Skutečné emise oxidů uhlíku, vycházející ze spotřeby pohonných hmot, jsou podle studie neziskové mezinárodní organizace pro ekologickou dopravu ICCT v průměru o 25 procent vyšší, než uvádějí výrobci. Před deseti lety to přitom bylo pouze deset procent.
"Znamená to, že skutečná spotřeba paliva, kterou registruje průměrný řidič, je obvykle o čtvrtinu vyšší než ta, která je uvedena v materiálech prodejce," uvedl ředitel evropské divize ICCT Peter Mock. Rozdíl mezi deklarovanou a skutečnou spotřebou stojí podle studie motoristy v průměru 300 eur (téměř 7 800 korun) ročně.
Klamání spotřebitelůEvropská komise ve svém výzkumu došla k podobným výsledkům. V Bruselu jsou z tohoto zjištění rozladěni a tvrdí, že zákazníci by měli být také. Komise to nazývá klamáním spotřebitelů. Více o výzkumu Bruselu ČTĚTE ZDE |
Studie je založena na údajích z téměř půl milionu soukromých i firemních automobilů po celé Evropě. Její výsledky zvýší tlak na reformu systému testování vozidel v Evropské unii. Ta by měla zajistit, aby deklarované údaje o spotřebě a emisích lépe odrážely realitu. Reforma by tak mohla automobilkám zkomplikovat splnění nových emisních limitů navržených pro rok 2020.
Podle studie se deklarované údaje od hodnot při běžném provozu nejvíce liší u německých luxusních automobilů. Například automobilka BMW u svých vozů udává v průměru o 30 procent nižší emise, než ukazují výsledky v běžné praxi.
Dřívější šetření ukázala, že automobilky zdokonalily metody, jak dosáhnout co nejnižší spotřeby při testování vozů. Mezi tyto metody patří například používání nerealisticky hladkého silničního povrchu či pneumatik s mimořádně vysokým přenosem tažné síly. Evropští zákonodárci již dříve uvedli, že do roku 2017 by měla být představena přísnější pravidla pro testování automobilů.
Hodnoty spotřeby uváděné automobilkami se rozcházejí s realitou stále více i díky rozšiřování přeplňovaných maloobjemových jednotek. Ty jsou velmi citlivé na styl jízdy. Při umírněné jízdě s lehkou nohou dokážou být opravdu úsporné. Se stoupající rychlostí a dynamikou jízdy však spotřeba rychle stoupá. Malý přeplňovaný čtyřválec tak často spotřebuje víc než podobně výkonný starší šestiválec. Atmosférické motory jsou na styl jízdy z pohledu spotřeby méně citlivé.
Škola úsporné jízdyNejdůležitější je plynulost a lehká noha na plynu. Rady, jak šetřit palivo, čtěte zde. |
Čísla z tabulek tak nelze brát vážně v absolutních hodnotách. Ale protože všechny automobilky měří stejně nerealistickou metodikou, dají se hodnoty spotřeby aspoň porovnávat poměrově.
Pochybné měření spotřeby může komplikovat život řidičům i z jiného důvodu. "Zaměstnavatel po nás vyžaduje, abychom dodržovali průměrnou kombinovanou spotřebu maximálně o jeden litr větší, než uvádí výrobce," říká Pavel Bohatý z Prahy. "Když spotřebu nedodržíme, může nám snížit pohyblivou složku platu a to může ve výsledku znamenat i několik tisíc korun."
Snahu zaměstnavatele o co nejnižší spotřebu chápe, ale podle jeho zkušeností není možné tyto hodnoty dodržet. Jako služební auto řídí hatchback Opel Astra s benzinovým motorem 1,4. "Výrobce v našem případě uvádí průměrnou spotřebu 5,9 litru na 100 kilometrů, takže bychom se měli dostat maximálně na 6,9 litru. Nikdo z naší firmy se ale nikdy nedostal pod sedm a půl litru. Společně s kolegou máme na palubním počítači 7,6 litru, ostatní se většinou pohybují od osmi litrů výš."
"Jezdím opravdu šetrně, dokonce ani nepoužívám klimatizaci, ale abych se na požadovaný limit dostal, musel bych po dálnici jezdit rychlostí kolem 90 km/h, nikdy se nedostat do zácpy v centrech měst a jezdit s úplně prázdným autem. A to prostě není reálné," uzavírá.
27. srpna 2012 |
