V třicátých letech navrhl Ferdinand Porsche, rodák z Vratislavic nad Nisou, jedno z nejznámějších aut všech dob. Původně to byl jednoduše volkswagen, později se ze jména stalo příjmení celé automobilky a z ní je dnes koncern aspirující na největšího výrobce aut světa.
S beetlem, maggiolinem, coccinellou a dalšími označeními brouka se VW rozloučil po 21,5 milionu vyrobených vozech v roce 2003. Druhá generace, která se představila v roce 1998, byl spíš propadák, ta nejnovější se snaží pokaženou reputaci jména "beetle" napravit.
Volkswagen Beetle 1,2 TSI v číslech
|
I třeba tím neodolatelným zadkem, který fakt snad malovali podle 911 (tu navrhl Porscheho vnuk Butzi). Kdysi měl brouk i 911 vzadu vzduchem chlazený motor umístěný za nápravou, dnes už tam beetle vozí kufry.
Opravdového volks-wagena, tedy lidové auto, ve Wolfsbugu nepostavili už dlouho. Od toho jsou v koncernu VW, který z původní myšlenky na auto pro masy povstal, jiné značky. Třeba dvojčata Seatu a Škody. Na druhou stranu, novodobý brouk už nestojí nesmyslných sedm set tisíc jako v začátcích jeho předchůdce druhé generace. Takže kdo si jde pro třídveřový golf a ví, že bude jezdit maximálně ve dvou, není tak citlivý na cenu a nehledá nejmodernější techniku, může si dopřát za třicetitisícový příplatek i luxus této stylovky, která vypadá spíš jako mohutné přikrčené kupé. A v nouzi čtyři cestující taky odveze. Mimino se v dětské sedačce dozadu vejde a kočár se díky doširoka otevřenému kufru nakládá luxusně. Jen když máte přes sto osmdesát, dozadu se necpěte, hlavně kolena nejsou kam složit.
Architekturu s motorem vzadu a pohonem zadních kol opustil brouk už v předchozí, nemilované generaci, ze které až moc čišel její golfovský původ. VW Golf je základem i této generace. Ale je to trochu složitější.
Základem je VW Jetta, což je vlastně golf sedan. Brouk tedy používá předchozí platformu koncernu VW, na které stojí od octavie přes Seat Leon po VW Passat i superb. Podvozek má ale u slabších verzí brouka jednodušší zadní nápravu s torzní příčkou, silnější pak dostávají víceprvek. Jako by si toto řešení konstruktéři a podvozkáři nacvičovali. Úplně stejné provedení totiž naordinovává všem novým modelům koncernu VW nová modulární platforma MQB.
Brouk tedy jezdi podobně jako většina volkswagenů v nabídce. Podvozek je tvrdší, ale zase velmi jistý a čitelný. V zatáčce se opře o doširoka rozkročené nápravy kol, která jsou v rozích karoserie, a vykrouží ji s lehkostí, dravostí a jistotou. Hlavně když ta přední nezatěžuje těžký motor. Díky širokému půdorysu se v zatáčce moc nenakloní. Nemá rád jen rozbitou silnici, na které zadní náprava občas odskočí. A taky hodně rozvlněný povrch nebo přejezdy velkých nerovností, na kterých se karoserie trochu kroutí, asi hlavně kvůli nepoddajné prosklené (otvírací) střeše a fešným bezrámovým oknům dveří.
K tomu má brouk číslo tři parádní retro kola, která připomínají originály slavného předchůdce. Navíc obutá do balonových pneumatik. Bílý disk s chromovou pokličkou a límcem vypadá skvěle, jen neřešte, že je plastový, stejně jako lakované panely uvnitř. Retroatmosféru ale umí navodit skvěle.
Uvnitř na broukaře dýchne duch nesmrtelného předchůdce, který patří k nejpočetnějši vyrobeným autům světa. Sedíte blizounko hodně svisle umístěného čelního skla. Přijdete si v kokpitu hodně schovaní, takže prožíváte pocit hezky nízkého posazu, jako ve sporťáku. Boky dveří máte u krku a placatá přístrojovka je snad dělaná podle stejného kopyta jako kdysi. Jen většího a už se na něm nelisuje plech, ale plasty. I na parádní schránku s originálním způsobem otvírání došlo. Jen by nemusela být tak mělká. Líbí se sedadla, jsou pohodlná a dobře obejmou tělo.
Kdo chce být stylový, odpustí si rádio s navigací a dotykovým displejem a zůstane u umírněnější klasiky s modročerným displejem. Otáčkoměr není zrovna přehledný, už to naznačuje, že sportování není hlavní disciplína vozu, jeho budík umístěný nalevo je stejně velký jako palivoměr, vypadá to však náramně. Stejně tak k volantu nemůže mít expert na volkswagenovskou entomologii výhrady. Ramena lakovaná v barvě karoserie jsou parádní, jen si mohli odpustit dnes hlavně u aut koncernu VW módní zploštění na spodu. Sice tvrdí, že je to znak sporťáku, ale je to hlavně proto, aby se pupkáčům líp lezlo za volant.
Benzinová přeplňovaná 1,2 TSi se 77 kilowatty je základní nabídka pro brouka, už není schovaný v té prďácké zádi, motor je totiž uložený pod přední kapotou napříč. Už proto, že se brouk netváří, že musí každému na semaforu a německé autobahn ujet, je to pro něj úplně dostačující a sympatický motor. Nejsilnějším argumentem proti němu jsou technické problémy s rozvodovými řetězy maloobjemových TSiček, ale prý se s nimi vývojáři volkswagenu už vypořádali.
I svižnou jízdou si motor vezme osm litrů benzinu. Na sedm se dostanete hravě. Při ostrém svezení už letí čísla o spotřebě o poznání rychleji. Šestistupňová převodovka si s motorem dobře tyká. Jen jednička je trochu víc do síly, takže rozjezdy nejsou tak hurónské.
Jako u všech motorů TSi nehledejte nějakou výkonovou špičku, spíš plynulý zátah ve velkém rozsahu otáček. Motor rychle reaguje na sešlápnutí plynu, jen z opravdu nízkých otáček musíte občas čekat, než ho turbo naplní vzduchem.
