Liběna Rochová vede v Praze galerii, s Bolkem Polívkou připravuje na jeho moravské farmě tvůrčí výtvarné dílny pro studenty, řídí studio pro mladé návrháře.
K tomu připravuje výstavy v Praze, New Yorku a v Los Angeles… To dohromady vyžaduje hodně sil.
„Myslím, že když člověka něco baví, tak mu to dává energii. A mně práce s mladými dodává jejich energii. To je barterový obchod: já jim zkušenosti, oni mně energii,“ říká.
V takovém shonu je pro vás auto jistě moc důležitá věc. Ale jak se v něm promítá vaše profese - berete automobil víc jako užitečného pomocníka, nebo chcete, aby hlavně byl pěkný?
Ideální samozřejmě je, když se skloubí oboje. Ale přiznám se, že na první místo přece jen stavím praktické hledisko, užitnou hodnotu; jak je auto velké, bezpečné a rychlé. Hlavně proto, že mám pocit, že když mám rychlé auto, tak toho víc zvládnu. Ale to je dáno hodně tím, že jezdím po světě. Kdybych jezdila hlavně po městě, určitě bych velké silné auto nechtěla.
Takže vybíráte podle velikosti a síly?
Svým způsobem ano, ale to neznamená, že volím to největší a nejsilnější. Cítím, že můj Opel Signum s třílitrovým motorem je pro mě tak akorát. Naopak se musím smát lidem, kteří, když na to mají, volí auto to největší, nejsilnější, nejnápadnější, i když to moc nevyužijí. Tedy jen jako žehličku na svou komplexy zmuchlanou dušičku.
Takže podle vaší volby se zdá, že nepotřebujete nápadné auto…
Pěkné, to ano, ale určitě ne okázalé. Vždyť mnohem zajímavější je přece skrytá síla a kvalita než ta vystavovaná. To máte jako se šaty: když jsem je navrhovala pro paní Hegerovou na její koncert v Národním divadle, nesměly na pódium přijít šaty a v nich nějaká Hegerová. To musí přijít Paní Hegerová - a když si za chvíli lidi všimnou, že přišla v kvalitních šatech, tak jsem udělala práci dobře.
Je auto, které byste přirovnala k šatům pro paní Hegerovou?
(Bez přemýšlení) Aston Martin. A možná bych ještě řekla Maserati. Ale ne, tam už je ta síla vystavená moc na odiv.
Vy se v autech vyznáte…
Aby ne! Jsem fanda. Taky nechybím v Brně na žádném autosalonu.
Akdyby tedy ve vašem názoru jako odborníka zvítězil výtvarný pohled, jaké auto byste pochválila?
Smart jako kabriolet nebo ještě Chrysler PT Cruiser. Ale je to na mě slabé. Projela jsem se s ním, ale nebylo to ono, hodil by se tak na naložení piknikového košíku dozadu, na výlety do přírody. Což není můj případ. Opel Signum mi vyhovuje.
Čím?
Silou, prostorem včetně toho, že na něj mám v Brně skvělý servis. Dobře vymyšlené je také skládání zadních sedadel do roviny jedním naprosto jednoduchým pohybem. A že já to využívám; pořád vozím hromady věcí, návrhy, krabice...
A naopak jsou auta, která se vám nelíbí?
Asi současné volkswageny. Jsou takové impotentní. Možná že jen nudné. Nebo konzervativní. Ale připouštím, že to se někomu líbí, ale mně ne.
Při vašem stálém cestování po světě můžete dobře porovnávat. Jací jsou čeští řidiči: horší, nebo lepší než průměr Evropy?
Odpovím diplomaticky: jasně se to lepší. Stačí?
Ale aspoň jeden příklad, v čem jsou lepší.
Už se naučili na dálnici používat i zpětná zrcátka.
A v čem ne?
Ráda jezdím svižně, ale ne agresivně. A vadí mi ti mladí kluci, kteří se lehce dostali k penězům, koupí si okázalé auto a kompenzují si na silnicích iluzi moci jako odpadový produkt náhlého zbohatnutí - a chovají se, s prominutím, jako prasata. To máte stejné, jako když si člověk s psychickými problémy koupí psa bojového plemene. To je absurdní.
Takže jste rázným zastáncem tvrdších postihů za takové chování?
Jistě. Nedovedu si jinde než v Česku představit, že mě na dálnici někdo v černém porsche předjíždí v odstavným pruhu vpravo. To nesnáším. Na Západě by rychle přišel o papíry.
Co vám v autě nesmí chybět?
Energetické nápoje. Přiznávám, že mám plechovky všude, kde se dá.
 Liběna Rochová: Nepotřebuji okázalé auto. Pěkné ano |
