Díky svému vynálezu velmi zbohatnul, později o majetek přišel a ocitl se v dluzích. Dodnes se spekuluje o tom, zda jeho odchod z tohoto světa byl sebevraždou, nebo vraždou.
Tvrdá výchova
Rudolf Diesel se narodil 18. března 1858 v Paříži, ale většinu svého života strávil v Německu. Do francouzské metropole odešel jeho otec za lepším živobytím z bavorského Augsburgu, malý závod na výrobu koženého zboží ale přežíval jen s obtížemi. Rodina byla silně nábožensky založená a Rudolf se musel vypořádat s tvrdou výchovou. Za své prohřešky dostával přísné tresty a když jej otec přistihl při lži, šel druhý den do školy s nápisem "jsem lhář" na krku. Možná i proto byl Rudolf známý svojí přecitlivělostí a uzavřenou povahou.
V roce 1870 do osudu Rudolfa i celé rodiny výrazně zasáhla prusko-francouzská válka. Jako bavorští občané, jejichž vlast podpořila Prusko, museli opustit Francii. Zatímco rodiče odjeli do Londýna, dvanáctiletý syn zamířil na opačnou stranu, ke strýci do Augsburgu. Nejprve si sice otci stěžoval, že "v Německu se musí člověk učit", o dva roky později ale už měl jasno v tom, čím se chce stát, strojním inženýrem. Začal studovat průmyslovou školu a díky prospěchu získal stipendium na mnichovské Technické univerzitě, kterou absolvoval roku 1880.
Jako jeden z nejlepších studentů své doby získal místo u Carla von Lindeho, průkopníka chladících zařízení. V té době už měl Diesel v hlavě myšlenku na motor účinnější než tehdy už běžný zážehový.
První diesel byl na uhelný mour, druhý na olej z ořechů
Nápad mu vnukla ještě na škole hustilka, kterou studenti používali jako jednoduchý pneumatický zapalovač. Po stlačení se vzduch ve válci zahřál a Rudolf si představil, co by se stalo, kdyby byla uvnitř zápalná směs: "Palivo by se vznítilo a tlak ohřátých plynů by musel píst vytlačit." Patent na svůj motor dostal Diesel v roce 1892, cesta k funkčnímu stroji ale byla ještě dlouhá. Prototyp ze srpna 1893 poháněl uhelný mour, až v další fázi se palivem stal petrolej.
V roce 1897 už měl Diesel připravený motor, který jako palivo mohl používat naftu či olej z burských ořechů. Tepelnou energii využíval nový motor z 26 procent, dvakrát účinněji než nejlepší parní stroj té doby. Projektované účinnosti 73 procent se ale Diesel (a ani jeho následníci) nedočkal, dnešní motory zužitkují na pohyb přinejlepším polovinu tepla vytvořeného spalováním.
Na přelomu století byly vznětové motory příliš velké a těžké a použití v automobilech bylo ještě daleko. Díky nízké spotřebě se ale poměrně rychle uplatnily na železnici i na moři. Už počátkem století se objevily první menší lodě, roku 1911 pak byla v Kodani spuštěna na vodu zaoceánská loď Selandia se dvěma čtyřtaktními Dieselovými motory. Nová pohonná jednotka také výrazně přispěla ke vzniku skutečně účinných ponorek.
Utopista
Diesel byl díky svému vynálezu dobře zabezpečen, byl ale také přesvědčen, že svět čekají velké sociální změny. V díle Solidarismus přišel s teorií, jak by uspořádání společnosti mělo vypadat. Podle jeho názoru je zdražování důsledkem spekulace a kapitálu, čelit se mu dá jednomyslným chováním ostatních lidí. Diesel si představoval, že pomocí střádání drobných příspěvků by si mohli obyčejní lidé zakrátko pořídit vlastní továrny či zemědělské podniky. Bez revoluce by se tak dosáhlo hospodářského a kulturního rozkvětu.
Vynálezcova utopická myšlenka ale nenašla příliš příznivců, nepomohla ani Dieselova finanční podpora. Sám otec vznětového motoru se po několika letech blahobytu ocitl na pokraji bankrotu, o většinu peněz přišel kvůli špatným investicím do nemovitostí i hráčské vášni.
V září 1913 se vydal z Antverp na cestu do Anglie, kam ale nikdy nedoplul. V noci z 29. na 30. září 1913 zmizel z paluby lodi Dresden a dodnes se spekuluje, zda to byla sebevražda, vražda, či nešťastná náhoda. Dieselův vynález mohl údajně škodit tehdejším ropným a uhelným magnátům, množily se i dohady, že Diesel tehdy nezemřel, ale že pod novou identitou dál pracoval na vynálezech.
