Starý vlk v rouše beránčím - Bugatti 55 1932

- Koncem 20. let pan Bugatti vyměnil své tři auta typu 43 za dva americké Millery, které závodily na okruhu v Monze. Měl k tomu důvod. Pečlivě prostudoval řešení polokulového spalovacího prostoru amerických vozů a vzápětí jej aplikoval na své stávající motory. Zdaleka však nedosáhl výkonů svého vzoru. Nevzdával se. Modifikací proslulého závodního typu 35 vznikl typ 51 (lze si ho prohlédnout i v Národním technickém muzeu v Praze), kterým vyvrcholila Bugattiho éra úspěchů v závodech Grand Prix. Alternativou k "jedenapadesátce" byl sportovní model 55 s datem narození 1932.

Příznačné jsou postřehy o pasivní bezpečnosti typu 55, které uvádí dobový článek. Prvním příspěvkem jsou "závodní pneumatiky Dunlop", druhým pak to, že "nápravy, spojovací tyče, tyče řízení a podobné spoje jsou všechny vyleštěny, takže mohou být snadno objeveny případné drobné prasklinky, které se mohou vyskytnout při závodním provozu na špatných cestách". Vysoká kvalita povrchových úprav všech součástí byla ovšem pro Bugattiho typická.
Standardně dodávanou dvousedadlovou karoserii s velkým zavazadlovým prostorem a více než stolitrovou nádrží v zádi navrhl kompletně Jean Bugatti, syn proslulého konstruktéra. Dlouhá kapota, nízké sklopné přední sklo, splývavé linie předních blatníků zdůrazněné oválnými, barevně odlišenými prolisy (nejpůsobivější v červené či žluté) spolu s hluboce vykrojenými boky bez dvířek a rezervním kolem na zádi zdůrazňují sportovní charakter vozu. Ten byl ostatně často označován za nejkrásnější sportovní auto všech dob. O kvalitách typu 55 svědčí osmadvacet dochovaných a náležitě ceněných exemplářů z celkového počtu třiceti osmi vyrobených kusů.
Za zaznamenání stojí výkony vozu: maximální rychlost 180 km/h, zrychlení z klidu na 96 km/h za 13 sekund; stošedesátikilometrová rychlost na konci trasy dlouhé 400 metrů s pevným startem. To jsou hodnoty, které ještě dnes vzbuzují respekt. Na spotřebu paliva pochopitelně nelze brát ohled.
Závodní motor "pětapadestáky" je řadový osmiválec s vrtáním a zdvihem 60 respektive 100 mm, objemem 2262 cm3 a klikovým hřídelem uloženým na valivých ložiskách. Dává úctyhodných 135 koní při 5500 otáčkách za minutu. Pro snazší starty je sací potrubí osazeno nastřikovací pumpičkou ovládanou z palubní desky, kde se nalézá také páka předstihu ovládající přerušovač magnetam, dvě páky otevírající ventilaci v karoserii a knoflíky seřiditelných tlumičů pérování. Podvozek tvoří žebřinový rám s typickým zavěšením tuhých náprav. Přední nápravu, Bugattiho "majstrštyk", tvoří dutá trubka, v koncích plná a vykovaná vcelku s otvory, kterými prochází poloeliptická pera. Typická jsou také Bugattiho kola z lehkých slitin s osmi loukotěmi a zalisovanými brzdovými bubny. Kroutící moment se přenáší přes Bugattiho patentovanou lamelovou spojku a čtyřstupňovou převodovku s řazením pákou uprostřed kokpitu.