Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pouští a pralesem. Příběh malé tatrovky, která dobyla Afriku

aktualizováno 
Tatra 12 byl první československý a zároveň vůbec první automobil s dvouválcovým motorem, který přejel černý kontinent. Stalo se tak v roce 1931. Seznamte se prostřednictvím následujících řádků a dobových fotografií s nesmrtelným vozem i s jeho posádkou.

Nákres expediční Tatry 12 zhotovený panem Foitem po návratu z akce | foto: archiv RNDr. Jiří Baum

Ve třicátých letech absolvovala řada našinců dálkové jízdy za volanty automobilů tuzemských značek. Někteří se tak odhodlali především z touhy po adrenalinu z nebezpečných výprav, které byly činěny víceméně jako sportovní motoristické výkony. Jiní takové cesty pojali vyloženě pracovně a automobil byl pouze nezbytným prostředkem jejich realizace. Ať tak či onak, medializovaná akce byla vždy dobrou reklamou pro výrobce daného vozu.

Fotogalerie

K cestovatelům, kteří vykonávali své výpravy z množiny pracovních, patřil také mezi odbornými kruhy známý sochař a etnograf František Vladimír Foit. Dnes je bohužel jméno Františka Foita pro většinu nezainteresovaných Čechů neznámé. Jeho zajímavý životní příběh, kdy část po roce 1948 má až tragikomický nádech, by si určitě zasloužil další článek. V této chvíli se však budeme věnovat pouze cestě přes Afriku v roce 1931.

Počátkem 30. let František V. Foit plánoval projet celou Afriku, od severu k jihu, z Alexandrie až do Kapského Města. Již do úvodních etap výpravy měl naplánováno mnoho zastávek, neboť se zajímal o památky starověkého Egypta. Po celé cestě méně probádanými končinami dále pod Egyptem a ještě dále pod Súdánem pak hodlal zkoumat, čímž je myšleno kreslit a modelovat, hlavy domorodců pro antropologický ústav Jindřicha Matiegky. A protože těžko je člověku samotnému, měl s ním jet novinář a fotograf Viktor Mussik.

Největší výzvou pro Foita během příprav expedice bylo sehnat nějaký automobil, pro tento úkol totiž nedisponoval dostatkem volných finančních prostředků. Obrátil se tedy na tuzemské automobilky, zda by některá neposkytla vůz ze svého výrobního portfolia bezúplatně, kdy protiplněním v případě úspěšné jízdy africkou divočinou, kolikrát bez jakýchkoliv komunikací, by vlastně byla reklama k nezaplacení.

Prosba se dočkala kladného ohlasu v moravskoslezské Kopřivnici. Tamní automobilka nabídla malou, ale do afrického terénu ideální Tatru 12. Právě podvozek s centrální nosnou rourou a zadní výkyvné polonápravy byly jednou z velkých výhod malé tatrovky oproti automobilům ostatních oslovených značek při pohybu v těžkém terénu. Tou druhou pak byl vzduchem chlazený motor, což se ocení především v pouštích a savanách. Snad jediným minusem malého vozu bylo očekávané přetížení po naložení všech potřebných věcí.

Kromě pořízení a úpravy vozu a nákupu konzerv a střeliva zahrnovaly přípravy na cestu také mnoho papírování a korespondence. A protože se to už zdálo neposednému panu Mussikovi příliš dlouhé, jednoho dne se zkrátka sebral a odešel směr Afrika sám, na svoji malou soukromou výpravu.

RNDr. Jiří Baum v polních podmínkách

RNDr. Jiří Baum

Foitovi tedy přibyla další starost, sehnat nového parťáka. A toho mu snad seslalo samo nebe. Na doporučení přizval Jiřího Bauma, ostříleného cestovatele s bohatými zkušenostmi včetně úspěšně prodělané malárie. Baum byl doktorem přes pavouky. Ne snad, že by je léčil, ale byl doktorem přírodních věd se specializací právě na tyto osminožce. A podobně jako jsme psali o Foitovi, že by si zasloužil ještě další článek, tak u Jiřího Bauma toto platí dvojnásob, už jenom z hlediska automobilismu.

Tatra od mistra Uhlíka

Potřebnou úpravu standardní verze Tatry 12 na expediční speciál svěřil František Foit renomované karosárně Oldřicha Uhlíka v pražských Strašnicích. Stěžejním úkolem bylo vyřešit dispoziční uspořádání malého vozu, jak a kam umístit všechnu potřebnou výstroj, například kde bude uskladněno různé nářadí, kde fotografické přístroje, kam na čelní sklo situovat střílnu pro pušku, kde připravit místo na hlavy domorodců, a další a další věci. Zároveň měl být vůz schopen poskytnout i prostor pro nouzový nocleh dvoučlenné posádky.

Přestože vizitkou nejlepších karosáren bývají elegantní a luxusní karosářské variace pro vyšší vrstvy, dostalo se u Uhlíka náležité pracovní pozornosti i praktickému speciálu na africkou expedici. Vymazlená tatrovka samozřejmě nemohla aspirovat na účast v žádné concours d’elegance, ale to rozzuřeného pštrosa (když mu přejedete vejce) v hloubi Afriky stejně nezajímá. Důležité bylo poprat se s návrhem úložných prostor tak, aby výsledný vzhled vozu karosárně nedělal ostudu a zároveň byl výsledek praktický pro uživatele. A to se podařilo bezezbytku.

Expediční Tatra 12 pana Foita před přestavbou v karosárně Oldřicha Uhlíka
Expediční Tatra 12 pana Foita po přestavbě v karosárně Oldřicha Uhlíka

Vlevo Foitova Tatra 12 před přestavbou v karosárně Oldřicha Uhlíka, vpravo po přestavbě

Cesta za dobrodružstvím, tvrdá prověrka vozu

Samotná cestovatelská anabáze začala 1. dubna 1931. Naši odvážlivci vyrazili s napěchovanou tatrovkou do přístavu Terst, kde se i s vozem nalodili na parník. Klidnou cestu Jadranem jim mohli zpestřit snad jen racci chechtaví a boj české učitelky se žralokem, který se objevil na zažloutlém výtisku starších novin. O poznání méně zajímavé pokračování plavby otevřeným středomořím bylo završeno úspěšným zakotvením u přístavního mola v Alexandrii.

Necelý měsíc na Foitovo přání zkoumali staroegyptské památky. Průvodce jim při tom dělali pan a paní Haisovi, Češi provozující svůj penzion v káhirském Garden City. Jejich pohostinnosti se těšili i mnozí další cestovatelé z Československa, včetně Zikmunda a Hanzelky.

Již v egyptském písku prokázala malá tatra své kvality, a tak oba cestovatelé postupně získali jistotu, že je nezklame a mohli se plně věnovat svým výzkumům bez toho, aniž by je ze zálohy napadaly černé myšlenky o selhání vozu. Sice v tehdejší Africe člověk ještě nalezl místa, kam před ním jiný Evropan nevkročil, ale už to nebylo tak divoké jako za Holuba. Takže menší technické problémy provozního charakteru byly v mnoha enklávách řešitelné i dílensky, ostatně i benzín do nádrže a kanystrů bylo třeba někde doplňovat.

Podél Nilu dojeli k Asuánu, kde je svou velikostí překvapila místní přehrada. Více pozornosti však věnovali mnohem starším stavebním objektům. Šikovně využili lodní dopravy po rozšířeném Nilu nad přehradou a dopluli parníkem až do Wádí Halfy v dnešním Súdánu. Ono se to nezdá, ale ta vzdálenost se dá srovnat s cestou z Aše do Brna.

Pak už pokračovali po vlastní ose, dostávali se hloub a hloub do odlehlých divokých oblastí a tento charakter se začal opět měnit na civilizovanější, když se po dlouhém putování dostali do Jihoafrické unie. František Foit kreslil a modeloval hlavy neznámých afrických domorodců, Jiří Baum vše fotil a zkoumal živé přírodniny. Předpokládáme, že největší radost měl z neznámých pavouků.

Asi nemá smysl dopodrobna rozepisovat, co vše zažili, kde všude byli a co tam všechno viděli. Alespoň tedy zmiňme trpasličí domorodé kmeny, velké Albertovo jezero, které překonali pomocí lodě, Viktoriiny vodopády a v neposlední řadě tajemné velké kamenné zříceniny Zimbabwe.

Za zmínku také určitě stojí setkání s krajany Lányovými, kteří našli nový domov až na rovníku. Jejich syn Ludvík počmáral Foitovi auto, a pak vzal oba cestovatele na výstup na Kilimandžáro. K vrcholu už moc nezbývalo, ale pro silnou únavu se všichni rozhodli zbytečně dále neriskovat. Pojedli trochu sněhu, z čehož vznikla i často prezentovaná fotografie a sestoupili zpět.

Ludvík Lány zdobí tatrovku.

Ludvík Lány zdobí tatrovku.

František Foit a Jiří Baum před sestupem z Kilimandžára jedí sníh.

F. Foit a J. Baum jedí sníh na Kilimandžáru.

Jinak Afrika v té době byla mnohem bezpečnější než dnes, to se vůbec nedá srovnat. A když se dostali s blížícím se závěrem pouti přes černý kontinent na hranice Jihoafrické unie, měli prakticky vyhráno. Zde už byly i kvalitní silnice a města téměř podobná těm evropským. Dne 31. října 1931 se v Kapském Městě nalodili i s tatrou na parník a plni zážitků a nových poznatků mířili po mořských vlnách domů do Evropy.

Do své rodné země se vrátili 7. prosince. Celá expedice trvala osm měsíců a 6 dnů a tatra během ní najela 24 tisíc kilometrů prakticky bez závad. Vlastně jediná a navíc výrobcem nezaviněná závada byl defekt výfuku způsobený v cestě nevhodně ležícím kamenem (dokonce to pak mělo dohru v Johannesburgu v podobě pokuty za rušení nočního klidu). Tatra tedy obstála na výtečnou a díky medializaci zanechala v tom nejlepším slova smyslu hluboké stopy i u zahraniční automobilové veřejnosti.

Expediční Tatra 12 po návratu z Afriky, vlevo stojí karosář Oldřich Uhlík,...

Expediční Tatra 12 po návratu z Afriky, vlevo stojí karosář Oldřich Uhlík, jehož firma vůz upravila, vpravo je iniciátor expedice František V. Foit.





Nejčtenější

Jaguar E-Pace
E-Pace je nejmenší jaguar pro masy. Zas to zkouší s pohonem předních kol

Tradiční britská značka se mění. Většinu její nabídky sice stále tvoří sportovní sedany, ale v počtu prodaných aut brzy získají převahu SUV. Stačit bude, když...  celý článek

Továrna Nokian ve Vševovolžsku
Jak se peče pneumatika? Známe recept, ale ingredience jsou tajné

Recept na tuto specialitu obsahuje kolem čtyřiceti ingrediencí a je přísně tajný. Peče se při 120 °C a celá výroba trvá 84 hodin. Výsledek se ovšem jíst nedá....  celý článek

Chýnovský kopec
Kotrmelce v bahně a pády z kopce, to je závěr závodní sezony v Chýnově

Motocykly a jezdci létají nekontrolovaně vzduchem a nebývá nouze o dramatické situace. Takový je závod do strmého vrchu v jihočeském Chýnově, z něhož iDNES.cz...  celý článek

Volkswagen Atlas
VW Atlas je velké SUV pro celý svět, ale v Evropě se nemůže prodávat

Volkswagen na autosalonu ve Frankfurtu v rámci novinářského večera předvedl své největší SUV Atlas. Před běžnými zákazníky jej ovšem skryl, protože v EU ho...  celý článek

Některé motory vypouštějí zplodiny skoro jako celá továrna
VIDEO: Měřili jsme jedy ve vzduchu. V tunelu zapněte vnitřní cirkulaci

Dražší auta to dělají automaticky, u těch obyčejnějších se vyplatí na to myslet: když vjíždíte do tunelu, přepněte ventilaci v autě na vnitřní cirkulaci. Jinak...  celý článek

Další z rubriky

Muzeum veteránů v Nové Bystřici sídlí v budově staré industriální textilky. Na...
Cadillac, jeden ze symbolů USA, slaví 115. narozeniny

Cadillac, nejlépe růžový, je jedním ze symbolů svobodomyslného životního stylu i prosperity Spojených států. Firmu, která proslula výrobou luxusních vozů...  celý článek

Suzuki SX4
Shání se auto pro dva do 150 tisíc: na velikosti nezáleží, berte benzin

Je to typický požadavek penzistů, svobodných, nebo třeba těch, kdo shání druhé auto do rodiny. Praktické auto, které nemusí být ani moc velké, jezdit s ním...  celý článek

Škoda Favorit
Otec navrhoval favorita, syn teď vymýšlí, jak se vypořádat s ekonormami

Petr Hrdlička přivedl coby šéfkonstruktér k životu Škodu Favorit v rekordním čase. Překonávat musel především nástrahy tehdejšího plánovaného hospodářství....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.