Průvodce televizního a rozhlasového seriálu Počesku křižuje silnice v červené Škodě Felicii.
"Pro naši rodinku je to ideální autíčko. Navíc dáváme dohromady chalupu, takže peněz na pořízení velkého luxusního auta rozhodně není nazbyt.
Jiných aut jsem si ale užil dost. Tím mám na mysli třeba různé zahraniční expedice," říká Václav Žmolík.
Myslíte tu známou Camel Trophy...
Přesně tak. V roce 1995 jsem v rámci expedice Mundo Maya projel s českým týmem Střední Ameriku. Cesta dlouhá asi 1600 kilometrů vedla přes Mexiko, Guatemalu, Salvador, Honduras a Belize. Průjezdy pralesem byly nezapomenutelné. Ještě extrémnější podmínky ale panovaly o rok později, kdy se závod přesunul do jihovýchodní Asie na ostrov Borneo. Trasa vedla po stezkách, které se naposledy používaly přibližně před třiceti lety při těžbě původního pralesa.
Jak jste se na chodu týmu podílel vy?
V autě seděli dva závodníci a dva novináři. Nejdůležitější byla samozřejmě úloha soutěžících. Novinář nastupoval až v okamžiku, kdy by někdo z první dvojice vypadl, což se nám nestalo. V Guatemale jsem si ale samozřejmě pár set kilometrů na prašných horských cestách zařídil.
Co ve vás z těchto cest zanechalo velký dojem?
Těch zážitků je mnoho. Na Borneu byly třeba úžasné přejezdy řek. Z odplaveného mostu tam zůstala jen jedna kláda, takže se musel dopravit druhý kmen, aby se vůbec dalo přejet. Pak se po nich opatrně popojíždělo přes třicetimetrový sráz. Občas to byly takové nucené práce. K dopravě aut se tam dost často používaly i motorové čluny. To v noci jedete třeba padesát kilometrů po řece, kolem čvachtá voda a místní vám s klidem vysvětlují, že to jsou aligátoři.
Co rozhoduje o vítězství v takovéto soutěži?
Hodně znamená fyzička a týmový duch. Ve Střední Americe to bylo hodně o jednotlivých sportovních úkolech. O rok později se zase uplatnili ramenatí chlapi, kteří si dobře rozuměli s krumpáčem.
A co řidičské umění?
Řízení na této soutěži je náročné prakticky všude. Například v Guatemale jsme se v horách řítili po šotolinových cestách, kde bylo důležité, aby si řidič byl za volantem naprosto jistý. Etapu musíte dojet, takže občas bylo potřeba na to i trochu šlápnout.
Jak jste byli spokojeni s auty?
Landrovery jsou absolutně spolehlivá auta, která projedou snad úplně všude. Uvažuji o tom, že až dám dohromady chalupu, tak si pořídím právě tuhle značku.
Televizní diváci si vás z poslední doby pamatují především jako průvodce po zajímavých koutech České republiky. Máte nějaké oblíbené místo, kudy rád jezdíte?
Asi Český ráj. Jsou tam úzké silničky se spoustou zatáček, za kterými na vás pokaždé čeká nějaké překvapení. Za volantem se rád kochám okolím. U nás je ale celá řada fantastických míst, která si zamilujete, už když jimi jen projíždíte.
Jezdíte i na kole. Jak hodnotíte české motoristy z pohledu cyklisty?
Největší problém u nás spočívá v tom, že chybějí cyklostezky, které by vedly podél silnic. Mám několik kamarádů cyklistů, kteří s ježděním po českých a moravských silnicích mají hrůzostrašné zážitky. Řada řidičů pořád bere cyklisty jako obtížný hmyz. I když mám pocit, že se to v poslední době trošku zlepšuje.
A jak byste jako řidič oznámkoval cyklisty?
I mezi nimi je dost nezodpovědných lidí. Například na jižní Moravě si pokaždé dávám pozor na společensky unavené návštěvníky sklípků, kteří s oblibou do noci vyrážejí na neosvětlených kolech.
Proč jste koupil červené auto? Oblíbená barva?
To nebyla moje volba. Moje oblíbená barva je modrá. Rozhodla manželka. Pro tentokrát. A tak je Mahulenka červená.
Mahulenka?
No. Děti vždycky pojmenují naše auto podle písmen na značce. Teď máme AHU, tedy Mahulenku, předtím jsme měli Adélku, ADL. Až budeme mít jenom A, tak to bude asi Anička.
Jaká auta jste vystřídal?
Vlastních moc nebylo. Šlo vlastně jen o samé škodovky. Až budu kupovat nové auto, tak budu přemýšlet, zda si opět nepořídit vůz české výroby.
Že by třeba nová Škoda Octavia Combi?
To jste trefil hřebíček na hlavičku. O kombíku docela přemýšlím. Nová octavia je pěkné auto, ale předchozí generace se mi líbí víc.
Jaký vůz byste si pořídil, pokud byste se řídil jen tím, že ho zkrátka chcete?
Asi bych šel do koupě nějakého teréňáku.
A co vás v této oblasti naopak nechává chladným?
Nepotřebuji rychlé žihadlo. Rychlá sportovní auta nejsou můj styl.
 VĚRNÝ FELICII I když už usedal na sedadla hodně exotických vozů, v každodenním životě zůstává Václav Žmolík z čistě praktických důvodů u škodovky |
