Také doklady jsou na prodej

Na bouřlivém motoristickém trhu v Česku je k mání leccos -
i doklady k autům, která často vůbec neexistují. Technický průkaz na starou Škodu 105/120 stojí tři až pět tisíc korun, k Volkswagenu Golf orientačně 20 tisíc, ceny do kladů k mercedesům šplhají až k padesátitisícovým i vyšším částkám... "Sám obchod s doklady samozřejmě legální není, ale jestliže zdejší právní řád nikoho nenutí vyřadit z provozu třeba ani totálně rozbitá auta a nevymezuje způsob jejich oprav či dalšího využití, tak není divu, že se lidé chopí příležitosti," říká šéf tuzemské dopravní policie Zdeněk Bambas. Přitom připouští, že právě na doklady havarovaného nebo vysloužilého vozidla se v Česku poměrně snadno dostávají na silnice třeba také celá starší a současným předpisům nevy hovující auta původem z ciziny, kterým by se to při klasickém schvalovacím procesu nikdy nepovedlo. Zůstanou-li stranou vysloveně kriminální případy, kdy koupené doklady se všemi riziky pomohou do provozu kradeným automobilům s padělanými čísly karoserií a motorů, existuje ve zdejší praxi několik cest, jak technický průkaz starého nebo zničeného vozidla využít a přitom neudělat nic pro tizákonného. Nejtypičtější příklady?
Pomoc chybujícím

Motorista koupí doklady - často pro čisté svědomí i s vrakem oplu, fiatu, fordu či jiného vozu, k němuž technický průkaz oficiálně patří - a potom buď sám nebo s využitím překupníka doveze z některé ze západoevropských zemí automobil. Hlavním důvodem takového snažení bývají úspory - minimálně na cle, neboť kus dováží jako náhradní díly, a tudíž levněji než auto k normálnímu přihlášení. Někdy vůz také pořídí na vrakovišti, ale další postup je na každé ze zmíněných cest stejný: je-li "nové" auto naprosto v karoserii i motoru stejné se "starým", nahlásí na policii výměnu motoru a karoserie, za úřední úkony zaplatí dva desetikorunové kolky a jezdí. Ojedinělé nejsou ani případy, kdy méně zkušení motoristé v cizině buďto koupí, nebo třeba od příbuzných dostanou pořád ještě velmi solidní jetý automobil, a když s ním přijedou domů, tak zjistí, že nevyhovuje v Česku platným zpřísněným emisním požadavkům... a že do provozu prostě nesmí. V takové situaci lidé začínají číst inzertní rubriky a shánějí vrak či alespoň doklady auta, které dovezenému kusu otevřou cestu do provozu už zmíněným způsobem. Další možností jsou případy, kdy dovozci ojetin ze západoevropských vrakovišť vykupují doklady a k těm pak dovážejí auta opět při klasickém postupu do provozu nevpustitelná. Týká se to třeba trabantů, wartburgů a škodovek z bývalé NDR, kde se však už zásoby značně tenčí, do Česka se však podobnou cestou dostávají velmi rozšířené fiaty, volkswageny, oply, fordy... "Ví se to, ale za současných právních předpisů se na tom nic nezmění," opakuje Zdeněk Bambas. "Teoreticky žádný starý automobil v provozu nepřibyl, ale ani neubyl. Za výhodu přitom lze považovat, že lidé nahrazují horší vozy lepšími, jinak by se přece nesnažili."

Kouzla mají meze

Neměl by ovšem vzniknout dojem, že kouzla s doklady nemají meze. Jestliže výměny motorů či karoserií za stejné se na policejních dopravních inspektorátech administrativně vyřizují velmi jednoduše, levně a až když jsou hotové, je daleko složitější situace v případě, kdy mají doklady posloužit k legalizaci vozidla s neshodnými rozhodujícími díly. "To už je přestavba, o jejíž povolení se vždy žádá předem," upozorňuje vedoucí skupiny dopravního inspektorátu západočeského policejního ředitelství v Plzni Vladimír Toman. "Policie přitom obvykle uplatňuje svoje právo a chce vůz, který má být přestavěn, vidět předem. A pokud neznalý motorista koupí jen doklady a nemá k nim vrak či staré auto, může se velmi snadno dozvědět, že přestavba povolena nebude, neboť není co přestavovat."

Pozor na zlodějny

Trh s doklady v Česku kromě majitelů rozbitých a vysloužilých aut zásobují také motoristé, kteří o svá vozidla přišli přičiněním zlodějů a právě prodejem platného technického průkazu chtějí alespoň částečně zmírnit svou ztrátu. "Zájemci, kteří takové doklady kupují, by se měli mít na pozoru," upozorňuje Zdeněk Bambas. "Každé kradené vozidlo se totiž dostane do policejní evidence a jako kradené vystupuje při každém jednání s policií. To znamená třeba i při silniční kontrole, ale hlavně při vyřizování případných změn na vozidle, ke kterému má sloužit, tedy při převodu, při výměnách motoru či karoserie, při změně státní poznávací značky..." A když motorista ztratí naději, že policie jeho postrádaný majetek najde a bude chtít ztrátu zmenšit alespoň už zmíněným prodejem dokladů od nenalezeného vozidla nebo sám koupit jiný automobil a pustit ho na silnice právě na technický průkaz odcizeného vozidla? "I v tomto případě policie vychází z předpokladu, že ukradené a dosud nenalezené vozidlo neexistuje, a nelze je tedy přestavovat či jinak upravovat," odpovídá Vladimír Toman. Ofenzivní tah má policie i pro případy, že okradený motorista nahlásí, že se jeho vůz už našel, aby mohl disponovat alespoň s technickým průkazem: "Opět lze využít práva a vůz chtít vidět, což platí hlavně před jeho přestavbou," připomíná Vladimír Toman.

Ušetřit si zklamání

Když například v Německu pojišťovna nahradí škodu za auto totálně rozbité při nehodě, je takový vůz zrušen a na jeho doklady už v zemi cesta zpět do silničního provozu nevede. Česko je zatím benevolentnější a policisté připouštějí, že motoristé zdejší obchod s doklady bohatě využívají. "Jde ale o to, aby řidiči nešli dál, než je možné a únosné," prohlašuje Vladimír Toman. "Tomu, kdo si není zcela jist, doporučuji, aby se předem na dopravní policii informoval o tom, co v dané záležitosti ještě lze a co už nikoliv. Vyhne se tak možnému zklamání i finančním ztrátám."