Neměl snadný život, ale i přes mnohé překážky, kterým musel čelit, si nikdy nestěžoval a zůstával optimistou. Opron se narodil 22. února 1932 na severu Francie v Amiens. Jeho otec byl voják, a tak se rodina často stěhovala.
Většinu dětství strávil v Africe, kde mu domovem byly země jako Alžírsko, Mali, nebo Pobřeží slonoviny. Po válce se vrátil do Francie s cílem studovat architekturu, malbu a sochařství. Zapsal se na školu v Amiens, později se přesunul do Paříže, ale plány mu překazila tuberkulóza a dlouhý pobyt v sanatoriu.
 |
Ve dvaceti letech začal pracovat v cukrovaru, o dva roky později se přesunul do letecké továrny v Toulonu. Jeho první zkušenost s automobilovým designem přišla v roce 1957 v podobě angažmá v Simce, která v té době byla jednou z prvních evropských automobilek s vlastním designérským studiem.
Navrhl pro ni futuristický atomový koncept Fulgur, který v sobě zrcadlil nejen Opronův dávný obdiv k americkým autům, ale i snahu francouzské automobilky postavit se tehdejší špičce.
Simca Fulgur
Bohužel úsporná opatření v roce 1960 dopadla i na Oprona. Jako juniorní designer byl propuštěn s odstupným a konkurenční doložkou, a tak nastoupil do společnosti Arthur Martin, která se zabývala koupelnovými doplňky a zařízením pro domácnost. Vypracoval se na vedoucího designu, ale práce ho brzy začala nudit. Zlomovým se stal tajemně znějící inzerát ve Le Figaro: „velká průmyslová společnost hledá designéra s prokazatelnými zkušenostmi a kreativitou.“
Zrození velikána
Opron dostal pozvánku na pohovor do personálního oddělení Citroënu, kde zaujal natolik, že ještě týž den byl pozván na schůzku s Flaminiem Bertonim – legendárním italským šéfdesignérem Citroënu, který navrhl ikonický model DS a další modely zapsané do dějin automobilového designu zlatým písmem. Schůzka se ale nevyvíjela dobře.
Bertoni dorazil pozdě a zdálo se, že vůbec neví, co u něj v kanceláři Opron dělá. Když mu vysvětlil, že je tam kvůli inzerátu, a rozložil na stůl svoje skici, Bertoni je jen letmo prohlédl a pak svou holí všechny smetl ze stolu s poznámkou, že nestojí za nic. Třicetiletý Opron šokován takovým jednáním řekl, ať je zvedne, což Bertoni kupodivu udělal a se smíchem dodal: „Zajímáte mě.“
Opron nicméně opáčil: „To je možné, ale vy mě ne,“ a odešel pevně rozhodnut s nikým takovým nepracovat. I přes katastrofický průběh schůzky nakonec Opron kontrakt za tři týdny podepsal a Bertoni se stal jeho váženým mentorem a přítelem. Pracovali spolu dva roky do Bertoniho smrti v roce 1964.
Jako Bertoniho nástupce na pozici šéfdesignéra začal Opron v Citroënu postupně získávat větší vliv, což umožnilo i pozdější přestěhování do nového většího studia ve Vélizy, kde sídlí studia PSA dodnes. Před Opronem ale nejprve stál nelehký úkol modernizace modelu DS, který Bertoni nestihl dokončit.
Citroën DS
Nekonvenčnímu a futuristickému designu přidal Opron integrované světlomety zakryté sklem, čímž moderní výraz ještě více posunul a současně vylepšil i aerodynamiku.
To hlavní mělo ale teprve přijít. Vedení Citroënu mělo v plánu vytvořit malý sportovní vůz – závodní variaci na téma DS – ale Opron přišel s myšlenkou Gran Turisma, které by mohlo novátorskou značku posunout mezi luxusní vozy. Model dostal motor Maserati, což se otisklo i v jeho názvu SM, který se ale občas překládá i jako Sa Majesté – jeho veličenstvo. Dnes je SM se svými ladnými aerodynamickými liniemi a nezvyklým proskleným čelem zakrývajícím značku a šestici světlometů považován za vrcholné Opronovo dílo, přestože pro Citroën následně vytvořil ještě modely GS (Auto roku 1971) a především CX (Auto roku 1975), které se stalo plnohodnotným nástupcem modelu DS.
Citroën SM
Z Citroënu do Renaultu
I přes úspěšné modely na tom byl Citroën obchodně špatně, což vedlo v roce 1974 k převzetí nejprve Fiatem a následně Peugeotem. O Oprona byl ale zájem u konkurence a už v lednu 1975 se nechal zlákat pod křídla Renaultu a zůstal mu věrný jedenáct let.
Způsob práce se ovšem hodně lišil, a to zejména z důvodu časté kooperace s externími (nejen) italskými designéry, jako byli Giugiaro nebo Gandini. Jedním z prvních projektů byl facelift sportovního vozu Alpine A310 (1976), následovaný polozapomenutým kupé Renault Fuego. Rozporuplné reakce vzbudil design Renaultu 9, který však nakonec získal titul Auto roku 1982. Nejvlídnějšímu přijetí se dostalo Renaultu 25, o němž dobový tisk psal, že připomíná slavné citroëny.
Opron v Renaultu nechal ještě jednu výraznou stopu, a to v podobě zřízení studia pokročilého designu v Nanterre, které se mělo soustředit na návrhy pro vzdálenější budoucnost. Studio se stalo líhní talentů a podhoubím, ze kterého pak začátkem 90. let vzešla vlna progresivního designu Renaultu.
V plánu bylo vybudovat pobočku i v USA, kde francouzská značka spolupracovala s automobilkou AMC. Nicméně kvůli nepodařeným investicím nastalo ve vedení Renaultu personální zemětřesení a Robert Opron se na konci roku 1985 rozhodl odejít.
Italský život
Následné angažmá ve Fiatu znamenalo pro 53letého Oprona zcela nový život. Naučil se italsky a se svou ženou Geneviève, s kterou se vzali už v roce 1953, se přestěhoval na předměstí Turína. Poměry ve Fiatu ale byly komplikované. Externí karosářská studia byla silně provázána s vedením automobilky a boj o zakázky byl velmi tvrdý.
Opron, odpovědný za pokročilý design, uspěl s projektem ES 30, který později vešel ve známost jako sériový model Alfa Romeo SZ. Byla to Alfa jako žádná jiná a se svými hranatými tvary získala přezdívku Il Mostro – Monstrum. Dnes je ceněným sběratelským kouskem.
Ještě před odchodem do důchodu založil Robert Opron v roce 1991 vlastní designérské studio se sídlem ve Verrièresle-Buisson jižně od Paříže. Teprve na volné noze plně vynikla Opronova designérská všestrannost, když vedle řady mikroautomobilů Ligier vznikaly návrhy zemědělských strojů, městského autobusu a dalších dopravních prostředků.
Když se ho v roce 2017 britský novinář ptal na srovnání tvorby za jeho éry a současného designu, tak prohlásil: „Jsem hrdý na to, že jsem pracoval ve ‚středověku automobilového průmyslu‘, protože jsem hledal, co znamená krása, a stvořili jsme katedrály. Stovky let v budoucnosti bude auto považováno za nejdůležitější předmět 20. století, protože po 40 000 letech nahradilo koně.“ Robert Opron zemřel 29. března 2021 ve věku 89 let na komplikace spojené s onemocněním covid-19.
