Vaří se to takhle:
1. Vezmete auto, dáte mu malolitrážní naftový motor, který sám o sobě moc paliva nepotřebuje.
2. Přidáte převodovku s hodně dlouhými převody, takže se motor nebude moct s chutí vytáčet.
3. Okořeníte start-stop systémem, který na každé křižovatce vypne motor a při sešlápnutí spojky ho bleskově nastartuje.
4. Zahustíte pneumatikami speciálně vyvinutými k tomu, aby se valily po cestě lehce, s co nejnižším odporem.
5. Dochutíte drobnostmi typu ukazatele radícího, kdy přeřadit na vyšší či nižší rychlost nebo rekuperace brzdné energie – při brzdění se baterie nabíjí; o to méně se pak musí dobíjet při jízdě.
6. Doladíte jemnou retuší karoserie, aby měla co nejnižší odpor vzduchu, odstraníte vše, co má přebytečná kila, třeba rezervní kolo a místo něj dáte jen lepicí sadu.
A to je vlastně vše. Všechno to fortelně seskládáte a servírujete za přinejmenším 450 tisíc korun. A ono to funguje! Sami bychom tomu nevěřili, ale zkušenosti jsme nasbírali nikoli na krátkých předváděcích jízdách, ale na trase Praha – Dubrovník a zpět. Celkem tři tisíce kilometrů.
A výsledek v číslech? Při cestě tam jsme dvě třetiny cesty svištěli nejprve po české, pak rakouské, slovinské a nakonec chorvatské dálnici. Zbývajících 400 kilometrů po okreskách a celkem jsme dosáhli slušné průměrné rychlosti 90 km/h. Od rána do pozdního večera jsme kvůli vedru měli zapnutou klimatizaci, která je velkým žroutem paliva.
Palubní počítač ukázal průměrnou spotřebu 4,6 litru na 100 km, po dotankování a přepočítání se ukázalo, že trochu proměřuje, přesně o tři desetiny litru, takže skutečná spotřeba byla 4,9 litru.
Ještě lepší byla cesta zpět, při níž jsme slovinskou a část rakouské dálnice nahradili maďarskou silnicí, což snížilo rychlostní průměr na 78 km/h. Pršelo, místo klimatizace jsme tedy potřebovali stěrače, ale pomalejší jízda přinesla ovoce v podobě počítačové spotřeby 3,7 litru, tedy skutečných čtyř na sto kilometrů. Na tak velké auto vynikající výsledek.
Škoda Octavia GreenLine v číslech
|
Nesnažili jsme se nijak zvlášť o ekologickou – a tedy ekonomickou – jízdu, jeli jsme jako dva běžní turisté s kufrem plným zavazadel. Ona se za nás totiž snažila oktávka sama, všemi těmi "vymoženostmi" popsanými v úvodu.
Otázka je, kolik vlastně takhle dokáže ušetřit. Automobilka sama říká, že start-stop ušetří zhruba 10 procent paliva, u ostatních systémů přínos nespecifikuje. Základem je ovšem mimořádně úsporný motor, který porovnat můžeme: o týden později jsme najeli přes tisíc kilometrů se sesterským modelem, VW Jetta 1,6 TDi, ovšem bez ekovymožeností.
A spotřeba? Skutečných 4,8 litru; podle počítače 4,5, při podobné 75 km/h průměrné rychlosti. Dá se tedy odhadnout, že greenline dokáže vychytávkami ušetřit minimálně půl litru na sto kilometrů. Podle technických údajů automobilky je rozdíl mezi běžnou naftovou octavií a greenlinem 0,7 litru na 100 kilometrů.
Vyplatí se taková úspora za ty peníze? Běžná octavia 1,6 TDi přijde minimálně na 375 tisíc korun, verze greenline na 446 tisíc, tedy o 71 tisíc dráž. Kdybychom počítali s úsporou firmou uváděných 0,7 l na 100 km, ušetříte na tisícovce kilometrů 250 korun. A to znamená, že se vám investice do zelené octavie vrátí po závratných 284 tisících kilometrech.
Resumé je tedy jednoduché: Octavii Greenline si kupte, pokud chcete šetřit přírodu a ukázat buď známým nebo firemním klientům, že máte ekologické smýšlení a "pro planetu" uděláte cokoli. Pokud vám jde o náklady, bude vám stačit běžná naftová octavia.
Naučí vás řadit
Octavia Greenline, stejně jako její běžná naftová sestra, používá nový motor 1,6 TDi. V nabídce koncernu Volkswagen nahradil léta používaný 1,9 TDi, proslulý nízkou spotřebou a dravým tahem z nízkých otáček. Výkon 77 kW zůstal stejný, kroutící moment v podstatě také. Subjektivně však motor hůře táhne, rozjezd vás nezarazí do sedačky jako u starého nafťáku.
Přesto to nemusí být žádný louda, když se jednašestce šlape na krk, vytáčí se a jede. Motor kvůli dlouhým převodům nemá rád podtáčení, chce se spíše vytáčet a poměrně brzy, kolem 1 500 otáček, už signalizuje potřebu podřadit. Padesátkou v obci se tak musí jet na čtyřku (1 125 otáček), pětka už ji neutáhne, na rozdíl od běžných "šestikvaltů".
Při 90 km/h točí motor 1 500 otáček, při 130 km/h 2 500, což je pořád dost málo. Zvuk agregátu je při dálniční jízdě slušně utlumen, nijak neruší, nejvíce je slyšet při rozjezdu. Na rozdíl od zmíněné devatenáctistovky je díky vstřikování nafty common rail podstatně kultivovanější, netrpí nadměrnými vibracemi.
A co jízda v greenlinu? Za normálních okolností je svezení téměř stejné jako v běžné octavii, jen malinko méně komfortní kvůli tvrději naladěnému podvozku. Ale kdo nepřesedne přímo z běžné octavie, rozdíl nepozná.
Za mokra jsme zaznamenali přece jen horší chování ekologických pneumatik, jež měly tendenci se sklouznout dříve než obvykle. Vše ale zachraňuje sériové ESP. Pera a tlumiče statečně chrání posádku před nerovnostmi venkovských cest, jichž jsme si v Chorvatsku a v Maďarsku užili dosyta. Ještě musíme pochválit bezvadná sedadla. Žádné rozlámání ani po tisícovce kilometrů na jeden zátah nehrozí, tady škodovka tradičně boduje.
Testovaný greenline stál 565 tisíc korun a měl trochu zvláštní výbavu. Jak jsme později zjistili v konfigurátoru, měl maximum možného. Můžete si totiž připlatit třeba za automatické rozsvěcení světel či spouštění stěračů, ale ne za automatickou klimatizaci nebo elektrické stahování zadních oken. Zřejmě i to šetří palivo, byť minimálně. Jinak spotřebě určitě pomáhá tempomat, protože jemně dávkuje plyn ve chvílích, kdy udržuje rychlost; řidič by to tak nedokázal.
Start-stop systém funguje inteligentně a spolehlivě, velmi se nám líbil. Když běží klimatizace, nevypne se, jinak motor zhasne opravdu až při zastavení auta. Když počítač zaznamená, že se pohybujete, byť na neutrál, vypnutí motoru – a tím i posilovače řízení – nedovolí. Zvyknete si na to lehce, když jsem pak další týden jezdil s běžným dieselem, vypínání mi chybělo, už jsem měl pocit, že zbytečně plýtvám palivem.
Jen drobnost: při delším stání, například když si zastavíte na odpočivadle, vám systém zahlásí, že musíte nastartovat manuálně.
