Dobló jezdí ve stávajícím provedení od roku 2010, v přestrojení za opel od loňska. To ale ještě není výčet identit povedené italské dodávky která umí zahrát dobře i roli MPV. Model vyráběný v turecké fabrice Tofas má nakročeno i na severoamerický trh, kde se bude prodávat pod značkou RAM, patřící Chrysleru, jehož vlastníkem je dnes Fiat.
Opel Combo v číslech
|
V osobním provedení vám nic nechybí a hlavně, nemáte v interiéru "dodávkový" pocit. Šťouravějším povahám bude vadit možná jen plech, který místy prokukuje v interiéru, hlavně v kufru a kolem oken.
Zakulacená krabice
Tvary karoserie jsou pravidelné, ctí maximální praktičnost, ale není to na úkor líbivosti. Je to obrovská krabice s pravidelnými boky. To oceníte při parkování a všude tam, kde je potřeba najíždět s centimetrovou přesností. Sedíte výš a jako na židli, řidič má navíc skvělý výhled ven. I bojácná řidička si pak troufne na šoférování zdánlivě velké dodávky.
Posádka si užívá prostoru. Hlavně ke dveřím je to vepředu hodně daleko. Sedadla jsou i z důvodu bezpečnosti posunuta víc ke středu. Řidiči padne do ruky řadící páka hezky na vyvýšeném místě.
Líbí se velké, doširoka otevírané dveře vepředu, za nimi jsou pak posuvné boční dveře. Ty jsou šikovné pro nastupování v úzkých prostorech. Nevýhodou je jejich hmotnost. Slabší jedinec se musí hodně namáhat, aby je otevřel, a zavřít je zevnitř vyžaduje ještě víc síly.
Parádní je spousta odkládacích prostor, schránek, poliček a přihrádek. Pochvalu zaslouží, že mají všechny bez výjimky vždy lem, takže z nich věci za jízdy neutíkají. Řidič se spolujezdcem jich kolem sebe mají obrovské množství a pak ještě najdou velikánskou polici nad hlavami, uchycenou vepředu pod stropem.
Přeborník ve stěhování
Zadní, vždy asymetricky dělená sedadla, se dají překlopit dopředu. Schovat je do podlahy jako u moderních MPV nejde, ale jdou vyndat. To je v mnoha situacích výhodnější řešení.
Zavazadlový prostor je obrovský, má pravidelný tvar a nízko položenou podlahu i nákladovou hranu. Naložíte tam kočár tak, že ho nemusíte ani složit. Kutilové si velikost prostoru představí líp, když vědí, že se do něj vejde europaleta. Líbí se dokonale rovná podlaha. Pokud budete vozit hodně dlouhé věci, připlaťte si dvanáct stovek za sklopné opěradlo sedadla spolujezdce.
Podvozek překvapí
Jízdní vlastnosti jsou na mohutné a vysoké auto, které není určené k závodění, překvapující. Na radostné řezání zatáček to není, ale není to ani utrpení. Naopak, podvozek je pohodlný, ale stále jistý a nehoupavý. Že se v zatáčce kvůli vyššímu těžišti hodně nakloní, je jasné. Na dodávku nezvykle sofistikovaná zadní náprava šlechtí jízdní vlastnosti. Na nerovnostech neodskakuje a v zatáčce vykrouží oblouk s jistotou. Není to ale na úkor užitkovosti: možné zatížení je 710 kilo, za necelé dva a půl tisíce příplatku můžete mít užitečné zatížení 800 kilo.
Řízení dobře poslouchá, a protože není nepříjemně moc posílené, je přesné a citlivé. Pro znalé: je rozhodně příjemnější než ve většině dnešních fiatů.
Je tu sice řeč o autě od Opelu, ale kromě znaku na čumáku a volantu na něm nic russelheimského nenajdete. Na roletce kryjící kufr jsme dokonce u testovaného exempláře našli samolepku s logem Fiat.
Malý snaživec
I pod kapotou jsou motory z produkce Fiatu. V nabídce auta takového zaměření samozřejmě hrají prim diesely. Ten nejsilnější je dvoulitr o 135 koních.
My jsme vyzkoušeli na pohled dost "šílené" základní provedení s turbodieselem 1,3. Známý fiaťácký multijet (u comba označený po opelovsku CDTi) se na první pohled zdá jako motorizace, která s velkým autem nemůže pohnout.
O to víc v combu překvapí. Po ranním nastartování řidiče nemile přivítá hrubým hlasem, ale když se zahřeje, je to lepší.
Dokud ale combo poháněné devadesátikoňovým motorem nenaložíte, je nečekaně svižné. Do městských rychlostí se dokonce i dá říct, že je živé. Zhruba nad devadesátkou elán motoru uvadá, ale i přesto se dá na německé dálnici combo rozdovádět až někam k tachometrové stošedesátce. Samozřejmě, čím víc budete praktický opel plnit nákladem, tím víc bude jeho elán uvadat. Ale přesto nemůže nikdo objektivní říci, že by ve verzi 1,3 combo vůbec nejelo.
Kouzlo i zrada zároveň se skrývají v převodovce. Aby se combo s malým a slabým motorem neloudalo, má hodně nakrátko poskládanou převodovku. Takže na pětku jedete 130 km/h na dálnici s 3,5 tisíci otáčkami a za nemalého hluku. Proto ty svižné rozjezdy na křižovatkách. Ale když narazíte na prudký kopec ve městě, to abyste řadili jedničku.
Kromě hlučení to má ještě jeden nemilý důsledek. Spotřeba 6,6 litru na 100 kilometrů při ježdění hlavně po městě a dálnicích není na tak velké auto vůbec špatná. Ale kdyby převodovka dostala do skříně šestku, bylo by hluku od vytočeného motoru méně a spotřeba by šla snad o kousek dolů. Nutno uznat, že i s "pětikvaltem" se rozumný řidič, který se s motorem sžije a nebude plnit combo po střechu těžkým nákladem, k šesti litrům přiblíží. Pod pět, které slibují tabulky výrobce, se ale dostane jen těžko.
Pokud máte hubený účet, nejste rozvážková služba najíždějící spousty kilometrů a potřebujete velké auto, zkuste namísto dieselu základní benzinovou čtrnáctistovku Fire. Pojede asi tak podobně jako nafťák, ale je skoro o čtyřicet tisíc levnější a nebudete se bát o přeci jen choulostivější naftový motor.
Pokud po dieselu toužíte, volte raději silnější verzi 1,6, která je k mání s 90 anebo 105 koňmi.
Ceník pro pilné studenty
Combo je stejně jako dvojče dobló k mání v mnoha verzích: dlouhé, krátké, vyšší, zaplechované dodávky, osobní verze, fiat je k mání i jako valník. Když budete pátrat po osobních verzích, objevíte dva základní ceníky, jeden pro combo tour, druhý pro combo combi. Nejlacinější rodinné combo stojí 390 tisíc korun s daní bez ohledu na provedení. Nejlevnější naftové vyjde na 426 tisíc.
Největší rozdíl mezi combi a tourem je ve volbách velikosti karoserie. Combi můžete mít se základním anebo prodlouženým rozvorem (275 cm nebo 311 cm). Ale vždy je výhradně pětimístné. Kratší je dlouhé 439 centimetrů, o 15 tisíc dražší (cena bez DPH) má 474 cm. Tour je vždycky jen v kratším provedení, zato je na výběr ze dvou výšek střech (185 cm nebo 210 cm) a k tomu můžete mít za příplatek 22 tisíc sedmimístné provedení. Bohužel se ale provedení nedají prokombinovat. Velký model s dlouhým rozvorem, vysokou střechou a sedmi místy tedy prodejce nabídnout neumí.
V základním provedení dostanete jen nejnutnější výbavu: dva airbagy, ABS, posilovač řízení, centrální zamykání bez dálkového ovládání, elektricky ovládaná přední okna. ESP je u verze combi za příplatek. Přikoupit můžete už jen boční airbagy, víc bezpečnostních vaků nenabízí. U základních provedení je třeba doplácet třeba čtyři tisíce za lakované nárazníky a dvanáct stovek za venkovní teploměr.
Vyplatí se připlatit 3 300 korun za asymetricky dělené dvoukřídlé zadní dveře namísto základních dost těžkých a výklopných vzhůru. Klimatizace je v balíčku s mlhovkami a rádiem za 30 tisíc. Kdo uvažuje o dieselu, měl by si připlatit za vyhřívaný palivový filtr za 3 300 korun.
Výbavy touru jsou na pohled komplikovanější, ale základní sestava se liší jen v detailech: musíte třeba připlácet za kryt zavazadlového prostoru a v nabídce chybí testovaná naftová verze 1,3. Zase výhradně pro Tour je k mání benzinová 1,4 Turbo, upravená pro spalování zemního plynu.
Ve výsledku bych tak combo z nabídky Opelu bral radši než možná stylovější a vzhlednější zafiru. Jako velkoprostorový vůz pro praktické disciplíny poslouží mnohem lépe. A jezdit umí jako osobák.
