"Dobře deset tisíc kilometrů jsem v následujících letech hlavně v létě s otevřeným dvoumístným autem, kterému nechyběla státní poznávací značka, najel v nejběžnějším provozu - někdy sám, jindy s manželkou. Cestoval jsem s ním až do Brna, dokonce i do Bratislavy. Vzpomínám, jak jsem se vyřádil v noci na dálnici z Prahy, která tehdy ještě končila u Humpolce," pokračuje Pavel Přibáň. Tou dobou už motoristicky vyspělejší západní Evropa dávno historická závodní auta respektovala, a jak si rozšiřovala obzory, tak ve druhé polovině osmdesátých let začala zvát ke svým veteránským závodům - ať už nejdřív k mistrovství Německa, nebo později k šampionátu Evropy - jezdce z tehdejších východních zemí. "V roce 1988 jsem jel se Škodou Supersport svoje vůbec první mistrovství Evropy - ještě bez závodnické licence. Jen z čirého zájmu dostat můj vůz na veřejnost to zařídil holandský novinář Peter Eccuri," říká Pavel Přibáň. To evropské klání se tehdy jelo v Mostě a Přibáň hned vyhrál kategorii dvousedadlových sportovních vozů do roku výroby 1955. A v dalším desetiletí, už v dobách po otevření hranice, nastřádal zlatých evropských věnců na tři desítky. Jaké to bylo, když se po čtyřicítce věku a bez předchozí průpravy stal automobilovým závodníkem? "Přišlo to samo. Trať s propustností pětačtyřiceti aut tehdy byla naplněná vozy různých tříd od starých závodních vozů do ročníku 1930 po formule 3, každý za to od začátku vzal jako mladík... Dobře, že jsem měl za sebou tisíce kilometrů se Škodou Supersport v běžném provozu," odpovídá nyní pětapadesátiletý jezdec, povoláním instalatér. Vloni na tratích kvůli zdravotním potížím chyběl, ale letos už se opět chystá - na závody do vrchu a na veteránské jízdy pravidelnosti. Historie jeho Škody Supersport se začala psát v poválečné mladoboleslavské automobilce, která tehdy chtěla podpořit výrobu Škody Tudor a na její bázi začala stavět od roku 1949 tři závodní auta. Se škodováckými motory a s podvozky tudoru prvním dlouhým 1,9 metru, později od roku 1950 o délce 2,0 a 2,05 metru. "První vůz se ukázal jako problematický. Nedržel stopu, říkali, že se točí jako káča. Ve zkouškách ho pak skutečně také rozbili a údajně sešrotovali," vybírá z minulosti svého veterána Pavel Přibáň. "Podvozek ovšem koupil hodonínský závodník a škodovácký smluvní jezdec Antonín Komár. Ten postavil karoserii, kterou automobil vozí dodnes." Antonín Komár - významný český závodník, který začínal sportovní kariéru ve třicátých letech v Bugatti - se ve věku čtyřiačtyřiceti roků právě ve Škodě Supersport v roce 1951 zabil na závodním okruhu v Ostravě. "Komár jel mezi prvními třemi. V šestnáctém kole narazil do stromu a zemřel při převozu do nemocnice," upřesňuje Pavel Přibáň. "Vůz nebyl nijak zle poničený. Komárovi mechanici ho prý tehdy nezištně opravili, aby ho vdova prodala a přilepšila si v těžké situaci. "Události se asi ale měly jinak. Není známo, že by Škoda Supersport někdy vyjela k regulérním závodům tehdejší doby, nevím ani to, jak a kdo ji později třeba v silničním provozu využíval. Jisté ale je,že mimo Komárovu rodinu se nedostala. Já jsem ji koupil v zachovalém a zcela původním stavu, který nevyžadoval větších rekonstrukcí, od závodníkových vzdálených příbuzných," vysvětluje Pavel Přibáň. Ten kromě Škody Supersport, kterou dnes cení zhruba na půl milionu korun, vlastní ještě jedenáct automobilových veteránů.
Technické údajeMotor Škoda 1089 cm3Výkon 50 až 80 koníPodvozek základ Škoda Tudor, zkrácený, odvrtanýKaroserie hliníková, dvoumístnáPřevodovka 4rychlostní Škoda bez synchronůBrzdy kapalinové, jednookruhové TudorHmotnost 560 kgMax. rychlost 140 až 160 km/hodSpotřeba kolem 15 l/100 km Škoda Supersport s Pavlem Přibáněm za volantem na rakouském závodním okruhu Salzburgring. |
 Poslední jízda Antonína Komára se Škodou Supersport na okruhu v Ostravě v roce 1951, kde se závodník zabil. |
