Americká auta už dávno nejsou velké koráby s ohromující spotřebou. Naopak, v USA se dnes běžně prodávají nám dobře známá mini auta jako je Ford Fiesta nebo Chevrolet Aveo (v USA Sonic). A popularitu si získávají i ta nejmenší jako Fiat 500 nebo Chevrolet Spark. Z populární kategorie malých SUV překvapí, jak rozšířená je i u nás dobře známá Kia Soul.
Nejrozšířenější nižší střední až střední třídu (v USA Intermediate až Standard) představují povětšinou u nás neznámé vozy s několika výjimkami. Z těch menších je to populární Chevrolet Cruze nebo Toyota Corolla sedan. Z větších se u nás prodává například Chevrolet Malibu.
Ale třeba americká Honda Accord je úplně jiná než evropský model stejného jména. Stejně tak se v Evropě běžně neprodává Toyota Camry nebo Nissan Altima. A právě sedan od Nissanu jsme si mohli při návštěvě USA poměrně detailně vyzkoušet.
Aktuálně je v prodeji modelový rok 2013, tedy úplně nový model. My jsme jezdili s loňským provedením, které se vyrábělo od roku 2006 a vizuálně (nikoliv zcela technicky) navazuje na předchozí generaci, která se na trhu objevila v roce 2002.
V Evropě už Nissan na tradiční modely rezignoval, specializuje se na mini auta a malá SUV. V USA je jeho nabídka mnohem širší.
Altima se v Evropě neprodává, model se vyvíjí a prodává jen v Americe. Velikostí odpovídá Fordu Mondeo, který mu pod jménem Fusion i na americkém trhu konkuruje (platí pro nejnovější generaci, starší fusion je svébytný model).
Škoda Octavia je tak o něco menší, ale v praxi není rozdíl příliš patrný, což platí především pro nejnovější třetí generaci oktávky. Menší Nissan Sentra je zase o něco menší než octavia. Ještě níže pak v USA Nissan prodává model Versa, v předchozí generaci znám i v Evropě jako velmi neúspěšný Nissan Tiida.
Altima je však čistokrevný sedan s tříprostorovou karoserií. Ostatně, liftbacky jako je octavia v USA téměř neznají. V praxi to nikterak zásadně nevadí, kufr altimy je obrovský a vstupní prostor dostatečný. Pračku do něj sice neprocpete, ale to asi běžný Američan neřeší.
Půjčená altima byla v základním provedení S s dvouapůllitrovým čtyřválcem s výkonem 130 kW. Přes základní výbavu mělo auto automatickou převodovku a tempomat. To v základu není, ale příplatky za vyšší výbavu s automatem jsou mizivé, asi 1 000 dolarů. Altima se dělá v několika dalších provedeních včetně šestiválce o objemu 3,5 litru. Na silnicích se však převážně pohybují základní verze.
Dálková světla jsou k ničemu, svítí jen do šířky.
Manuální převodovku asi rozumný Američan nikdy nezvolí, s tamním stylem provozu je to tortura. Automat v altimě je šestistupňový s možností manuálního řazení, ale ani to není v provozu potřeba. Motor, ač atmosférický, má dostatečný výkon (na stovku se dostane za 8,6 sekundy) a jízda s ním je pohodová.
Při běžné jízdě je auto extrémně tiché, motor je slyšet jen při vytáčení nad tři a půl tisíce otáček. A to je hodnota, do které se při běžné jízdě v USA dostanete jen minimálně. Při dálničních 70 mílích za hodinu (asi 112 km/h), respektive tolerovaných 75-80 mílích točí motor asi 2 500 otáček a slyšet vůbec není.
Řízení je velmi mdlé, při jízdě je nutné neustále korigovat směr. Na závodění altima rozhodně není, auto pluje, naklání se, ale americkému způsobu cestování vyhoví dokonale. Přední sedadla jsou pohodlná, ale zároveň i vcelku dobře ergonomicky tvarovaná. Pravé koleno řidiče nenaráží do středového tunelu, místa je zde opravdu nadbytek. Přímo obří je pak posuvná středová loketní opěrka a tři místa na nezbytné kelímky na nápoje jsou v americkém autě povinností.
To se v Evropě nevidí, zrcátka nelze sklápět.
S další výbavou je to horší. V základu nemá altima skoro vůbec nic. Příplatky za výbavu sice nejsou vysoké, ale při pohledu na auta stojící na parkovištích ji volí jen minimum řidičů.
Rádio nemá RDS a příjem je zcela tristní, za což asi může i anténa integrovaná do okna. Klimatizace je manuální a příplatkový tempomat s ovládáním na volantu jsme již zmínili. I ten je v Americe nezbytným prvkem výbavy.
Z nadstandardních prvků výbavy má altima jen bezklíčový vstup a startování tlačítkem. Tragická jsou světla. Ta potkávací ještě svítí jakž takž, ale dálková jsou spíš jen šířková. Pouštět je je zhola zbytečné.
Palubní počítač umí i evropské míry, ale jinak je to spíš hlupák. Průměrnou spotřebu nelze nulovat, ovládání je po japonsku neergonomické tlačítky za volantem pod palubním štítem. Překvapí nesklopná zrcátka, což projde jen v Americe, v Evropě je to jedna z podmínek homologace. Takže stačí malý šťouchanec a zrcátka se musí měnit.
Překvapením byla spotřeba. Při zhruba 1 500 najetých mílích (2 400 km) po dálnicích i v městských kolonách si naše zánovní altima z půjčovny vzala asi 8,5 litru benzinu na 100 kilometrů. A to je s ohledem na vyšší objem motoru velmi slušná spotřeba. Navíc při kalifornské a nevadské aktuální ceně paliva 3,60 dolaru za galon (asi 18,60 Kč za litr) vychází cena paliva na kilometr na výborných 1,58 koruny.
Celkově nás altima nadchla prostorem a pohodlím, motor jel slušně, i když vyložený dravec to ve spojení s automatem není. Ale výbava je daleko za evropskou produkcí, která má mnohem jistější jízdní vlastnosti i u aut o třídu či spíše dvě níže. To vše je ovšem nutné zasadit do kontextu americké ceny altimy. Náš testovaný model tam v přepočtu stojí 440 000 korun + lokální daň.
