 |
|
Před sto lety byl vyroben první rolls |
Ušlechtilejší původ si lze jen stěží představit, přesto nejsou čtyřkoloví aristokrati zváni na společenské akce a poté, co dovezou a vyloží často mnohem méně urozené zadky, zůstávají skromně stát venku a s aristokratickou trpělivostí očekávají věci příští. Rolls-Royce to zkrátka nemá lehké.
Rolls-Royce
nebyl vždy ultrakonzervativní automobilkou, o čemž svědčí četné úspěchy v motosportu, který se tak pěkně kryje s anglickým gentlemanstvím. Kromě toho v mnoha etapách své přebohaté historie posouval vpřed technologický pokrok; například už v roce 1919 jako jedna z absolutně prvních automobilek uvedl experimentální studii 1EX, postavenou na základech tehdejšího modelu Silver Ghost.
Následovaly další, označené vždy zkratkou EX, poslední v roce 1958; pokračování pak už asi nebylo v souladu s důstojností značky, na kterou však po letech začal trochu sedat prach a nakonec na svou totální rezistenci vůči zásadním změnám málem doplatila.
Staří zákazníci vymírali, nebo jim jejich jediný Rolls stačil po celý život, případně po několik generací, a mladým majetným často nevonělo přehnané lpění na tradicích, takže chlouba britského průmyslu se dostala do potíží, kvůli kterým byla zbavena letitého manželství s Bentleyem a v roce 1998 vydána na milost a nemilost koncernu BMW, který se k ní naštěstí nezachoval macešsky a ponechal jí důstojnost i svébytnou modelovou politiku a k tomu přidal masivní investice do výstavby nové továrny a vývojového centra.
|
|
| Pověstná spolehlivost dvanáctiválců Rolls-Royce Merlin byla často tím, co zachránilo statečného pilota Spitfiru před smrtí. Letecký motor, založený na licenci od amerického Packardu, začal vznikat v roce 1933 a nakonec se dočkal 52 verzí. Merlin byl nejslavnější, ovšem zdaleka ne jediný – už v první světové válce 60 % všech britských letadel poháněly právě dvě "R" a hned po té druhé začali britští inženýři s výrobou spolehlivých proudových motorů, jejichž výroba trvá úspěšně dodnes. |
To se činí – kromě úspěšného supermoderního phantomu se už předloni v Ženevě blýsklo úžasnou studií dvoudveřového kabrioletu 100EX, postaveného k oslavám stého výročí značky.
Na zkráceném podvozku phantomu vznikl obdivuhodně elegantní, jednoznačně příbuzný, přesto však silně osobitý kabriolet, kromě robustního vzhledu oslňující i mnoha originálními detaily.
Podobně jako u Phantomu nebylo necháno nic náhodě - karoserie opět vznikla kompletně z hliníku a o pohon se stará celohliníkový dvanáctiválec BMW tradičního objemu 6,75 l, který díky přímému vstřikování benzínu a variabilnímu časování i zdvihu všech ventilů dosahuje omračujících 338 kW a zejména 720 Nm, jejichž 75 % je k dispozici již od 1000 otáček.
Podle stejného receptu vznikla i novinka letošní Ženevy – 101EX, což je sice de facto jen upravená uzavřená verze kabrioletu 100EX a podle svých tvůrců opět bez šance na sériovou výrobu, ovšem dává reálnou naději, že peníze se v Goodwoodu točí.
Hledání nové značkové identity se po desítkách let opět rozbíhá naplno a automobilový svět se bude setkávat s úchvatnými mixy aristokratické noblesy a rafinované originality i nadále. Už druhá britská automobilka po MINI se vrací na výsluní pod otcovským vedením BMW.
