Škoda Favorit s třístupňovou převodovkou Těžkýho Pokondra

  • 437
Společně moderují v rádiu Expres, spolu vydávají desky a mají i stejná auta. Roman Ondráček a Miloš Pokorný, známější jako duo Těžkej Pokondr, mají stejná auta už mnoho let. Mění se pouze jejich velikost. "Začínali jsme se stejným Opelem Corsa, teď máme trošku větší Volkswageny Touareg," říká Pokorný. "Domluvili jsme se, že aspoň barvy auta musíme mít jiné," dodává Ondráček.

To si ta stejná auta spolu chodíte i kupovat?
Ondráček:
Většinou je to tak, že já si něco koupím, Miloš kolem toho chvíli chodí, nechá se povozit a pak do toho jde taky. Domluvili jsme se na jediném: naše auta nesmějí mít stejnou barvu. To už by si to pak někdo mohl vykládat i jinak. (smích)

Proč jste se rozhodli pro touaregy?
Ondráček: Předtím jsme jezdili v passatech a nedávno přišla nabídka na tohle. Je ale potřeba říct, že jsem nikdy nebyl velký fanda terénních aut. Nejsem žádný horal. Uvažoval jsem spíš o Audi A6 s pohonem všech kol. To jsem si jednou půjčil do Beskyd a mile mě překvapilo. Audi vyjelo i tam, kde jiná auta končila.

Jak jste si na velkého volkswagena zvykali?
Pokorný:
Není delší ani širší než kombík passata. Přesto jsme první cestu v touaregu z Domažlic absolvovali snad jen padesátkou. Nové auto, sedíte vysoko, všude nějaký tlačítka... Samozřejmě jsme si jako největší telata hned nastavili navigaci, abychom pak s napětím sledovali, jestli nás opravdu dovede do Prahy. No hrůza! (smích)

Jaký jste si vybrali motor?
Pokorný:
Diesel o objemu dva a půl litru. Nabízeli nám i silnější, ale to už nám přišlo zbytečné. Jedině snad, že bychom na přívěsu tahali jachtu.

Sporťák vás neláká?
Ondráček:
S Milošem jsme si říkali, že jestli budeme zdraví, tak si v padesáti jen tak pro radost nadělíme ojeté porsche. S Leošem Marešem jsem třeba domluvený, že protáhneme jeho ferrari. Chci si to zkusit. Ale doma to mít nemusím. Už jsem ve věku, kdy chci zabouchnout dveře, pustit si muziku a mít kolem sebe pohodlí. Do sporťáku se sotva nasoukáte a slyšíte jen řev motoru.

Vyzkoušeli jste někdy terénní schopnosti touarega?
Pokorný:
Na chatě jsem s ním projížděl brod, lesní cesty i pole. Všude jsem projel. Viset jsem zůstal jen v čerstvě zoraném poli, kde jsem při venčení psa zaparkoval. Kdybych nezastavil, projel bych to. Jenže jak jsem zastavil, klesali jsme jako do bažiny.

Ondráček: Já si to nejvíc užívám na horách. Tam jste s tímhle autem král. Ale upřímně: využiju to tak dvakrát za rok.

Máte automatickou převodovku. Měnili byste ještě?
Ondráček:
Já už ne. Trošku víc to žere, ale na jedné nádrži jde zhruba o dva litry. To je nic. A takový ty řeči, jak někdo rád ovládá ty koníčky pod kapotou, jak si díky řazení s autem víc rozumí... To je blbost. Mně jde především a hlavně o pohodlí.

Jaká jste měli auta?
Ondráček:
Začínal jsem s bratrovou Škodou Popular, měli jsme wartburga, pak Peugeota 205, žigulíka, Opela Corsu, vectru, zafiru, Volkswagena Passat a touarega. Ještě se mi strašně líbila Mazda 6.

Pokorný: V téhle mazdě jsem se svezl a příjemně mě překvapila. Ale ve finále bych si stejně koupil německé auto. 

Ta často bývají oproti asijským autům dražší...
Ondráček:
To bohužel platí třeba i o škodovkách. Mám kamaráda, který si chtěl koupit Octavii Combi. Jenže se slušným motorem a střední výbavou se pořád pohyboval mezi sedmi a osmi sty tisíc korun. A to je pro většinu lidí moc. Ti si pak radši vyberou levnější a líp vybavené auto. Třeba z Koreje. 

Jaké bude vaše další auto?
Pokorný:
Teď mám velkého favorita v podobě Audi Q7.
Ondráček: Mě už se to asi týkat nebude. Líbí se mi, ale bude za něj potřeba vysolit dva miliony. To už je moc. 

Nachytali jste někdy přes rádio nějakého motoristu?
Pokorný:
Ještě v době, kdy se na škodovky dělaly pořadníky, jsme volali nějaké paní s tím, že pro ni máme tu objednanou Škodu Favorit. Jenže je kanárkově žlutá a má jen třístupňovou převodovku. Chvíli něco namítala, ale když jsme přitvrdili a řekli jí, že pokud to nevezme, půjde na konec pořadníku, tak změkla. Nakonec souhlasila s tím, že si to odveze. 

Jezdíte na motorce?
Pokorný:
Motorku jsem nikdy nechtěl. Bojím se toho. Kvůli tragické dopravě v Praze ale uvažuju o skútru.

Ondráček: Já jsem si skútr zkusil na Krétě. To mi stačilo. Jel jsem s manželkou a asi z horka jsem na vteřinu usnul. Jeli jsme se koupat, takže jsme byli jen v pantoflíčkách, kraťasech a tričku. Skončilo to solidním silničním lišejem, já měl navíc zlomenou klíční kost. Když jsme přiletěli obvázání a o berlích, na letišti to vypadalo jako návrat polního lazaretu.

SPOLEČNĚ VŽDY A VŠUDE Nerozlučná dvojice je tak spojená, že i auta si oba vybrali stejná