Padesátiletý sběratel z Nového Dražejova u Strakonic má na půdě domu vlastní minimuzeum. Třiadvacet motocyklů zrenovovaných do posledního detailu, zdi polepené dobovými prospekty a regály plné nejrůznějších reklamních doplňků. A ve stodole čekají další stroje na svou omlazovací kúru.
"Už pětatřicet let dělám v ČZ, ostatně jako celá naše rodina. A kolem výroby motorek jsem se pohyboval od malička. Když jejich výroba v roce 1996 ve Strakonicích skončila, tak jsem je začal od lidí skupovat," popisuje sběratel.
Aby dostal tříkolku na půdu, musel ji rozmontovat
Motocykly se mu dostávaly do rukou v nejrůznějším stavu. Například stroj ČZ z roku 1950, který byl jeho vůbec první, zachránil před likvidací. Dobrovolní hasiči tenkrát vezli tento vrak na valníku plném železného šrotu do sběrny a on jej na poslední chvíli sundal.
Práce na každém motocyklu zabere Janečkovi zhruba pět až šest měsíců. Stroje rozebere do posledního šroubku, vše zrenovuje, nalakuje, opraví, vymění staré díly za nové - sehnané na veteránských burzách po celé zemi, a pak je postaví na půdu. "Kromě čalounění sedaček a nachromování dílů si vše opravím sám. Chci, aby každá motorka vypadala, jako když sjela z linky, všechny jsou plně funkční," uvedl.
Jeho slova dokládají takové detaily, jako že na žádném motocyklu například nenajdete sjetou pneumatiku. Všechny jsou nové, ba co víc, nakrémované, aby se leskly a měly výraznou černou barvu. Do oprav investuje spoustu peněz. Řádově 10 až 40 tisíc korun do jednoho stroje. Po dvanácti letech sběratelství se může pochlubit i takovými skvosty, jako je ČZ Trail 125. "Tato motorka se nikdy v České republice neprodávala, byla na vývoz," dodal.
Raritou je i nákladní tříkolka zvaná Rikša. Na půdu ji úzkými dveřmi dostal po dílech. "Nejprve jsem ji postavil v garáži, pak rozebral a znovu nahoře postavil," vysvětluje Janeček.
Janečkovu sběratelskou vášeň podporuje i jeho synovec, automechanik Daniel Brož. On sám má slabost pro automobily citroën. Občas svému strýci přiveze další motocykl a přispěje mu na renovaci. "Už si kolikrát říkám, že už jich mám dost, navíc mám plnou stodolu dalších. Dokud budu zdravý, tak se této záliby nevzdám," dodává Janeček.
Jinak se ale svým muzeem příliš nechlubí. Ukazuje jej jen kamarádům a známým. Svou soukromou sbírku by nikdy neprodal. "To by musela přijít opravdu hodně velká bída, abych se toho zbavil," uzavřel.
