Jednou míří ke kanálům s divokou vodou a zavěšenými brankami, jindy k běžeckým terénům. Ve sportovním programu má i lyže běžky. To vše žádá neustále nakládat a vykládat zapůjčenou škodovku. Slalomářka i automobil to prý dobře snášejí.
Co budete od auta požadovat vždy, bez ohledu na značku?
když jsem ženská a měla bych teď asi začít mluvit o barvě a tvarech, tak pro mě jsou nejdůležitější tři věci: bezpečnost, prostor a pohodlí. Tohle budu uplatňovat vždycky.
Jak auto snáší stálé nakládání a vykládání?
Dobře, protože to bývá obvykle starost manžela. Jen vloni, když byl po operaci kolena a nemohl nic zvedat, jsem si uvědomila, jak velký servis mi můj muž zajišťuje. A o autu se to vlastně dá tvrdit také. Ovšem jen s tím rozdílem, že to mne zatím na holičkách nenechalo.
Lodě na střechu nakládá manžel?
Ano. Stihne to vždy, ještě než se převléknu.
Budete chtít vyměnit octavii za octavii? Tím mám na mysli samozřejmě současný model za novou generaci...
Ráda bych. I když jsem pomýšlela i na superb. To proto, že náš překotně rostoucí syn žádá stále více místa pro kolena. Ne že by se v dnešní octavii nějak moc mačkal, ale v superbu je místa podstatně víc. Slyšela jsem ale, že nová octavia má být o něco delší a projevit by se to mělo právě v prostoru u zadních sedadel. Tak uvidím...
Měla jste někdy nějaký vysloveně automobilový sen?
Vlastnit Ferrari nebo leštit v garáži Bugatti, to nechci. Jsou to auta sice krásná, ale zároveň tak ukrutně nepraktická, že mě nijak neoslovují. Snad mám jen touhu jednou se v nich svézt. Ale že bych právě kvůli tomuhle přání nespala, to rozhodně ne. Pro mě platí stále: bezpečnost, prostor, pohodlí.
Jak vysoko je u vás laťka té bezpečnosti? Jste znalec bezpečnostních prvků, elektronických systémů a deformačních zón?
To určitě ne. Nedávno, když se při brzdění zapnulo ABS a pod nohou mi to začalo vrčet, jsem se lekla, co se to děje. Jenomže okamžitě jsem zjistila, že to i na kluzku bezpečně zpomaluje a přitom pořád můžu řídit. Je pravda, že všechny ty zkratky systémů vyjmenovat neumím. U nového auta chci vědět, co umí a co zase ne. Stačí mi to česky.
Jezdíte ráda? Jste lepší řidič než manžel?
Celkem ráda se za volant posadím. Delší trasy po Evropě jezdí můj muž. Já to samozřejmě za něj na nějaké ty dvě hodinky vezmu, ale jinak řídí on. To abych třeba nepřijela na závody unavená dlouhou štrekou za volantem. Řídí taky, když se vracíme z tréninku a já jsem opravdu už hodně unavená. To je zase kvůli bezpečí.
Ale když řídíte vy, máte za to, že jste za volantem lepší?
Nemyslím. I když nejsem špatný jezdec.
Projevuje se u vás spolujezdecký syndrom? Brzdíte o podlahu, přivíráte oči, držíte se v podvědomí chňapky nade dveřmi?
To nedělám. Dokonce když řídí manžel, třeba na chvíli i usnu. Ale jinak samozřejmě dávám velký pozor, když předjíždí. Odhaduji, jestli já sama bych se do toho předjetí ještě pouštěla, zda se stačíme bezpečně zařadit. Ale to dělá podvědomě snad každý šofér, který se zrovna veze vpravo.
Dělá vám v autě dobře, když někoho předjedete?
To opravdu nedělá, protože tímhle si já pocit důležitosti nebo sebevědomí dobíjet nemusím.
A na vodě?
Tam zase chybí ten pocit přítomnosti soupeře, protože se startuje jednotlivě, postupně. Soustředím se na to, abych dráhu projela čistě, abych zbytečně neztrácela vteřiny, přesně projela branku... A v autě to vlastně dělám podobně. Jenomže zatímco při závodě mě zajímá výsledný čas, při řízení je nejdůležitější v pořádku dojet do cíle.
 Kajakářka Štěpánka Hilgertová vyhrála suverénně první dva nominační závody ve vodním slalomu v Praze. |
