Na trh uvádíte Fiat 500, který našel předlohu ve slavném vozítku z padesátých let, jež motorizovalo Itálii. Kdy se začne prodávat v Česku?
Světovou premiéru má zítra v Itálii a ve Francii. Pak se uvidí. Brzdí nás výrobní možnosti – poptávka je tak velká, že první den objednávek byla vyprodaná produkce na dva měsíce. Přišlo dvanáct tisíc zákazníků. Na českém trhu by auto mělo mít premiéru letos, nejpozději na začátku příštího roku.
Pětistovka se vyrábí v Polsku. Neprotestovali Italové, že výroba takové italské ikony bude na Východě?
Co já vím, tak kolem toho nebyl žádný povyk. Alespoň jsme zůstali v Evropě. Rozhodnutí bylo jednoduché, potřebovali jsme částečně vyjít z platformy modelu Panda, který se tam už vyrábí. A nezapomeňte, že Fiat dělá auta v Polsku od roku 1926.
Jak funguje vaše spolupráce s indickou automobilkou Tata Motors?
Velmi dobře. V Indii máme společnou prodejní síť, což je samozřejmě pro nás výhoda. Fiat profilujeme jako vyšší a kvalitnější třídu, úkolem Taty je motorizovat indické masy. Tata je skvělá společnost i z pohledu firemní kultury. Pan Ratan Tata je místní hrdina.
Co spolupráce mezi Tatou a Fiatem na evropském trhu?
To je úplně jiná story. Zatím nejsme tak daleko, abychom se domluvili na nějakém konkrétním byznysu. Tata se teď soustředí na konsolidaci obchodu v Indii, pak zřejmě půjdeme společně do Jižní Ameriky a do Afriky. Nedávno padlo také rozhodnutí postavit společně továrnu na lehké náklaďáky v Argentině.
Jak silný je Fiat v Indii?
Moc ne. Dříve jsme tam neměli dobrou pověst kvůli různým finančním machinacím, což se spojením s Tatou zlepšilo. Fiaty každý zná, licenčně se tam vyrábějí již od poloviny padesátých let. Problém byl, že místní výrobce licenční Fiat 1100 z roku 1955 dělal ještě předloni. To nás v nástupu trochu brzdí.
Když mluvíme o reputaci. Co vaše pověst nekvalitních vozů v západní Evropě?
Nějaký čas jsme neměli tu nejlepší pověst, ale nemá smysl mluvit o kvalitě nahlas. Nemůžeme vykřikovat v reklamách: Haló, už vyrábíme kvalitní auta. Prostě ji teď děláme a bereme ji velmi vážně. Je to věc číslo jedna v naší strategii.
Ale získat zpět důvěru zákazníků trvá. Hlavně na trzích, jako je například Česko, kde prodáváme méně vozů. V Itálii už lidé vědí, jak jsme se zlepšili, protože tam jezdí fiatem každý. Jednoduše se tam zeptáte na referenci svého bratrance (smích).
Fiatu se daří, dostal se z červených čísel a jeho prodeje rostou. Minulý měsíc však opět vyšla do boje proti nejvyšším manažerům Margherita Agnelliová, dcera slavného pokračovatele značky Gianniho Angelliho, která se dožaduje více peněz z jeho dědictví. Může to ohrozit značku?
Na to se mě neptejte, já prodávám auta. Nemyslím si to, ale od takových sporů jsme ve výkonném managementu hodně vzdálení.
Vy jste symbolem nových manažerů, kteří po smrti Agnelliho řízení značky úspěšně převzali. Pomohlo odtržení managementu od vlastníků firmy?
Tak to bylo vždycky. Agnelliovi se stejně jako jiní zakladatelé starých evropských automobilek drželi stranou od operativního řízení. Dnes vedou rodinné spory, které nemají s řízením automobilky co dělat.
Jenže ještě před deseti lety měla rodina na management podstatně větší vliv než dnes.
To nemá smysl rozebírat. Akcionáři prostě najali v červnu 2004 Sergia Marchionneho jako výkonného ředitele Fiatu a dali mu velké pravomoci. Od té doby jdeme nahoru.
| Luca De Meo (40) |
|
|
|
MLADÝ A ÚSPĚŠNÝ. Luca de Meo začal Fiatu šéfovat v 37 letech, předtím byl v Renaultu a Toyotě. |
| Milánský rodák řídí italskou automobilku od podzimu 2004 – je výkonným ředitelem Fiat Automobiles. Předtím několik let pracoval pro Renault a Toyotu. Ke čtyřicetinám dostal od kolegů Fiat 500 z padesátých let. Jeho novou verzi zítra uvádí na evropský trh. Když chce Luca de Meo reprezentovat, vezme si z firemních garáží Maserati Quattroporte. |
