Když slyší, že je v Praze velká výstava Muchových obrazů, zasvítí mu oči. "Je v Obecním domě? Skvělé," rozzáří se ještě víc. Usměvavý, stále dobře naladěný Angličan obléká už sedmadvacet let porsche. Legendární sporťák 911 letos slaví padesáté narozeniny, jednu z nejceněnějších generací devětsetjedenáctky maloval právě on. Tony už tvůrčí tužku odložil, dnes na designérský tým dohlíží a dohaduje se s vývojáři.
Tony Hatter je však také znalec Prahy. Jeho manželka je Češka, kterou poznal právě díky práci u Porsche. Do Prahy jezdí jednou, spíš dvakrát ročně, vždycky bydlí v hotelu Paříž a vždycky zajdou na kávu do Obecního domu.
Tonyho si zamilujete po potřesení ruky, je vtipný, stále výborně naladěný. Angličan natrvalo usazený v Německu má mladé oči a ty zajiskří ještě víc, když přijde řeč na auta. Pořád má v garáži nějakého veterána.
Anthony Robert HatterBritský designér natrvalo usazený v Německu vystudoval prestižní londýnskou Královskou akademii umění (Royal College of Art). Kariéru začal u Opelu, od roku 1986 působí u Porsche. Je autorem designu karoserie jedné z generací legendárního Porsche 911. Dnes má v designérském centru funkci manažera designu sportovních vozů. |
"Miluji mechanické věci," říká. "I z pohledu designu jsou pro mě nejlepší 30. léta," a sype z rukávu značky a modely aut dávno zapomenutých tvarů. Třeba Phantom Corsair, nádherné černé futuristicky přízračné kupé. Najděte si jeho fotky na internetu, stojí to za to. Tony mě učil koukat se na auta pohledem toho, kdo jim dává tvar. "Každé auto odráží světlo, podvědomě to vnímáte a z toho si odnášíte pocit z něj," vysvětluje.
Phantom Corsair
Jak poznám dobrý automobilový design?
Že bude vypadat pořád dobře, za pět, deset let. I za dvacet let. Dneska to nemůžete říct s jistotou, pozná se to zpětně. Dobrý design prověří čas.
Takže máte jednoduchou práci. Máte to nejlepší co existuje. Auto, které vypadá padesát let pořád stejně.
Lidé si myslí, že máme jednoduchou práci. Říká se o nás, že jsme velmi líní. Ale to je velmi vzdálené od reality. Je to vlastně naopak. Kdybychom začínali s čistým papírem, mohli bychom si dovolit cokoliv bychom chtěli. Jenže my ten papír čistý nemáme. Máme na něm celou historii, všechny důležité modely a mezi nimi hlavně "devětsetjedenáctku". To všechno musíme zohlednit. Možná ještě dřív, než se zaměřujeme na technické věci.
Porsche 911 letos slaví padesát let. Co máte na devětsetjedenáctce nejradši z pohledu designu?
Devětsetjednáctku a všechna porsche z počátků značky charakterizovala jednoduchost. Krásný ladný tvar, specifická linie zádi a kabina posazená na tělo karoserie. Široká ramena navazující na výrazné blatníky. Líbí se mi ta jednoduchost.
Devětsetjedenáctka, kterou jste maloval (pro znalce: generace z roku 1993 označovaná kódem 993, poslední se vzduchem chlazeným motorem - pozn. red.), je jedna z nejklasičtějších. Když se na ní podíváte dnes, co byste změnil?
Když jsme na ní pracovali, vlastně nám museli vzít návrh ze stolů. Museli říct "stop", už je to dodělané a takhle to bude vypadat. My bychom ještě změnili tohle, tamto upravili a to předělali. Museli jsme si sami říct, že je konec a nepřemýšlet nad tím, jestli něco udělat lépe. Sám Ferry Porsche na otázku, které porsche je nejlepší odpovídal: "Ještě jsem ho nepostavil."
Tony Hatter je autorem designu legendárního Porsche 911 generace označované jako 993. Poslední devětsetjedenáctka se vzduchem chlazeným motorem se vyráběla v letech 1993 až 1998.
Myslíte, že tu bude devětsetjedenáctka navždycky? Anebo, až jednou skončí, skončí i značka Porsche?
Porsche bude vždycky vyrábět sportovní auta. I cayenne a panamera jsou sportovní auta, i když s nimi můžete třeba do terénu. Ale páteří je prostě 911. Netroufnu si předpovídat budoucnost.
Chtěl jste odmala malovat porsche?
Jako malý kluk jsem byl blázen do aut. A velmi brzy jsem se zahleděl právě do porsche, měl jsem ho pořád v hlavě. Pamatuji si z té doby dvě věci: měl jsem krásný model bílého závodního Porsche 906, a pak viděl film Le Mans, kde Steve McQueen pilotuje Porsche 917. A to byl bod zvratu v mém životě. Pak už bylo jen porsche. Jako dítě jsem chtěl být závodním lyžařem, což je zajímavé u dítěte, které vlastně nikdy nevidělo sníh. A pak také automobilovým závodníkem. Myslel jsem, že asi budu automechanikem.
Když jsem studoval, vůbec jsem si nepředstavoval, že se někdo živí malováním aut. Nevěděl jsem, že existují školy, kde se to učí. Ale dobře jsem maloval a byl jsem dobrý v hudbě. Rodiče však řekli: zapomeň na to. Budeš se učit matiku, fyziku, chemii a konstrukci, a tak jsem začal studovat techniku. A propadal jsem z toho. Ale nakonec jsem si našel cestu k průmyslovému a automobilovému designu. Ale byl to pak dlouhý proces dostat se k této profesi a do Porsche.
Jak dlouho u Porsche pracujete?
Začal jsem v roce 1986. Přišel jsem od Opelu, kde jsem začal svou kariéru. Začátkem osmdesátých let byl Opel to pravé místo, pokud jste chtěl jako designér dělat zajímavé věci. Ale pro mě bylo cílem porsche. K němu jsem měl vztah.
U Porsche se v té době nic moc z pohledu designu nedělo. Bylo tu hezké malé respektované designstudio. Značka neměla tak rozsáhlou nabídku modelů, ale zabývala se vývojem pro další firmy. Takže designéři navrhovali třeba kokpit airbusu...
Jste víc umělec, nebo autodesignér? Je to hodně specifický obor.
Ano. Studoval jsem londýnskou Royal College of Art (renomovaná umělecká škola - pozn.red.), což asi znamená, že bych měl být umělcem. Ale nikdy bych to o sobě neřekl. Jsem automobilový designér, dávám věcem tvary a tvořím, což asi je druh umění, ale stejně bych se nenazval umělcem.
Je pro tuto práci lepší být i technik než výhradně umělec?
Myslím, že ano. Je výhoda, když víte něco o technice, aerodynamice...
Ale nesmí to omezovat vaši práci. Takže máme designéry jako já, kteří mají technický základ, a pak designéry z uměleckých škol. Ti umí fantasticky kreslit, mohli by mít výstavy. Obě ty skupiny mají svůj význam.
Jak tvořte? Malujete rukou, nebo na počítači?
Já osobně už nenavrhuji. Teď pracuji jako jakýsi koordinátor. Ale obecně platí, že každý, opravdu každý designér začíná od skic. Tužkou, propiskou... Někdo má speciální tablety. To jsem nikdy nezkusil. Důležitá je ruční práce, dotyk, kontakt.
Jak pracuje takový designér? Ráno vstane a maluje a skicuje. Jak jste pracoval vy? Zkoušel malovat, koukal na obrázek staré 911...
Jeden z mých bývalých šéfů říkal: Když uděláte jednu skicu, jen jednu a je to ono, máte velké štěstí. Tak děláme spoustu skic, strašně moc. Ladíme tvary, ty se vyvíjí.
Chtěl byste se vrátit opět k navrhování?
Určitě. Nevím, jestli bych měl šanci. Je to velmi konkurenční prostředí. Je velmi těžké dnes začínat jako mladý designér.
Když se chci dostat k vám do týmu, co musím udělat?
Měl byste mít školu, která se věnuje automobilovému designu. Pak mít vlastní návrhy, portfolio. Důležité je skicovat, umět malovat.
Zkoušíte adepty z malování? Skicování?
Měl by být schopný malovat, ale hlavně mít cit pro tvar. A umět ocenit dobrý tvar. Jsou totiž umělci, kteří umí malovat, ale nemají cit pro to, co vypadá dobře na autě. Mohou to být skvělí umělci, ale nemají cit pro vyváženost tvarů a proporcí, to je u auta velmi důležité.
Musíte být blázen do aut, abyste to mohl dělat, nebo spíš dělal dobře?
Musíte mít hlavně cit pro to, co vypadá dobře. Architekti pro to mají zlatý řez. Stejné je to u aut. Něco vypadá dobře a když to jen trochu změníte, už to není ono.
U Porsche jste potkal také svoji manželku...
Ano. Byl to přelom v mém životě, do té doby jsem akorát četl knihy o designu a Porschi. Vlasta je původem z Brna a přišla do Německa v roce 1969. A po vážné nehodě, po které byla v nemocnici, zůstala tady. A stala se designérkou zabývající se barvami a materiály interiéru pro Porsche v roce 1973. A u Porsche byla jedním ze dvou lidí, kteří tuto práci posledních asi třicet let dělali.
Pozná se u vás doma, že je to domov dvou automobilových designérů?
Náš byt vypadá jako by tam nikdo nebydlel. Když se vrátíme třeba z dovolené, je to prázdná bílá krabice. Možná pár knih o klasických porsche. Moje žena je velmi pořádná, má cit pro velmi čistý, jednoduchý design.
Takže žádné nárazníky, světla...
Vlastně mám uprostřed pokoje ráfek Porsche 993, na kterém je sklo a je to stolek před gaučem. To je to jediné, podle čeho se pozná, že máme něco společného s Porsche.
Co vás tedy nejvíc osloví na interiéru vozu?
Miluju stará auta. Jejich vůni, upřímnost materiálů. Nemám rád imitaci dřeva nebo kovu. Je hezké mít uvnitř pravé materiály, kůže musí být kožená a kov kovový. S jedinou výjimkou. Když je hlavice řadicí páky kovová a svítí na ní slunce, neudržíte na ní ruku. Takže pro ni je třeba najít jiný materiál.
Materiály a barvy do interiérů aut často navrhují ženy. Protože mají lepší cit pro věc?
Chybně se předpokládalo, že je to ženská práce. My dnes máme v oddělení barev a interiérových materiálů osm lidí, je to půl napůl ženy a muži. Řídí ho muž.
A v designstudiu?
Máme v něm ženy, ale je to velmi výjimečné. Jsou dvě. Tradičně to byla doména mužů a pro ženy je velmi těžké se mezi ně dostat.
Jak se jim to podaří?
Musí dobře malovat. Je to velmi tvrdé konkurenční prostředí. Musí být velmi silné.
Jste manuálně zručný?
Vždycky jsem měl veterány. Vždycky. Stará auta, staré motorky. Údržbu si na nich dělám sám. Teď mám Porsche 911 z roku 1971, verzi s prodlouženým rozvorem, je to moje pýcha a radost. Jednou ho ale vyměním za 993 (verzi Porsche 911, kterou osobně navrhoval - pozn. red.). Tím jsem si jistý.
A služební?
Mám Porsche 911 Targa. A mám objednanou Carreru 4. Nemáme děti, psy, 911 je to perfektní auto.
Auta stále rostou. Je to přirozený vývoj?
Je to přirozený vývoj. Na druhou stranu Ferdinand Porsche ještě předtím, než založil svou automobilku, navrhoval obří luxusní limuzíny, větší než jsou dnešní auta. A Ferry Porsche, ten zase vždycky snil o tom, že postaví terénní auto. A Butzi Porsche (tvůrce původní 911 - pozn.red.) byl také fanoušek offroadů. Bylo jasné, že je to věc, která se nakonec stane, že Porsche postaví auto jako je cayenne.
Dnes je doba organického designu. Fluidních tvarů bez hran. Zmínil jste, že vy doma máte rádi spíše pravidelné jasně definované tvary.
Organický design tu byl dlouho. Někdy to vypadá dobře, zajímavě, vesele. Třeba vlaky vypadají skvěle. Ale tvary a křivky, které používáme my, i přestože jsou vlastně organické, mají strukturu. Jsou velmi pevně dané.
Vidíte na ulici ošklivá auta? Špatný design?
Neustále.
Co je hlavně špatně?
Proporce. Nevyváženost. Jsou auta, která mají opravdu špatné proporce. Špatné vyvážené proporce a příliš zvýrazněný nějaký detail.
Takže jsou vyloženě ošklivá?
Nebudu jmenovat. Ale je třeba zajímavé, že všechna výhradně hybridní auta jsou ošklivá. Nevím proč, neumím si to vysvětlit, ale vypadají hrozně.
Porsche 911 vypadá od roku 1963 vlastně pořád stejně. Technika se stále vyvíjí, architektura s motorem nad zadní poháněnou nápravou však zůstává. Tony Hatter řídí devětsetjedenáctku doma i v práci. Jako služební má tu nejnovější, doma si hýčká veterán z roku 1971.
Někdo říká, že je doba grafického designu. Nejsou tolik důležité proporce, ale detaily, doplňky, grafické prvky...
To je zajímavá diskuse. Můj kamarád Chris Bangle (bývalý šéfdesignér BMW z doby kontroverzních výrazných tvarů) mi jednou říkal, že když malovali pětkové BMW, měli na každé straně dva centimetry místa, kde mohli tvořit, něco změnit. Zní to jako nic, ale na tom prostoru můžete dělat dramatické změny. Je v tom spousta grafiky... Grafika, to je velká část designu. Ale my děláme tříprostorové věci. Když se díváte na auto, nevidíte plochu, vidíte odrazy světla. Karoserie auta odráží světlo. Nemusíte vnímat barvu, ale vnímáte i podvědomě odrazy světla. To vysvětluje, proč je důležitý tvar.
Jak moc vás omezuje technika, bezpečnostní předpisy a další?
Víc a stále víc. Technické parametry, požadavky na bezpečnost posádky a chodců. Výrobní technologie, aerodynamika, která ovlivňuje spotřebu.
Kde je tedy vaše práce? Konstruktér, bezpečnostní expert, odborník na aerodynamiku tedy navrhnou ideální auto a vy jim to kazíte?
Jo, to je právě teď moje práce. Sedím s designéry a vývojáři v zasedačce a dohadujeme se. Jak bychom to chtěli, co chtějí oni, jak chceme my aby to vypadalo a co už není únosné.
To nejste moc populární u konstruktérů...
Je to těžké. Řekneme, že chceme zmenšit výřez na přídi a oni řeknou víte, ono se to projeví a zvedne se spotřeba o setinu litru a to je katastrofa. A my řekneme, ale takhle to nevypadá hezky. To je tak všechno, co můžeme říct. Je to velmi nejistá půda. Je těžké něco prosadit.
Prohrál jste někdy?
Prohráváme pořád, ale pořád to zkoušíme (smích). Teď vážně: naše oddělení má velmi dobrou pozici ve firmě. Všichni si uvědomují, jak moc je design důležitý. Když jsou nějaké větší rozepře mezi designéry a technickými požadavky, vždycky to skončí kompromisem.
Setkáváte se s dalšími designéry? S kolegy od ostatních značek? Plánujete budoucnost automobilů?
Ano, a mluvíme o starých autech. Svoji 911 jsem třeba koupil od šéfdesignéra BMW.
Proč se automobiloví designéři dívají do minulosti? Mají přece dělat nová auta.
Protože to trvá, než design auta prověří čas. Vidíte zpětně co je dobré a co ne.
Jaký je tedy nejoblíbenější veterán mezi designéry? Devětsetjedenáctka?
Určitě devětsetjedenáctka. Pak Ferrari 246 Dino.
Je spousta věcí, detailů, které se objeví ve stejnou dobu na různých autech různých značek. To všechny napadne ve stejnou dobu podobná věc?
Je to "křížení". Všichni vycházíme ze stejných škol. Lidé přecházejí mezi značkami. I kdybych šel k Ferrari a začal navrhovat ferrari, asi by zpočátku vypadala jako porsche. I kdybych nechtěl. Nevědomě se věci přenášejí. Lidé si říkají, že auta vypadají všechna stejně, ale pro nás designéry jsou všechna jiná. Pak jsou tu také předpisy, aerodynamika. Všichni mají stejné problémy, které musí řešit.
Sám jste řekl, že lidem připadá, že si jsou auta stále podobnější. Je to tak?
V každém období automobilismu se dá říct, že auta ze stejné doby vypadala stejně. Ale když jste blázen do aut, řeknete, že byla jiná. Záleží na pohledu. Auta ze stejného období mají podobnou architekturu, podobné proporce.
Existuje něco jako národnost autodesignu? Máme italskou designérskou školu...
Italský autodesign byl skvělý. Slavní karosáři tam stavěli po válce fantastická auta. Dnes už to takové není. Dnes je to těžké, globalizace aut dnes toto potlačuje.
Auta stále rostou, zvětšují se. Přidávají novou výbavu. Jak to skonči?
Nevím, jak to skončí. Ale každý rok máme nové bezpečnostní předpisy a snažíme se zlepšovat spotřebu a snižovat emise a tak dále. Což ovlivňuje design a auta se zvětšují. Mají víc airbagů, přídě rostou, jednou možná budou celé zabalené do airbagů. To znamená, že musíme stále měnit, upravovat naše auta. Abychom splnili nové předpisy.
Nová 911 je o dost masivnější než předchůdkyně.
Je to kvůli bezpečnostním požadavkům. Ale také proto, že nový model musí být lepší, rychlejší než předchůdce. Takže má větší výkon, a tak musí mít větší a širší kola. Proto se celé auto musí zvětšit. A musí mít lepší aerodynamiku, tak přidáme větší spojlery. Cokoliv, co uděláme, zvětší rozměry auta. To platí pro všechna auta dneška.
Myslíte, že je potřeba, aby auta stále rostla? Dnešní malá auta přerůstají auta, která byla o kategorii výš. Je to požadavky zákazníků, nebo předpisy?
Je to očekáváním zákazníků. Aby příští model byl rychlejší a lepší než ten stávající. Takže zvětšíte výkon. S tím musíte zvýšit bezpečnost. A dáte větší kola. Všechno roste. Porsche se však snaží dělat auta lehčí a efektivnější. Vždycky to tak dělalo.
Jak se změnili zákazníci Porsche za těch padesát let?
Myslím, že je to stejný typ lidí. To auto je stejné. Jistě, je vlastně zbytečně rychlé. Nepotřebujete tolik stovek koní, ale jedete v něm a lidé si říkají jak je to pěkné auto. Porsche je hezké, vážné, dospělé. Když v něm sedíte, máte stále stejný pocit. Blatníky vystupující nad kapotu, které vidíte. Zachovává architektura kokpitu, s horizontálními liniemi a charakteristický přístrojový štít.
Z nových aut, které se vám líbí?
Miluju mini. Moje manželka měla jedno několik let.
Mini je retro. Řekl byste, že Porsche 911 má retro design?
Ne, absolutně ne! Je to evoluční design. Vědomě. Retro design je něco co děláte a má to vypadat staře. To 911 není. Snažili jsme se udělat některé věci a tvary aby připomínaly porsche před čtyřiceti lety, něco z toho můžete vidět na aktuálním modelu 911. U mini jsou světla, která vám připadají, že je můžete vzít a dát je na auto z šedesátých let, jsou jen větší.
Jak relaxujete? Jak odpočíváte, když se dohádáte s konstruktéry?
Máme ve Weissachu, ve vývojovém centru kantýnu. Je udělaná z přírodních materiálů, navržená tak, abychom si odpočinuli. Je tam vodopád a znázorněné další živly, oheň, voda... Je to působivé. Tam pracovníci přijdou a mohou relaxovat, meditovat. Takže tam přijdeme... a bavíme se o autech. Nefunguje to, nerelaxujeme. Jsme vlastně velmi smutní nudní lidé.
