Suzuki Ignis (2003)

Suzuki Ignis (2003) | foto: Suzuki

Tajný tip horalů je Suzuki Ignis. Kde nic není, nemá se co kazit

  • 25
Suzuki Ignis není v našich končinách příliš častým zjevem. Na rozdíl od většiny dnešních aut tento vůz neláká na atraktivní vzhled a přebohatou výbavu. Ti, co o jeho kvalitách vědí, na něj však nedají dopustit. Je totiž mimořádně spolehlivý.

Obecně platí, že spolehlivost stroje klesá s rostoucím počtem jeho součástí. Ono lidové rčení, že "co v autě není, nemůže se porouchat", lze jen těžko zpochybňovat. A přesně to potvrzuje recenzovaný Suzuki Ignis. Je dobrým příkladem toho, že i v dnešní komplikované době může být vozidlo stále velice jednoduché.

Něco pro horaly

Ignis (řeč je tady o jeho 2. generaci) je možná jednoduchý vůz, avšak jeho technika je až překvapivě poctivá. A také nevšední. Jen málo aut této velikosti nabízí stálý pohon všech kol. Díky němu je tak ignis jasným tipem třeba pro majitele horských chat či penzionů.

Který motor zvolit

Doporučujeme: 1.3i 16V: Motor z řady M je produktem vlastního vývoje. S nadprůměrným výkonem 69 kW je i díky krátkým převodům a proměnnému časování pružný a přitom mu nechybí gradace výkonu. Je rovněž úsporný a jeho rozvody pohánějí bezúdržbový a hlavně spolehlivý rozvodový řetěz. V zásadě ani nemá smysl hledat větší 1.5, která je od 1.3 odvozena.

Nebrat: 1.5 DD iS: Vznětový motor pochází od koncernu Fiat a najdete jej také ve vozech GM. Nikterak kultivovaný, navíc s nijak zářnou životností. U nás se těchto
motorů v ignisu prodalo jen pár desítek, takže na něj nejspíš ani nenarazíte. A když už, opravdu nemá smysl si jej pořizovat.

Na rozdíl třeba od větší a komplikovanější SX4 je pohon ignisu řešen tím nejjednodušším způsobem. Podobně jako na minulé generaci swiftu 4x4 zde roli centrálního diferenciálu plní viskózní spojka. Kdysi bývala hojně rozšířená, vzpomeňte třeba na syncro od VW, předchůdce dnešního 4Motion.

V posledních letech je však nahrazována aktivní lamelovou spojkou, buď elektromagnetickou (má ji i zmíněná SX4), nebo elektrohydraulickou (kupříkladu Haldex). Důvodem je snaha ušetřit cenné litry paliva, k čemuž se aktivní spojka hodí o něco lépe.

Ignis je tak stálou čtyřkolkou. Rozdělení hnací síly je úměrné prokluzu kol přední nápravy, s nímž roste smykové tření uvnitř spojky, která tak může přenášet točivý moment na zadní nápravu.

Viskózní spojka jako taková je zcela bezúdržbové zařízení. Obecně vzato je velice spolehlivá. Přesto se zkraje pár problémů vyskytlo. Někteří uživatelé měli pocit, že se pohon zadní nápravy připojuje až příliš pomalu. Značkové servisy na tento popud změřily točivý moment na spojce. Pokud byl nízký, došlo na její výměnu.

Hlavní příčinou, proč spojka nepracovala správně, byl únik oleje. Dle oficiálního vyjádření Suzuki není repase spojky možná. A její výměna přijde cca na 18 000 Kč. Repasovanou v ČR asi neseženete.

Jednoduché šasi

Bez ohledu na to, zda je ignis vybaven pohonem přední nápravy nebo všech kol, je podvozek vozu řešen vždy stejně a nutno říci, že velice jednoduše. Ignis je tak jedním z mála moderních vozů, kde najdete pravý McPherson. Jednoduché příčné rameno je podélně vedeno torzním stabilizátorem.

Toto řešení dobře znají majitelé kdysi velice populárního Fordu Sierra. Vzadu se musí vystačit s tuhou nápravou využívající k příčnému vedení panhardskou tyč. Jedinou modernu představuje elektro-mechanický posilovač řízení.

Podvozek jako takový je poměrně odolný. Nízkou životnost však vykazují tlumiče pérování, dále horní uložení vzpěr McPherson a také ložiska zadních kol. Proto se při jízdě zaměřte na lupání při jízdě s koly v plném rejdu či hučení, ozývající se zezadu.

Dynamické benziny

V případě ignisu mohl zákazník vybírat z dvojice zážehových motorů vycházejících z řady M a jednoho dieselu. Zatímco benziny jsou dílem vlastním, vznětový motor 1.3 DDiS pochází od Fiatu (GM). Vzhledem k pověsti a kvalitě zážehových soků ani nemá cenu jej hledat.

Pro suverénní pohyb povozu postačí už menší 1.3 dobře známá z předchozí generace swiftu. I díky nadprůměrnému výkonu 69 kW překypuje dynamikou. Na rozdíl od zmíněného většího sourozence zde navíc disponuje proměnným časováním sací strany rozvodu.

Větší 1.5 sdílí s 1.3 vrtání 78 mm, takže potřebného nárůstu objemu se dosáhlo prodloužením zdvihu, a to z 69,5 mm na 78 mm. Z krátkozdvihového motoru se tak stal přesně čtvercový.

Motory řady M jsou považovány za velice spolehlivé. Aby tomu tak bylo i s léty a najetými kilometry, je třeba u nich věnovat pozornost kontrole ventilové vůle. Ta by se měla provádět vždy po ujetí 30 000 km nebo po dvou letech.

Motor vás málokdy někde nechá. Snad jen netěsné gufero klikového hřídele jej může znehybnit. Důvodem je fakt, že zpravidla netěsní to ze strany převodovky. Olej pronikající na spojku pak znemožní rozjetí vozu.

Že je ignis velice jednoduchý, dokládá také elektrická síť. Na rozdíl od svých současníků totiž stále využívá klasické řešení, nikoliv multiplexní rozvody s datovými sběrnicemi CAN. Zásluhou toho zvládne opravy elektriky i zručný autoelektrikář nedisponující potřebným diagnostickým vybavením.

Časté závady

Úniky oleje z viskózní spojky. Zkraje produkce, vinou toho došlo ke snížení její účinnosti. Oficiálním řešením je pouze její výměna.
Tekoucí zadní tlumiče. Lze zjistit pohledem.
Vůle v horním uložení vzpěr McPherson přední nápravy. Projevuje se lupáním při jízdě s koly v plném rejdu.
Vadný snímač plnicího tlaku turbodmychadla. Motor 1.3 DDiS.
Hučící ložiska zadních kol. Projeví se při jízdě v zatáčkách.
Vadný centrální displej. Podobně jako na řadě jiných aut z té doby se mu ztrácejí symboly. Oprava stojí řádově tisícikoruny.
Vadný snímač vnější teploty. Nachází se pod nárazníkem.
Netěsné gufero klikového hřídele. Vinou toho dochází k průniku oleje na spojku, což znemožní rozjezd vozu. Zážehové motory.

Vytvořeno ve spolupráci s časopisem AUTOHIT