Vlastnictví krásného nebo osobitého klasického auta je jeden z nejlepších léků na starosti všedního života. Alespoň v mojí hlavě to tak vždycky bylo. Už od pubertálních let jsem se viděl za volantem Fordu Capri nebo nějakého staršího jaguaru, jak za burácení poctivého, i když třeba trochu líného motoru bezstarostně pluji krajinou zalitou sluncem a užívám si potěšení ze stroje i úsměvů okolí. Ta představa se mi pravidelně vrací, i když občas převáží zdravý rozum říkající, že je to zbytečnost a finanční sebevražda.
21. února 2021
