a pod stěrači zamezí jejich přimrznutí. Když ji nepoužijeme a stěrače přimrznou, nemůžeme jich využívat, protože bychom spálili motorek.
Topení ve voze by mělo být puštěné přiměřeně, protože velké teplo zvyšuje únavu, ospalost a malátnost. I proto je vhodné občas zastavit, projít se na vzduchu nebo alespoň otevřít okénko.
Pozornost je třeba věnovat přepravě lyží. Nejspolehlivějším způsobem převozu je atestovaný a také správně namontovaný střešní nosič. "Určité nebezpečí vzniká u magnetických typů nosičů," upozorňuje Petr Šedivý z Ústavu silniční a městské dopravy. "Málokdo takový nosič na horách nechá na střeše, aby ho někdo neukradl. Jenomže střecha namrzne a při cestě zpět z hor je magnetická síla kvůli námraze menší, a při vysoké rychlosti či nárazu se magnetický nosič může uvolnit nebo odlétnout."
Značná úskalí dálnice
Po dálnici se jezdí podstatně rychleji než po podhorských okreskách. To je však v zimních měsících nebezpečné. Odborníci připomínají, že za sněžení, kdy bílé vločky ulpívají na světlometech či oknech, je největším problémem viditelnost. Tomu je potřeba přizpůsobit rychlost. Prostě nejedu tam, kam nevidím. Nebo tam jedu aspoň pomalu a ostražitě.
A co dělat, když dojde k nejhoršímu, k řetězové havárii na dálnici, kterých se v poslední době odehrálo několik? Policisté z dálničních oddělení mohou potvrdit, že na počátku naprosté většiny případů bývá smyk jednoho jediného řidiče, spěchajícího více, než je záhodno. Řidiči za ním obvykle nedodrží vzdálenost a bourají navzájem.
Ani nestačí vylézt z vozu a zezadu do nich narážejí další a další vozidla. V bílé mlze totiž málokdo dokáže včas reagovat. Proto je nutné okamžitě použít varovná světla a pak hned opustit vozidlo. Ale pozor, aby vás jiné dojíždějící vozidlo neporazilo! Velkým nebezpečím je tvorba sněhových jazyků... Když do takového jazyku vozidlo najede, zpravidla jen jednou stranou, druhá část se pohybuje jinou rychlostí, a proto se auto začne chovat divoce. Obvykle jde do smyku, řidič zazmatkuje a je tu problém...
Tání: nebezpečný aquaplaning
Velká úskalí přinášejí vozovky také tehdy, když sníh taje. Správně se mají svažovat k okrajům, v zatáčce pak do středu. Když taje sníh, vodu tak posbírají kanálové vpusti po krajích nebo příkopy. Jenomže to platí jen u moderních silnic. Většina vozovek na území České republiky se ovšem stavěla v době, kdy se na to moc nedbalo. A především se nejezdilo tak rychle.
Na některých úsecích se tak může stát, že voda teče nikoli do strany, ale podélně. Vzniká nebezpečí aquaplaningu neboli ztráty přilnavosti pneumatik k vozovce, protože nestačí proříznout celou plochu vody na silnici. Na rychlostních komunikacích je takové nebezpečí přímo smrtelné. Přesto se takových míst vyskytuje stále ještě mnoho a s jejich opravou se moc nespěchá. O to větší odpovědnost pak je na řidiči, který musí dobře "číst" situaci před vozem, a případné vrstvě vody na silnici přizpůsobit rychlost.
 |
