Závod GP Ice Race byl obnoven teprve vloni po 45leté odmlce, atraktivní závody se ale mezi alpskými štíty jezdily přes čtyřicet let už od roku 1937. Nové klání má ambice stát se takovým „zimním Goodwoodem“, tedy setkáním legendárních automobilů a jejich jezdců, bez ohledu na konstrukci strojů a stáří jejich pilotů. Akce má podporu automobilek Audi, BMW, Porsche, Škoda a Volkswagen, což láká i řadu soukromých týmů a jezdců, kteří se chtějí předvést hledačům talentů nebo bývalým hvězdám, z nichž mnohé dodnes pro automobilky pracují.
Díky tomu zde můžete na trati v plném tempu vidět originální Audi Sport quattro S1, nejvýkonnější auto v dějinách rallye, a za volantem světového šampiona v rallye z roku 1984 Stiga Blomqvista stejně jako futuristický elektrický závodní volkswagen s karoserií modelu Golf nebo nejnovější sériový elektromobil Porsche Taycan.
Setkání středoevropských mistrů
Českého fanouška může těšit, že jedním z vrcholů letošního ročníku, který se jel první únorový víkend, byl Ice Race of Champions, tedy Závod šampionů na ledu, na vozech Škoda Fabia Rally2 evo v aktuální specifikaci pro sezonu 2020. Zatímco loni zde jednoznačně zvítězil mistr světa ve WRC2 Jan Kopecký, letos zde byl v roli mentora jedněch z nejtalentovanějších mladých jezdců ze střední Evropy, kteří proti sobě ve fabiích závodili: Čech Filip Mareš je juniorským mistrem Evropy (ERC1), Slovák Martin Koči a Němec Fabian Kreim vyhráli svá národní mistrovství. Čtvrtým esem se stal Rakušan Julian Wagner, loňský vicemistr rakouského šampionátu.
GP Ice Race je ve srovnání s podobnými akcemi komorní záležitost, přesto pořadatelé napočítali 16 000 návštěvníků. Trať tvoří uměle vytvořené sněhové bariéry, jezdí se na sněhu a ledu. Mírně pokroucený ovál je krátký, což má ale výhodu v tom, že diváci mají dobrý přehled o dění na trati a jezdci se musí snažit o co nejčistší průjezd, protože každé zaváhání se o to hůř dohání.
Další kouzlo spočívá v tom, že neexistuje trénink. Mistři volantu mají nanejvýš kolo nebo dvě na seznámení s aktuálním stavem povrchu, a tak startují prakticky nepřipraveni. Každý musí prokázat svůj talent a schopnost přizpůsobit se aktuálním podmínkám.
Na ledu to neklouže?
Někteří závodníci navíc nemají vůbec zkušenosti s jízdou na ledu nebo s pneumatikami s hroty. To byl případ kalifornského jezdce a rallyekrosové hvězdy Tannera Fousta, který s ohromujícím VW Beetle R, schopným díky výkonu 550 k vystřelit z 0 na 100 km/h za méně než 2 sekundy, jel závod v takových podmínkách poprvé.
Také mladí jezdci ve škodovkách měli často první zkušenost s hroty, což platilo jak pro Filipa Mareše, tak Fabiana Kreima. O to větší radost měl z prvního místa na konci sobotních rozjížděk, které pro větší atraktivitu končí až pozdě v noci: „Mám ohromnou radost, protože s evem jedu poprvé, a s ohledem na fakt, že je to moje zcela první zkušenost s pneumatikami s hroty, jsem takové umístění nečekal.“
Filip Mareš předpokládal, že vůz se bude na kluzkém povrchu více smýkat: „Příjemně mě překvapily záběrové vlastnosti auta na hrotech,“ neskrýval nadšení. „Čekal jsem spíše chování jako na šotolině.“ Takže recept na vítězství? „Jet od začátku naplno a využít skvělý grip!“ V nedělním finále však dominoval německý jezdec, který Závod šampionů na ledu vyhrál. Druhý skončil Rakušan Wagner, třetí Slovák Koči. Na českého mistra Mareše zbylo čtvrté místo.
Mechanici se smetáky
GP Ice Race je sice spíše show pro diváky než opravdový závod, ale jezdci jej berou kvůli prestiži velmi vážně. Smysl má ovšem i pro závodní tým. „Každý ujetý kilometr za takových podmínek se počítá, nastavení vozu je totiž úplně stejné jako ve Švédsku, kam se za dva týdny chystáme,“ vysvětluje Miroslav Šlambora, šéfmechanik týmu Škoda Motorsport. Stejná je i výška podvozku: „V průběhu závodu se i tady místy vytvářejí hluboké koleje, navíc se nám hodí sledovat data na voze v takovém setupu, který odpovídá závodnímu nasazení.“
Náročné bylo pro mechaniky také přenastavit dvě auta pro čtyři jezdce před každou rozjížďkou. „Hned po příjezdu do dějiště jsme si s jezdci řekli, jak potřebují nastavit sedačku, volant a pedály,“ říká Šlambora. „Rallyeové auto umožňuje velmi precizní nastavení, ale chvilku to trvá. Během přestávek potřebujeme asi patnáct minut, než se vůz připraví pro dalšího jezdce.“
Každý jezdec je ovšem jinak vysoký a má jiné proporce, proto se musí vše pečlivě změřit a zaznamenat, aby při mnoha změnách během dne bylo vše, jak má být. Pro výrazně odlišné piloty je dokonce potřeba vyměnit celou sedačku. „V závodním autě je vše přišroubované natvrdo, aby to vydrželo závodní tempo a případné nárazy, takže z našeho hlediska bude právě výměna čtyř jezdců ve dvou vozech ta největší výzva,“ popisoval Šlambora.
Napilno však měli technici i s čištěním od sněhu a ledu. „Po každé jízdě je potřeba vyčistit podvozek od sněhu a ledu, kterého se může do podběhů a kolem nárazníků nachytat dvacet třicet kilogramů,“ dodává Šlambora. „Každé kilo je při ostrém nasazení znát.“ Tlakovým vzduchem se čistí kola a brzdy, velké kusy sněhu a ledu se sundávají ručně a ke slovu při úklidu přijde i obyčejný smeták. To vše proto, aby všichni jezdci měli srovnatelné podmínky a auto bylo co nejlehčí a správně vyvážené. Při takových závodech hrají roli nejmenší detaily.
