Nářadí na šestidenní: souboj dvou a čtyřtaktů

Na Mezinárodní motocyklové šestidenní soutěži ISDE se v posledních letech startuje ve stejných hlavních objemových třídách, jako na šampionátech jednotlivců, od světového po domácí. Tedy na jednoválcových terénních motocyklech rozdělených do tříd E1, E2 a E3.

Jak tedy takové rozdělení do tříd enduro speciálů vypadá? Ti, co se o enduro zajímají, samozřejmě vědí, následující zjednodušené řádky jsou spíš určeny pro ty, kteří v tomto rozdělení tápou.

V každé ze tří tříd mohou startovat jak dvoudobé, tak čtyřdobé stroje. Narozdíl od motokrosu, kde v seniorských třídách v současnosti jasně vévodí čtyřtakty, právě v enduru, nebo-li terénních soutěžích, jezdci častěji sahají i po dvoudobé technice.

Tři třídy

Objemově nejslabší třídy E1 se mohou zúčastňovat dvoudobé stopětadvacítky, nebo čtyřdobé dvěstěpadesátky. V prostřední třídě E2 startují dvoudobé stroje do objemu 250 cm³, čtyřtakty jsou zastoupeny objemy do 450 cm³. V nejsilnější třídě E3 jde potom o dvoudobé motocykly s objemem nad 250 cm³, často například 300 cm³, do čtyřtaktů spadají modely s objemem nad 450 cm³. Čtyřtakty od dvoutaktů pozná na trati i laik, dvoutakty mají daleko vyšší zvuk, čtyřtakty více duní. Rozdíl je hlavně v průběhu točivého momentu, dvoutakty bývají kvůli své konstrukci nejen trochu lehčí, ale točivý moment se dostavuje rychleji. Čtyřtakt je „hodnější“, průběh točivého momentu je pozvolnější. Ve výkonové špičce je potom rozdíl minimální a záleží na naturelu jezdce, který motor si raději zvolí. Říká se, že pro mladého jezdce je lepší dvoutakt, protože čtyřtakt ho zkraje víc ukolébá. Ale nemusí to být pravda, někteří jezdci hned od začátku volí raději těžší a o něco dražší čtyřdobou techniku.

Češi jedou na KTM

Dříve se motocykly zařazovaly do tříd přímo určených objemem motoru, například nejúspěšnější československý motocyklový soutěžák Květoslav Mašita (10X mistr Evropy, 6X vítěz Šestidenní) startoval na dvoudobé Jawě ve třídě 350 cm³.

V letošním roce český Trophy tým vsadil na spolupráci s rakouským motocyklovým výrobcem KTM. Patrik Markvart sedlá čtyřtakt KTM EXC-F 250 ve třídě E1. Čtyřtakty si zvolili i další, Jaromír Romančík ve třídě E2 používá motocykl KTM EXC-F 450 a Kryštof Kouble ve stejné třídě objemově slabší KTM EXC-F 350. Jediný, kdo startuje letos s dvoutaktem, je Jiří Hádek, za to se s třístovkou KTM EXC 300 zařadil do nejsilnější třídy E3.

Dvoutakt a čtyřtakt

Jak to funguje

U čtyřtaktního motoru je jeden pracovní oběh vykonán za čtyři zdvihy pístu (dvě otáčky klikového hřídele). Mazání u čtyřtaktu je prováděno stálou olejovou náplní.

Pracovní fáze čtyřtaktního zážehového motoru: sání, komprese, expanze, výfuk

Dvoudobý zážehový spalovací motor (dvoutaktní motor, dvoutakt) je pístový spalovací motor, jehož pracovní cyklus proběhne za jednu otáčku klikové hřídele neboli během dvou zdvihů pístu proběhnou čtyři pracovní fáze a směs paliva a vzduchu ve válci je zapálena (zažehnuta) elektrickou jiskrou, kterou obvykle vytvoří zapalovací svíčka. 

Na rozdíl od čtyřdobého spalovacího motoru obstarávají přívod zápalné směsi místo ventilů píst a kanály. Píst při svém pohybu otevírá a zavírá kanály. Mazání u zážehového dvoudobého motoru je prováděno olejem rozpuštěným v palivu.

Pracovní fáze dvoutaktního zážehového motoru: fáze sání + komprese a fáze expanze + výfuk

Zdroj: wikipedia