Standa Hložek: Auto je můj druhý obývák

Standa Hložek za svou řidičskou kariéru najezdil přes milion kilometrů, vystřídal řadu značek aut a říká, že auto je nejen jeho kamarád, ale i jeho další obývák. Také ho má patřičně zabydlený. V kufru u najdete řadu věcí - kytaru, kostým a několik párů bot. Ale i vrtačku, rozbrušovačku nebo zednickou lžíci.

Jak dlouho už jezdíte a jaký jste řidič?
Jeden můj výborný kamarád, mistr volantu Pavel Valoušek, mě kdysi zasvětil do nejrůznějších tajů kolem volantu.

Pravidelně mi opakoval: „Nikdy neříkej, že jsi dobrý řidič.“ Jezdím již od svých osmnácti let a na silnici jsem toho zažil dost. V současném provozu se člověk bohužel občas nevyhne tomu, že má nějakou kolizi.

Ale naštěstí to nebylo nikdy nic vážného, pokud neberu pomačkané plechy. Nedávno jsem to počítal: už jsem fakt najel dost přes milion kilometrů.

Kolik jste za tu dobu vystřídal aut?
To už ani nedám přesně dohromady. Bylo to několik Škodovek, Fiat, Renault, Ford, VW Golf, Peugeot, Mitsubishi a asi ještě nějaké další. Teď jezdím díky své spolupráci s firmou Auto Jarov se Seatem.

Test Seatu Cordoba najdete ZDE.

Nejdříve to bylo toledo a v současné době mám cordobu. Ta je na první pohled nenápadná, ale je to dravec. Jede perfektně, dobře brzdí a hlavně mám diesel, jezdím okolo pěti litrů nafty.

Mnozí rádi vzpomínají na první auta. Co vy?
Samozřejmě, že rád. Byla to stará prorezlá Škoda Octavia. Když se s ní projelo louží, tak tekla voda dovnitř, až do té doby, než jsme ji vyvařili a opravili. Její výhodou však bylo to, že i když stála třeba týden v Otrokovicích na nádraží a já byl někde zpívat v Praze, tak jsem ji tam vždycky našel. A hlavně pokaždé jsem ji nastartoval a bezpečně s ní dojel domů.

Skvělý byl také Ford Escort. S tím jsem najel přes 280 tisíc kilometrů a pak ho ještě prodal kamarádovi, který s ním najezdil několik dalších desítek tisíc kilometrů. A asi nejvíce toho u mě odpracovalo Mitsubishi Carisma. U něj mám rekord, povedlo se nám do něj nacpat čtvery dveřní zárubně osmdesátky a taky je odvézt.

Vy budete mít svoje auta asi rád...
Asi to tak bude. Protože auto musí být logicky kamarád, spoléhám se na něj, jelikož mě musí všude dovézt. A pak je to i můj další obývací pokoj. V autě během roku strávím opravdu hodně času, někdy víc než v obýváku doma. Možná by vás překvapilo, co všechno byste uvnitř vozu našli.

Kolik toho tedy ročně najezdíte?
Zrovna teď jsem asi za dva měsíce ujel nějakých devět a půl tisíce kilometrů. Myslím si, že ročně najedu pětačtyřicet padesát tisíc, a to autem, které řídím. Samozřejmě, že jezdíme ještě i různě jinak. Ale byly roky, kdy jsem najel devadesát až sto tisíc kilometrů. Vzpomínám si, jak jsem si kdysi koupil škodovku, stotřicítku, a za tři čtvrtě roku měla na tachometru přes sedmdesát tisíc kilometrů. Přestože mi to bylo líto, musel jsem ji prodat.

Svou první škodovku jste musel vyvařit a opravit. Troufnete si ještě dnes na nějakou opravu?
Přiznám se, že bych možná ještě uměl tak vyměnit svíčky a udělat nějaké základní úkony kolem údržby. Dneska, když otevřete kapotu u vozu, máte kolikrát problém, abyste vůbec našel tu správnou nádobku, do které se má dolít kapalina do ostřikovačů. Údržbu a opravy proto raději nechávám na odbornících, kolikrát to ani jinak nejde. 

Jiné téma: co říkáte situaci na silnicích?
Mám pocit, že lidé jezdí čím dál hůř. Vždycky se musím pozastavit nad tím, že v takové malé zemičce, jako je ta naše, se denně na silnicích zabije šest lidí. To je příšerná věc.

My nepotřebujeme žádnou katastrofu, my se vytlučeme na silnicích. Já bych za ty nejhorší přestupky okamžitě bral řidičáky, a to na dlouhou dobu. Nepochopím například řidiče, kteří se otáčejí na dálnici. Neuvědomují si, co mohou způsobit.

Já, když je suchá cesta, si také dokážu užít rychlejší jízdy. Ale jakmile vidím, že prší, mrholí, je mlha, namrzlá silnice, tak jedu třeba krokem. Je mi jedno, že přijedu pozdě, nedá se nic dělat, ale hlavně abych dojel.

Jste z Moravy, zpíváte řadu moravských písniček. K Moravě patří víno. Jak se stavíte k alkoholu za volantem?
To je také jedna z věcí, které nemám rád. Alkohol za volant nepatří. Samozřejmě si dobré víno dám rád, ale potom se nechám raději odvézt. I když teď jsem objevil jednu bezvadnou věc.

Má kamarádka začala distribuovat nealkoholické víno. Překvapilo mě, že po vychlazení chutná velice dobře. To je třeba cesta, jak ve společnosti dodržet dekorum. Napijete se s přítomnými a oni ani nepoznají, že máte nealkoholický nápoj. 

Máte nějaký motoristický sen?
Mám. Chtěl bych mít minimálně tři auta nebo nejlépe čtyři. Jedno na normální ježdění, takové malé, když jedu sám. Pak bych chtěl mít nějaké noblesní auto, se kterým bych si vyjel, jen když je venku hezky. Pak nějaké terénní, abychom mohli v zimě bez problémů na hory. No a pak bych chtěl mít užitkové auto, takové, kam bych na chalupě naložil hromadu dřeva nebo třeba fůru písku. Ale to vše je opravdu jen sen.