Co hrozí motoristům, kteří natankují do svých vozů naftu neplnící normu? "Sníží se cetanové číslo nafty, což se projeví tvrdším chodem motoru. Zvýší se emise uhlovodíků, motor možná bude víc kouřit. Také se zhorší mazací schopnost vstřikovacího čerpadla," říká Vladimír Matějovský ze zkušebny ÚPM. Podle jeho názoru se ve zdejších poměrech vyplatí přidávat do nafty aditivum, které mazací schopnost drahého čerpadla zaručí. Cena takto upraveného litru paliva se však zvedne zhruba o třicet haléřů. "Ani aditivum ale není všemocné a nepomůže vždy. Hlavně když naftové auto málo jezdí a řidič do něj tankuje špatné palivo, může se čerpadlo v nejhorším případě zadřít," varuje Petr Tesař z firmy Lucas, vyrábějící vstřikovací čerpadla. Tato citlivá součástka přitom stojí v průměru kolem 40 tisíc korun.
Nebezpečná nafta
V testu zjištěné špatné vzorky lze rozdělit do dvou skupin. První tvoří ty,kterým zkušebna naměřila nižší bod vzplanutí, než vyžaduje norma. Tato závada často signalizuje,že se nafta cestou k zákazníkovi promíchala s malým množstvím benzinu. Příležitostí je několik: při přepravě nevyčištěnými cisternami, při špatném skladování v nádržích nebo při transportu produktovodem. Norma předepisuje bod vzplanutí nafty nad 55 stupňů Celsia. Nejhorší vzorek natankovaný u čerpadla OMV ve Starém Městě u Uherského Hradiště začal ve zkušebně hořet již při 16,5 stupni Celsia. "Rázem se v tomto případě jedná o nebezpečnou hořlavinu první třídy," upozorňuje Vladimír Matějovský. Zatímco špatné výsledky odhalil test u nafty, byl benzin v hodnocených kritériích v pořádku. "Také jsem překvapen. Prodejci si asi myslí, že nafta není tak citlivá na jakékoliv cizí látky, a tak si na benzin dávají větší pozor," míní Matějovský. Předepsaný bod vzplanutí nesplnila ani nafta z čerpacích stanic BSV Voleč nedaleko Pardubic, Benzina, s.p., v České Třebové,do normy se těsně nevešla ani Benzina, a.s., ve Vysokém Mýtě. U pump Pohona PH v Třebíči a Koloc Oil v Kardašově Řečici u Jindřichova Hradce prodávali v době, kdy redaktor za doprovodu notáře odebíral vzorky do speciálních nádob, naftu, která vyhověla jen se štěstím. Neplnila sice požadovanou hodnotu bodu vzplanutí, ale vešla se do tolerované odchylky. Takové palivo norma ještě považuje za vyhovující. Nafta od čerpadla Koloc Oil však neobstála v další zkoušce v testu destilace. V tom byl neúspěšný rovněž známý prodejce levných pohonných hmot v Nýřanech u Plzně, společnost Tank ONO. Nafta od této pumpy neuspěla ve zkoušce destilace již v červenci, kdy MF DNES uspořádala první test pohonných hmot. Tehdy z patnácti pump propadla v kvalitě nafty jenom jedna. "Špatné výsledky z destilace ukazují na přítomnost těžších olejových podílů, které se mohou do nafty dostat buď při výrobě, nebo pozdějším smícháním s lehkým olejem," komentuje výsledky Vladimír Matějovský. To by však přesně potvrdily až další nákladné zkoušky. (Při posledním červencovém testu se přítomnost topného oleje v naftě společnosti Tank ONO nepotvrdila.) Nabízí se otázka, jak dalece může patnáct vzorků nafty reprezentovat všechny pumpy. "Na naši malou zemi by bylo zapotřebí odebrat asi pětinásobek, aby se dalo s jistotou říct, že nafta není v pořádku," tvrdí Vladimír Matějovský. "Ale protože prodejce nic nenutí, aby zkoušky dělali pravidelně,nelze vyloučit, že by testy dopadly stejně špatně i při rozsáhlých odběrech." Ostatních devět vzorků nafty bylo podle norem v pořádku. Nafta od stanic Ekona Petrol v Přerově a V 5 v Opařanech nedaleko Tábora však nesla stopy mechanického znečištění. Matějovský soudí, že se nejčastěji jedná o rez z podzemních nádrží, kterou však u dobře opečovávané pumpy zachytí filtry ve výdejních stojanech. Pokud se dostanou do nádrže auta, tak zanesou palivový filtr.
Obsluha má dluhy
Poslední zkouškou, kterou se 15 vzorků nafty podrobilo ve zkušebně, bylo měření filtrovatelnosti. To je v zimě veledůležitá vlastnost paliva, díky níž jsou vznětové motory schopny naskočit i ve velkých mrazech. V těchto týdnech by měla být v prodeji nafta s filtrovatelností do alespoň minus 20 stupňů Celsia; všechny testované vzorky normě vyhověly. Jen nafta od pumpy V 5 v Opařanech na Táborsku unikla špatnému hodnocení díky normou akceptované odchylce - filtrovala do minus 19 stupňů Celsia. Mnohem hůř se však vypořádává se zimní naftou obsluha některých čerpadel. "V zimě by se měl zákazník vždy dozvědět, v jakém mrazu nabízená nafta obstojí," říká Miloš Podrazil z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu a doplňuje,že v zimě firmy rozvážejí naftu s filtrovatelností podle aktuálních venkovních teplot. Kdo totiž natankuje palivo s nižší filtrovatelností, tomu nafta zamrzne a auto nepojede. Obsluha čerpadla Shell na dálnici mezi Olomoucí a Hranicemi na Moravě však neměla o filtrovatelnosti nabízené nafty tušení, stejně jako prodavači v přerovské Ekoně Petrol. Odpověď typu "To by vám řekl pan vedoucí, ale ten tu není", jakou reagovali na dotaz u přerovské pumpy, je řidiči platná jako televize v domě bez elektřiny. O mnoho lépe si nevedla obsluha ani u tří čerpacích stanic,kde naftu označili filtrovatelností lepší, než ukázaly zkoušky.
Nejdál je Belgie
Na problémy se špatným palivem si dávají pozor v zahraničí už několik let. S kontrolou kvality benzinu a nafty jsou nejdál v Belgii, kde z každého prodaného litru paliva jde malá část do fondu, který platí permanentní zkoušky. Pokud laboratoře odhalí palivo neodpovídající normám, pumpa musí přestat prodávat, vyčerpá špatné palivo a až po testech nově přivezených pohonných hmot obnoví prodej. Do zavedení kontrol nebyla kvalita pohonných hmot v pořádku asi ve 25 procentech případů, po třech letech testů klesl počet špatných vzorků pod pět procent. Redakční test MF DNES prokázal, že nafta mimo normu byla počátkem prosince u 40 procent kontrolovaných pump. V dobrých zkušenostech z Belgie se zhlédla Evropská unie a připravuje zákony, jež by v členských zemích předepsaly kontroly podobné belgickým. I v Česku něco takového už vzniká, ale podle názoru Vladimíra Matějovského nezačne pravidelné testování paliv před rokem 2001. Do té doby bude kontrola paliv jen na České obchodní inspekci, která však v posledních letech zvládá otestovat pouze pár desítek vzorků ročně. Za test patnácti vzorků nafty a stejného počtu Naturalu 95 zaplatila redakce MF DNES 50 000 korun.
Nebezpečná nafta
V testu zjištěné špatné vzorky lze rozdělit do dvou skupin. První tvoří ty,kterým zkušebna naměřila nižší bod vzplanutí, než vyžaduje norma. Tato závada často signalizuje,že se nafta cestou k zákazníkovi promíchala s malým množstvím benzinu. Příležitostí je několik: při přepravě nevyčištěnými cisternami, při špatném skladování v nádržích nebo při transportu produktovodem. Norma předepisuje bod vzplanutí nafty nad 55 stupňů Celsia. Nejhorší vzorek natankovaný u čerpadla OMV ve Starém Městě u Uherského Hradiště začal ve zkušebně hořet již při 16,5 stupni Celsia. "Rázem se v tomto případě jedná o nebezpečnou hořlavinu první třídy," upozorňuje Vladimír Matějovský. Zatímco špatné výsledky odhalil test u nafty, byl benzin v hodnocených kritériích v pořádku. "Také jsem překvapen. Prodejci si asi myslí, že nafta není tak citlivá na jakékoliv cizí látky, a tak si na benzin dávají větší pozor," míní Matějovský. Předepsaný bod vzplanutí nesplnila ani nafta z čerpacích stanic BSV Voleč nedaleko Pardubic, Benzina, s.p., v České Třebové,do normy se těsně nevešla ani Benzina, a.s., ve Vysokém Mýtě. U pump Pohona PH v Třebíči a Koloc Oil v Kardašově Řečici u Jindřichova Hradce prodávali v době, kdy redaktor za doprovodu notáře odebíral vzorky do speciálních nádob, naftu, která vyhověla jen se štěstím. Neplnila sice požadovanou hodnotu bodu vzplanutí, ale vešla se do tolerované odchylky. Takové palivo norma ještě považuje za vyhovující. Nafta od čerpadla Koloc Oil však neobstála v další zkoušce v testu destilace. V tom byl neúspěšný rovněž známý prodejce levných pohonných hmot v Nýřanech u Plzně, společnost Tank ONO. Nafta od této pumpy neuspěla ve zkoušce destilace již v červenci, kdy MF DNES uspořádala první test pohonných hmot. Tehdy z patnácti pump propadla v kvalitě nafty jenom jedna. "Špatné výsledky z destilace ukazují na přítomnost těžších olejových podílů, které se mohou do nafty dostat buď při výrobě, nebo pozdějším smícháním s lehkým olejem," komentuje výsledky Vladimír Matějovský. To by však přesně potvrdily až další nákladné zkoušky. (Při posledním červencovém testu se přítomnost topného oleje v naftě společnosti Tank ONO nepotvrdila.) Nabízí se otázka, jak dalece může patnáct vzorků nafty reprezentovat všechny pumpy. "Na naši malou zemi by bylo zapotřebí odebrat asi pětinásobek, aby se dalo s jistotou říct, že nafta není v pořádku," tvrdí Vladimír Matějovský. "Ale protože prodejce nic nenutí, aby zkoušky dělali pravidelně,nelze vyloučit, že by testy dopadly stejně špatně i při rozsáhlých odběrech." Ostatních devět vzorků nafty bylo podle norem v pořádku. Nafta od stanic Ekona Petrol v Přerově a V 5 v Opařanech nedaleko Tábora však nesla stopy mechanického znečištění. Matějovský soudí, že se nejčastěji jedná o rez z podzemních nádrží, kterou však u dobře opečovávané pumpy zachytí filtry ve výdejních stojanech. Pokud se dostanou do nádrže auta, tak zanesou palivový filtr.
Obsluha má dluhy
Poslední zkouškou, kterou se 15 vzorků nafty podrobilo ve zkušebně, bylo měření filtrovatelnosti. To je v zimě veledůležitá vlastnost paliva, díky níž jsou vznětové motory schopny naskočit i ve velkých mrazech. V těchto týdnech by měla být v prodeji nafta s filtrovatelností do alespoň minus 20 stupňů Celsia; všechny testované vzorky normě vyhověly. Jen nafta od pumpy V 5 v Opařanech na Táborsku unikla špatnému hodnocení díky normou akceptované odchylce - filtrovala do minus 19 stupňů Celsia. Mnohem hůř se však vypořádává se zimní naftou obsluha některých čerpadel. "V zimě by se měl zákazník vždy dozvědět, v jakém mrazu nabízená nafta obstojí," říká Miloš Podrazil z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu a doplňuje,že v zimě firmy rozvážejí naftu s filtrovatelností podle aktuálních venkovních teplot. Kdo totiž natankuje palivo s nižší filtrovatelností, tomu nafta zamrzne a auto nepojede. Obsluha čerpadla Shell na dálnici mezi Olomoucí a Hranicemi na Moravě však neměla o filtrovatelnosti nabízené nafty tušení, stejně jako prodavači v přerovské Ekoně Petrol. Odpověď typu "To by vám řekl pan vedoucí, ale ten tu není", jakou reagovali na dotaz u přerovské pumpy, je řidiči platná jako televize v domě bez elektřiny. O mnoho lépe si nevedla obsluha ani u tří čerpacích stanic,kde naftu označili filtrovatelností lepší, než ukázaly zkoušky.
Nejdál je Belgie
Na problémy se špatným palivem si dávají pozor v zahraničí už několik let. S kontrolou kvality benzinu a nafty jsou nejdál v Belgii, kde z každého prodaného litru paliva jde malá část do fondu, který platí permanentní zkoušky. Pokud laboratoře odhalí palivo neodpovídající normám, pumpa musí přestat prodávat, vyčerpá špatné palivo a až po testech nově přivezených pohonných hmot obnoví prodej. Do zavedení kontrol nebyla kvalita pohonných hmot v pořádku asi ve 25 procentech případů, po třech letech testů klesl počet špatných vzorků pod pět procent. Redakční test MF DNES prokázal, že nafta mimo normu byla počátkem prosince u 40 procent kontrolovaných pump. V dobrých zkušenostech z Belgie se zhlédla Evropská unie a připravuje zákony, jež by v členských zemích předepsaly kontroly podobné belgickým. I v Česku něco takového už vzniká, ale podle názoru Vladimíra Matějovského nezačne pravidelné testování paliv před rokem 2001. Do té doby bude kontrola paliv jen na České obchodní inspekci, která však v posledních letech zvládá otestovat pouze pár desítek vzorků ročně. Za test patnácti vzorků nafty a stejného počtu Naturalu 95 zaplatila redakce MF DNES 50 000 korun.
 Významná část z testovaných vzorků v laboratořívh neobstála. |
