Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tatrabus: z rallyového speciálu je terénní autobus a hvězda Islandu

aktualizováno 
Tohle auto je v současnosti asi nejdivočejší verze nákladního vozu Tatra, na jakou lze v Evropě narazit. Je to něco mezi ultimátním off-roadem, obytným autem a pohodlným dálkovým autobusem. Říká se mu Tatrabus a v jeho kabině už celkem rok života strávil turistický průvodce a nově také řidič Roman Sauer.

Jak se člověk stane řidičem Tatrabusu?
K podobnému stylu cestování jsem tíhnul odjakživa. Se svým běžným terénním autem jsem dělal menší dobrodružné, takzvané overlandové výpravy dlouho před tím, než jsem se o Tatrabusu dozvěděl.

Co je to overland výprava?
Jsou to dálkové cesty, kdy jedete dálkové cesty po vlastní ose, často mimo zpevněné cesty a všechno potřebné si vezete s sebou. Třeba v Německu nebo v Británii je to hodně rozšířený způsob cestování. Před lety jsem se třeba náhodou dostal do kontaktu s anglickou cestovkou, která dělala extrémní cesty a plánovala cestu po trase Londýn – Petropavlovsk na Kamčatce. Měla to být šesti až osmiměsíční cesta, na kterou sháněli průvodce. Protože zvládám angličtinu i ruštinu a po bývalém Sovětském svazu jsem měl dost nacestováno, nabídl jsem, že bych do toho šel. Nakonec z toho nic nebylo, protože se ta akce neuskutečnila. Nicméně díky tomu jsem náhodou v jednom obchodě narazil na informace o Tatrabusu a dozvěděl jsem se, že něco takového funguje i u nás doma.

Tatrabus
Tatrabus

Kde se Tatrabus vzal?
Postavit něco takového byl nápad majitelů cestovní kanceláře Adventura. Ta do té doby měla podobný, ale jen osmimístný speciál, kterému se říkalo Růžena. Oficiálně to byl Ross Viza 4x4, který ale technicky ani kapacitně nevyhovoval. Proto vznikla myšlenka vybudovat něco většího a kvalitnějšího. A začalo se pátrat. Nakonec se podařilo najít původně vojenskou, později rallyovou Tatru 815 4x4. Byla prověřená životem, protože jela třeba závod Mnichov-Marrákeš, Paříž-Peking a několikrát jako doprovodné auto i slavnou rallye Paříž – Dakar. Po zakoupení následovala kompletní repase podvozku, motoru a modernizace kabiny řidiče. A po ní výroba nástavby, která měla parametry luxusního, plně vybaveného autobusu s kapacitou dvacet cestujících a její součástí je třeba i lednice nebo malá kuchyňka.

Tatrabus v číslech

  • výrobce podvozku: Tatra a.s.
  • rok výroby podvozku: 1991
  • rok výroby nástavby: 2008
  • motor: vzduchem chlazený 12tiválec o objemu 19 litrů
  • výkon motoru: 265 kW
  • max rychlost: 120 km/h
  • délka x výška: 8,25 x 3,84 m
  • spotřeba paliva na silnici: cca 36 l/100 km
  • spotřeba v terénu: 42 - 49 l / 100 km
  • dojezd: cca 1600 km
  • nádrž na vodu: 200 litrů
  • kapacita: 20 míst v nástavbě + 3 v kabině
  • vybavení: velké zavazadlové prostory, polohovací sedačky s bezpečnostními pásy, vytápění, lednička, příďová kamera (pasažéři i na zadních sedačkách vidí na obrazovce vše,co řidič), satelitní sledování, navigace, stolky, židličky,TV s DVD

Pro jaké cesty se s Tatrabusem počítalo?
Poprvé se Tatatrabus na Island dostal poprvé v roce 2008. Zpočátku to fungovalo tak, že se v létě jezdilo na Island a v zimě do Maroka. Auto se tam na začátku léta nebo zimy převezlo, turisté tam doletěli a obvykle čtrnáct dnů se s nimi jezdilo. Nyní už bohužel jezdíme jen Island, protože kvůli bezpečnostním důvodům se v Africe jezdit nedá. Maroko je sice bezpečné, ale i tam se musely cesty zrušit, protože marocká strana začala dělat administrativní problémy a vlastně tím provozování Tatrabusu znemožnila.

Jeli jste ale také výpravu do Dakaru…
To byla ojedinělá cesta v roce 2010, kdy to ještě bylo bezpečné. Jeli jsme v deseti lidech napříč Saharou do Timbuktu v Mali a do Dakaru v Senegalu. Tehdy jsme si s sebou vezli třeba i lyže a snowboardy do písečných dun, motorové rogalo, kola… Posádku netvořili klienti cestovky, ale spíš skupinka lidí, kteří si plnili sen. Už tenkrát to byla trochu cesta do neznáma, protože dlouhá léta byla kvůli sporům mezi Marokem a Mauretánií o Západní Saharu cesta mezi těmito zeměmi pouze jednosměrná. 

A to ještě stylem, že na Západní Sahaře skončí asfaltka a než se dostanete do vnitrozemí Mauretánie, jedete zaminovanou zónou, kde se klikatí pista, kolem které jsou vraky aut těch, kteří z ní uhnuli. A kdo chtěl z Mauretánie dostat auto domů, musel ho poslat po moři. Když jsme to jeli my, dalo se to již projet i obousměrně. Samozřejmě na to rád vzpomínám. Třeba Mauretánie pro nás byla úžasně milým překvapením například tím, že po nás na hranicích nikdo nechtěl úplatek. Tušili jsme, jak to tam asi chodí, takže jsme do pasů rovnou vložili nějaké bankovky, ale voják na hranicích poté co je otevřel, řekl, že je mauretánský důstojník, a pasy nám vrátil i se všemi penězi a přáním krásného pobytu. Skvělí tam ale byli o běžní lidé. A samozřejmě krajina, ale to platilo pro celou cestu.

Jak Tatrabus zvládal Afriku?
Kdo se nezahrabal na Sahaře, ten tam nebyl. Je důležité mít podhuštěné pneumatiky, a kdo to neudělal včas, ten na to dojel. Párkrát se to povedlo i nám. Pokaždé jsme se z toho ale dostali sami, paradoxně třeba i roztlačením, což byste u čtrnáctitunového auta moc nečekali. Ale jen do té doby, než to nevidíte na vlastní oči.

Proč se kromě Islandu nejezdí ještě jinam?
V severní Africe tomu nenahrává bezpečnostní situace. V minulosti se jezdilo třeba také do Albánie, ale i tyhle cesty se kvůli bezpečnostním rizikům zrušily. Zůstal jen Island. Další zajímavé destinace existují, ale jsou bohužel příliš daleko. Teď mám na mysli třeba Kavkaz nebo střední Asii. Jenže proti těmto oblastem hovoří vysoké náklady jen na to, aby se tam to auto vůbec vyplatilo poslat.

Tatrabus
Tatrabus

Vy jste byl ale dlouhou dobu jen průvodce a Tatrabus jste neřídil, kdy se to zlomilo?
Řídit jsem ho na Islandu začal teprve letos. Systém nastavení posádky se v průběhu let měnil. Byla doba, kdy primární bylo průvodcování a ideální bylo, když si průvodci udělali řidičák a byli schopní plnit i roli řidiče. Nakonec se ale ukázalo, že je lepší mít jednoho profesionálního řidiče a zároveň mechanika a vedle toho průvodce. Já jsem tedy spíše ten průvodce, ale vždy jsem si chtěl sednou i za volant, tak jsem se letos konečně dokopal k řidičáku. Zajímavé bylo, když Adventura předloni vypsala výběrové řízení na řidiče Tatrabusu, vzbudilo to obrovský zájem. V týmu tak jsou kovaní tatrováci, je tam syn člověka, který jezdil rallye Paříž-Dakar, je tam truck-trialista, účastník tatrovácké expedice do Afriky,… Vesměs tedy srdcaři spojení se značkou Tatra.

Kolik jste s Tatrabusem strávil času?
Jeden okruh je až dva a půl tisíce kilometrů a turnusů jsme letos měli sedm. Plus v červnu cesta na Island a na přelomu srpna a září zpět do Česka. V minulosti bylo turnusů méně. To se nás samozřejmě vystřídá většina našeho teamu. od doby, kdy jezdím s Tatrabusem, strávil jsem v jeho kabině bezmála rok života a to doslova, protože v něm i spíme.

Co vás na tom přitahuje?
Island je z mého pohledu především naprosto srdeční záležitost. Kdo tam byl, tu zemi si zamiluje a u mě to nebylo jinak. Není druhé země, která by se tímto kouskem světa mohla srovnávat. Je naprosto unikátní. To je jeden důvod. A ten druhý spočívá v tom, že mám rád tento způsob cestování a tahle moje záliba mě propojila se značkou Tatra.

Jaké jsou vlastně úkoly posádky?
Hlavně bezpečně provést turisty a ukázat jim co nejvíce. Kabina je třímístná, ale jezdíme obvykle ve složení řidič a průvodce, který také řídí. Kromě toho jsme oba kuchaři a musíme být schopní zvládnout drobné opravy. Na ty větší jednou během sezony na Island přiletí mechanik, který udělá větší kontrolu a případné opravy. A právě to je jedna z obrovských výhod tatrovky, protože všechno opravíte na koleni pod širým nebem. Pokud jde o turisty, ti nemusí dělat nic, ale je naprosto běžné, že se všichni zapojují do stavby kuchyňského stanu, ale také přípravy jídla a mytí nádobí. Jedeme jako parta, byť se vidíme většinou prvně.

Jaké to je řídit Tatrabus?
Řídil jsem různá auta včetně různých ruských terénních šíleností, takže sednout si za volant nebyl až takový šok, ale je to tatrovka se všemi svými specifiky. Hlavně si kvůli celkové výšce musíte zvyknout na vysoké těžiště a na fakt, že ačkoliv řídíte auto, které projede téměř všude, pořád musíte jet takovým stylem, aby to bylo komfortní pro dvacet lidí, které máte za zády. Tatrabus je díky svému základu auto postavené na terén, takže mě se určitě líp řídí na nezpevněných cestách než na asfaltkách, které navíc na Islandu staví „do střechy“, aby z nich lépe odtékala voda.

S jakým terénem si Tatrabus poradí?
S mnohem větším, než jaký si s turisty můžeme dovolit. Jezdíme po nezpevněných cestách, ale je třeba vysvětlit, že na Islandu platí absolutní zákaz off-roadového ježdění, tudíž nemůžete jet kamkoliv jen proto, že to vaše auto zvládne. Důvod je ten, že ačkoliv tamější krajina vypadá jako z Marsu, je extrémně citlivá vůči jakékoliv erozi. Islanďané na to dbají a třeba když jedete cestou, která je nezpevněná a je pro jeden vůz, vždy se vyhýbá ten menší, aby způsobil co možná nejmenší škodu. My s sebou třeba vozíme hrábě a koště, a pokud z nějakého nevyhnutelného důvodu musíme vyjet mimo cestu, zastavíme a stopy po nás dáváme zpátky do pucu. Na Islandu také přejíždíme spoustu brodů.

Jak hluboké?
Brodivost se udává metr dvacet, ale určitě máme na víc. Ono spíš než na hloubce ale záleží na tom, co je pod vodou. Můžete mít hluboký brod s velkým proudem, který má ale hladký podklad, takže o nic nejde. Pak může být malý brod, kde podloží s velkými kameny, a navíc tam teče ledovcová voda, skrz kterou nevidíte, tudíž jedete naslepo. S tím vším se musíme jako řidiči vyrovnat. A je fakt, že tatra nám to svými schopnostmi hodně usnadňuje.

Jednou se také podařilo Tatrabus na Islandu utopit. Co se stalo?
Zhruba totéž, jako když se tady pod kamionem utrhne krajnice. Tenkrát se jelo po cestě na kraji jezera, která už je dnes pro auta nad tři půl tuny uzavřená, ta neunesla váhu tatry a utrhla se pod předním kolem.

Fotogalerie

Jaké byly následky?
Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale auto leželo ve vodě několik dnů, než se ho podařilo vyzdvihnout pomocí balonů. Pak se odtáhlo do civilizace a po nezbytných opravách po čtrnácti dnech vyrazilo na cestu do Česka po vlastní ose. Prostě nezničitelná tatra.

Kudy vlastně auto na ostrovní Island dostáváte?
Po zemi jedeme do Dánska a potom lodí přes Faerské ostrovy na Island. Celé to zabere několik dnů.

Jak lidé na Tatrabus reagují?
Samozřejmě budíme zájem. A to úplně všude. Tatrabus díky žluté barvě a vysoké konstrukci totiž nepřehlédnete. A i když na Islandu jezdí neuvěřitelné přestavby, pořád se děje to, že když někde zastavíme, objektivy fotoaparátů místo třeba na vodopád zamíří na naše auto. S kolegy si děláme srandu, že jsme nejfotografovanější auto na Islandu.

Výstava unikátních tatrovek

V sobotu 23. září se středočeské obce Velké Popovice a Kamenice podělí o venkovní výstavu „Automobily Tatra od Ringhofferů po současnost“. Právě rod Ringhofferů stál u zrodu řady českých průmyslových podniků i popovického pivovaru. 

K vidění tu budou například původní Tatra 87 cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, kterou zapůjčí Národní technické muzeum, nebo závodní Tatra Karla Lopraise, se kterou absolvoval rallye Paříž-Dakar. 

V pivovaru Velké Popovice se od 11 do 18 hodin shromáždí hlavně majitelé osobních tatrovek. Jediný nákladní mezi nimi bude model Tatra typové řady 27, ve které pivovar rozvážel pivo ve 30. letech 20. století. 

Další nákladní vozy pak budou v Kamenici, kde budou i ukázky truck-trialu. Tato výstava bude také jedinečnou příležitostí, kdy bude možné si prohlédnout a svézt se také v Tatrabusu nebo shlédnout přednášky o jeho cestách.

Autoři:



Nejčtenější

Velké srovnání cen autodílů: obří rozdíly, nejdražší jsou Japonci a Opel

Výměna autobaterie

Lehký ťukanec na křižovatce a ceny za opravu šplhají do desítek tisíc korun. Přední nárazník může stát čtyři tisíce,...

Vánoční shon znamená i chaos na parkovišti. A „ťukanců“ přibývá

Parkoviště před pražským obchodním centrem Metropole Zličín bylo během druhé...

Dlouhé minuty čekání, pak ještě delší hledání parkovacího místa a k tomu vystresovaní řidiči, kteří si navzájem...



Trik s dotací: Bude každý majitel Tesly v Německu vracet 4 tisíce eur?

Tesla Model S 85D

Aby bylo možné získat v Německu na koupi elektromobilu dotaci ve výši 4 tisíce eur, nesmí překročit cena vozu hranici...

Poctivost zdraží kontroly aut. Konec švindlů s měřením emisí

Fiat 500X při měření emisí ve švýcarské laboratoři na objednávku německé...

Od Nového roku začnou platit přísnější pravidla pro emisní kontroly. Každé auto bude mít fotku. Ale jsou s tím opět...

První jízda s Eclipse Cross. Nová éra Mitsubishi začíná nadějně

Mitsubishi Eclipse Cross

Japonsko je pro Evropana úplně jiný svět. Co je zvykem jinde, se tam nedělá. Třeba se nepřetahují zaměstnanci, prostě...



Další z rubriky

BMW chce na Sokolovsku polygon pro autonomní vozy

Kromě jízdních vlastností a technologií, které by se mohly prověřovat u nás,...

V Česku má vzniknout do roku 2021 testovací polygon automobilky BMW pro samořiditelné vozy. Server iHNED.cz to napsal s...

Pouštní autoškola vychovává nejlepší řidiče. My jsme se zahrabali

Ford F150

Katařané o sobě neskromně tvrdí, že jsou nejlepšími řidiči na světě. A proč by ne? Byť jejich dědové vyrůstali v...

Německá organizace podezřívá BMW z manipulací s emisemi

BMW řady 3

Německá organizace na ochranu životního prostředí Deutsche Umwelthilfe podezřívá automobilku BMW, že využívá software...



Najdete na iDNES.cz