Vlastně je to velmi sofistikovaná učební pomůcka. A přesně s touto myšlenkou začali na ostravské univerzitě prototyp E-Buggy před třemi roky vyvíjet. „Cílem bylo vytvořit stavebnicové vozidlo, které bychom mohli používat ve výuce zjednodušeně řečeno na rozložení a složení,“ vypráví konstruktér buginy Petr Sehnoutka.
Nejdřív se pedagogové rozhlíželi po vhodné čínské bugině. Ve hře byl i Kaipan, česká stavebnice roadsteru, který stojí na bázi modelu Škoda Favorit. „Jenže nic z toho nám nevyhovovalo, mimo jiné kvůli nízké kvalitě. Proto jsme se rozhodli vyvinout stavebnici sami,“ říká Sehnoutka.
Za normálních okolností by velká část dílů pocházela ze sériové výroby pro jiné vozy, v Ostravě nakonec museli většinu součástek vyvinout sami. Auto je prototypem ze sedmdesáti až osmdesáti procent. „Na začátku jsme se snažili použít víc produkčních dílů, ale s požadavkem na pohon 4x4 a zároveň nízkou hmotnost jsme měli problém. Dnešní automobilové díly jsou předimenzované a velké. Nebyli jsme schopni najít nic vhodného,“ vysvětluje Sehnoutka.
Velká část dílů na bugině je tedy vlastní konstrukce. A pokud už jsou nakupované – například poloosy – nejde o sériový díl z jiného vozu, ale na míru vyrobenou součástku. Unikátní jsou i vnější plastové panely. Prototyp je má vyrobené metodou 3D tisku. Další díly, které se obvykle používají ze sériových aut, čtyřkolka nepotřebuje. „Tím, že nemá karoserii, nepotřebujeme třeba karosářské díly, jako jsou panty nebo zámky,“ vysvětluje Sehnoutky.
Naopak „nakoupené“ jsou elektromotory. Jsou celkem čtyři – pro každé kolo jeden s vlastním kontrolérem. Díky této koncepci nepotřebuje čtyřkolka žádný diferenciál. „Rozdělení“ výkonu na jednotlivá kola je tedy jen elektronické. Baterie mají kapacitu 25 kWh.
V přihlášce do soutěže Zlatá medaile MSV tvůrci píšou, že díky velké průchodnosti terénem, výkonu a nulovým emisím (se správnou poznámkou „v místě provozu“) je čtyřkolka určena třeba k provozu v chráněných krajinných územích. Petr Sehnoutka přiznává, že ambice na sériovou výrobu zatím tým nemá. „Malosériová výroba by teoreticky byla možná, ale uvést to do výroby by stálo dvojnásobek financí, které jsme investovali dnes,“ vysvětluje Sehnoutka.
Prototyp, který studenti přivezli do Brna, má před sebou ostatně i tak dlouhou cestu do provozu. „Vystavený prototyp je čerstvě sestavený, ale určitě bychom s ním chtěli vyjet a otestovat jej. Buď se nabízí polygon Tatra, nebo někde v lesích, kde nám to umožní,“ nastínil Sehnoutka.
Čtyřkolka by pak teoreticky měla být připravena i na homologaci. „Naše katedra si zakládá na tom, že všechna auta, která zde postavíme, by měla být schopna dojít až k homologaci. Už za sebou máme prototyp sportovního vozu SCX, který homologaci skutečně má. U buginy s tím také počítáme, ale bude to až další fáze.“
Čtyřkolku z Ostravy, jejíž vývoj podpořila také Škoda Auto, tak čeká nejspíš život plný rozebírání a skládání. Na to byla vytvořena. „V prvních ročnících mají studenti jako předmět techniku montáže. V praxi tedy dostanou součástky a návod a jejich úkolem bude auto kompletně složit. Musí rozumět mechanice i elektrické části,“ vysvětluje Sehnoutka.
A předpokládá, že kity pro podobné využití by univerzita mohla v budoucnu prodávat i jiným školám. Kromě těch vysokých by o ni mohly mít zájem i střední školy a odborná učiliště.
